Je ze Sibiře nebo není?

Budníček menší (Phylloscopus collybita) je druh, který je značně variabilní a ve svém areálu rozšíření tvoří hned několik poddruhů, přičemž v Česku se můžeme setkat se třemi z nich. Ve střední a západní Evropě se setkáme s poddruhem nominátním (P. c. collybita), dále na východ a ve Skandinávii se vyskytuje P. c. abietinus a pokud půjdeme ještě dál na východ až na Sibiř, dostaneme se až do areálu výskytu budníčka menšího sibiřského (P. c. tristis). Oba tyto další poddruhy se k nám mohou v době migrace dostat, mohou zde i přezimovat. Zejména poslední jmenovaný se těší velké pozornosti, jelikož typičtí jedinci jsou od evropských budníčků značně odlišní a podle některých studií dokonce tvoří samostatný druh. Od budníčků abietinus a collybita se značně liší kromě vzhledu i hlasovými projevy. Já jsem se vydal za sibiřským budníčkem na jezero Milada, kde byli hned dva nahlášení. Ve většině případů je ale pro spolehlivé určení tohoto druhu genetická analýza, nebo alespoň dobrá nahrávka hlasu, proto se nejspíš nikdy nedozvím, co jsem to vlastně pozoroval. 

budníček menší, pravděpodobně ssp. tristis

Hra na schovávanou aneb Hledání dropa hřívnatého na Fuerteventuře

Druhý největší z Kanárských ostrovů je v Česku oblíbenou dovolenkovou destinací. Na rozdíl třeba od Tenerife je ale Fuerteventura kromě několika měst a turistických resortů pokryta jen pouští a polopouští. Masové nájezdy turistů přímo kontrastují s jinak dost malou hustotou osídlení stálými obyvateli, kterých na 1 660 metrech čtverečních ostrova žije ani ne 150 tisíc. I přes poměrně nehostinné podmínky ve vnitrozemí nabízí ostrov zajímavé příležitosti pro pozorování ptáků. Nejvíce ptáčkaře lákají pouštní druhy, zejména pak endemit ostrova, bramborníček kanárský a potom charismatický drop hřívnatý, který má na Kanárských ostrovech nejvyšší populační hustoty z celého svého areálu rozšíření. Měli jsme se ale rychle přesvědčit, že to vůbec neznamená, že ho tam najdete… 

Pohled na sever z plání La Pared při západu slunce.

Recenze: Získal "Svensson" vážnou konkurenci?

Kniha "Europe's Birds - An identification guide" od autorského kolektivu Rob Hume, Robert Still, Andy Swash a Hugh Harrop spatřila světlo světa už v roce 2021, český překlad tohoto díla pod názvem "Ptáci - Příručka k určování všech evropských druhů" zamířil do našich polic v červnu roku 2023. Již na první zalistování jde o seriózní příručku, která se řadí mezi nejlepší dostupné knihy na určování ptactva. Na úvod bych rád řekl, že nejsem vševědoucí a je možné, že neznám zcela všechny příručky, které jsou na trhu pro dostupné, zatím jsem si skoro vždy vystačil s notoricky známým "Svenssonem", jak se trochu nespravedlivě k ostatním autorům knihy Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého Východu mezi ptáčkaři říká. A právě to, že jsem poprvé za dlouhou dobu prakticky bez rozmyslu přidal knihu do poličky mezi další určovací příručky, je pravým důvodem, proč jsem se rozhodl krátkou recenzi publikovat zde na blogu. Kniha má 640 stran a český překlad obstaral Robert "Dodin" Doležal, který má na svědomí značnou část českých překladů ornitologické literatury. 

Nová česky psaná příručka k určování evropských ptáků.

Orel stepní, můj 298. druh pro ČR

Ležím si tak v autě na lokalitě, kde pravidelně kroužkuju ptáky a do střechy bubnuje sílící déšť. Jsou čtyři hodiny ráno a venku by byla černočerná tma nebýt toho, že na západě obzor rozzařuje pražský světelný smog. Rozjímám nad tím, jestli má vůbec cenu dnes zkoušet chytat a nebo ještě chvíli čekat, jestli se přeci jen déšť do rozednění neuklidní a odchyt bude možný. Nakonec se rozhoduji pro rozumnější první variantu. Jedu domů. Po cestě přemýšlím o všem možném, co mi dělá vrásky, a pak taky o tom, že kdesi na střední Moravě je orel stepní (Aquila nipalensis). Kdybych v tu chvíli jen tušil, že právě s ním se ještě dnes potkám... 

Orel stepní (Aquila nipalensis) v polích u Břestu na střední Moravě.

TOP 5 ptačích pozorování v Malajsii

Dost jsem se napřemýšlel, jak zde publikovat své zážitky z Malajsie. Sepsat je tak podrobně, jako jsem sepsal svou loňskou expedici na Srí Lanku, by bylo v aktuálním časovém vytížení nemožné, respektive než bych vše dopsal, už bych dávno nic neměl v živé paměti. Rozhodl jsem se tak zveřejnit pár článků s navzájem příliš neprovázanou tématikou, do kterých se pokusím dostat alespoň něco z toho, co jsem za dva týdny na malajském poloostrově zažil. Jako první jsem se rozhodl sepsat pět největších ptačích zážitků. Nebudu lhát, vybrat těch pět "nej" bylo opravdu hodně těžké a spíš než o posloupné seřazení půjde o krátké útržky z pozorování vybraných druhů, které mi teď zrovna vyvstaly na mysl. Kdybych seznam dělal zítra, dost možná bude vypadat jinak...

pita modrokřídlá (Pitta moluccensis)

Kalandra v Maďarsku bohužel bez dokumentace

V tomto krátkém příspěvku bych rád popsal událost, která mi opět dokázala, jak je pobyt v přírodě absolutně nevyzpytatelný, zejména jde-li o vzácné ptáky. Při sběru dat v Maďarsku pro vědecký projekt jsem totiž našel kalandru zpěvnou, která je v oblasti extrémně neobvyklým úkazem. Pokud bude pozorování akceptováno, půjde zřejmě teprve o sedmý záznam tohoto druhu v Maďarsku. Jak to proběhlo jsem se rozhodl popsat bezprostředně po pozorování, abych zvládl popsat co nejvíce podrobností. 

Ilustrační obrázek krajiny, kde sčítáme.

Bez zrní koroptviček není

Odpoledne se pomalu přehupuje do druhé poloviny, když vedle mě na Telekom Loop zastavuje značně opotřebené auto z půjčovny. No vida! Je to dvojice přírodních nadšenců, Matt a Laura, se kterými jsme se potkali asi před dvěma dny na úplně jiném místě, a přesto, že jsme zjistili, že naše trasa po poloostrovní části Malajsie je v podstatě totožná, nevyměnili jsme si shodou špatných okolností žádný kontakt. Konečně to můžu napravit. Sdílíme zkušenosti a dojmy z Fraiser's Hill, možná vůbec nejlepšího místa na pozorování ptáků na téhle části kontinentu. Po chvíli konverzace mi Matt ukazuje ve foťáku obrázky koroptví perackých (Arborophila campbelli), které nafotil asi před dvěma hodinami. Tepovka se zvyšuje; tento druh si nejspíš jinde na světě nenafotíte. Zjišťuju lokalitu a okamžitě vyrážím - je to kousek, takže bych to měl ještě bez problému stihnout. 

koroptev peracká (Arborophila campbellii)
Canon EOS R6 + Canon EF 400 mm f5.6

Malajsie: Krátký report

Od 21. března do 4. dubna jsem podnikl další zahraniční cestu, tentokrát do poloostrovní Malajsie. Tato země patří mezi ty nejčastěji skloňované, přijde-li na výlety za volně žijícími živočichy do jihovýchodní Asie. Některé lokality poloostrovní Malajsie jsou světoznámými centry pro ptáčkaře, kde se dá celkem pohodlně pozorovat velmi mnoho zajímavých druhů, často těch, o kterých sní každý, koho cizokrajní ptáci zajímají. Osobně jsem se vydal právě na ta nejznámější místa. Obava, že budou tyto oblasti plné dalších pozorovatelů ptáků, byla zcela lichá, na většině míst jsem byl sám, respektive jen s turisty, kteří měli jiné zájmy. Jediné místo, kde toto tak úplně neplatilo, byl Fraiser's hill, což není překvapivé už jen proto, že z navštívených míst nejvíc připomínal ptačí ráj. 

O cestě rozhodně budu psát články podobně jako o Srí Lance, což potrvá jistě velmi dlouho. Rád bych tady jen shrnul několik prvotních poznatků a kratičké shrnutí. Nejprve uvedu navštívené lokality, jejich stručný popis a několik zajímavých pozorování z nich. 

Fotky nejen v tomto, ale i v dalších příspěvcích z Malajsie, které budou následovat, by nebyly takové jaké jsou, nebýt společnosti Canon CZ/SK, která mi k testování zapůjčila dva objektivy a hlavně bezzrcadlovku EOS R6. 

timálie stříbrouchá (Leiothrix argentauris)

Nad zpětnými hlášeními

Kroužkování ptáků nám přináší cenné údaje o sezónních přesunech, populační dynamice, věrnosti lokalitám a dalších detailech ze života opeřenců. Obvyklým způsobem odchytu ptáků je stavba nárazových sítí, do kterých se pták chytí, kroužkovatel jej z nich vyplete a na kroužkovacím stanovišti mu nasadí na nohu malý kovový kroužek. Ornitologický kroužek nese jedinečnou kombinaci čísel, která daného jedince spolehlivě identifikuje kdekoliv na světě. Od roku 2021 jsem aktivním kroužkovatelem a kroužek jsem nasadil 2010 jedincům ptáků. Asi největší touhou každého kroužkovatele je dozvědět se, jak se ptákům s jejich kroužkem daří, tedy dostat tzv. zpětné hlášení. To vzniká tak, že případný nálezce ptáka s kroužkem odešle číslo kroužku příslušnému pracovišti, tedy kroužkovací stanici (u nás funguje pod záštitou Národního muzea). Bohužel ne vždy jsou tyto zprávy šťastné, například u mě z osmi zpětných hlášení o odchytu mnou kroužkovaných ptáků jde o pět údajů o mrtvých jedincích. V tomto krátkém článku bych se rád pozastavil nad některými zajímavějšími z nich. 

Vyjma zahrady kroužkuji v podstatě jen tady: v křovinách u obce Hradešín. Pak ještě na odchytové akci na Červenohorském sedle. Na lokalitě natahuji 62 metrů sítí.

Jaký byl rok 2022?

Stejně jako mnoho jiných ani já nejsem výjimkou a snažím se vždy nějakým způsobem reflektovat zakončený rok. Rok 2022 pro mě byl klíčový mimo jiné v tom, že jsem obhájil svou diplomovou práci a odstátnicoval, a získal tím pádem titul Mgr., následně jsem v říjnu nastoupil na doktorské studium. Pokusil jsem se znovu o velký rok, tedy pozorovat na území ČR co nejvíce druhů ptáků, myslím, že na dlouhou dobu naposledy. Následující text je spíše nekompletním telefonním seznamem toho, co jsem v uplynulém roce dělal a viděl, omluvte prosím, že jeho čtení nebude asi příliš poutavé. 

střízlík obecný (Troglodytes troglodytes)

Čtvrtý záznam racka mořského pro Prahu

Den sčítání prvního kola prezidentské volby jsem věnoval nakonec ptákům. Ráno jsem vedl komentovanou vycházku za ptáky zimujícími u Vltavy v Troji, kdy jsme spolu s přibližně dvaceti účastníky viděli třeba mladého samce hohola severního (Bucephala clangula) nebo pár hvízdáků eurasijských (Mareca penelope). Podařilo se taky přečíst odečítací kroužek volavky popelavé (Ardea cinerea), červená C93, což je samice, která se vylíhla v roce 2019 nejspíš v Zoo Praha a označena tamtéž. Protože se v centru Prahy vyskytovala už dlouho hoholka lední (Clangula hyemalis), vzácná severská kachna, chtěl jsem se rovnou jet podívat, zda na mě ještě nepočká. Protože mi ale bylo v deseti stupních velké vedro, rozhodl jsem se otočit se doma pro převlečení a do centra vyrazit až pak, pokud mi zůstane chuť. Naštěstí zůstala, a tak jsem okolo druhé hodiny odpolední již stál nad Šítkovským jezem na Jiráskovu mostu. 

Racek mořský (Larus marinus) s kulisou domů Nového Města.