Když jsem s ptáčkařením začínal, byl jsem úplný samotář. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych mohl ven vyrážet s někým, kdo by měl do pozorování opeřenců stejné zaujetí, jako mám já. Asi každý, kdo s ptáky začal si zažil ten pocit, že je tato záliba výspou nějakých podivných samorostů, kterých je jako šafránu. Což mi přijde nepochopitelné - co je divného na sledování ptáků a co je naopak normálního například na sledování jakýchsi lidí, kteří před námi prostřednictvím televizní obrazovky šťouchají do černé placky? Jak jsem postupně zabředával víc a víc do naší birderské komunity, zjistil jsem, že ptáčkařů je kolem vlastně docela hodně a přišla první seznámení. Postupem času jsem si kolem sebe vytvořil bublinu, ve které je mi nejlépe a s touto bublinou, obsahující několik stejně starých a jednoho nepatrně staršího birdera, teď pravidelně vyrážíme na různá místa objevovat krásy ptačího světa. Nutno podotknout, že samozřejmě mezi blízké přátele-birdery patří i spousta dalších lidí, kteří to určitě dobře vědí. Podobně jako naše parta, které říkáme spíš z legrace "Serious birding", se zformovala i podobná skupina mladých lidí na Slovensku, tzv. Young birders Slovakia. Po delší době vzájemného sledování na sociálních sítích nás napadlo tyto dvě party seznámit osobně. Slovo dalo slovo a už jsme vymýšleli nejlepší místo pro setkání. Rozhodnutí nakonec padlo na legendární Avescentrum Senné a to i přes téměř 750 km dlouhou cestu, která nás od něj z Prahy dělí. Termín se musel přizpůsobit otevření hranic v souvislostí s koronavirovou krizí a nakonec padl na 2.-5. července.
