Strnadi rákosní na Slatině

Kdyby se mě někdo zeptal, která lokalita je moje nejoblíbenější, vyvstaly by mi na mysli dvě. První je moje domovina - Úvaly - kde mám prolezlý snad každý kout a vím o všem, co se v okolí hne. To samé mohu s přehledem říci i o okolí retenční nádrže Slatina, uměle vybudovaném "rybníku", který dříve sloužil jako zásobárna vody. 

Pohled na ranní Slatinu

O tuto nádrž se však naštěstí nikdo příliš nestaral, což zapříčinilo vznik rozsáhlých litorálních porostů na jejích březích. V rámci Prahy se jedná o jednoho z mála zástupců tohoto biotopu, tudíž není divu, že se sem brzy nastěhovalo mnoho typických zástupců zvířat vázaných na podobné lokality, především pak ptáků, obojživelníků a bezobratlých.

Z obojživelníků můžeme uvést například krásnou žábu kuňku obecnou (Bombina bombina), kterou můžeme často zaslechnout, jak jakoby nesměle kuňká z mělkých tůněk. Mezi zdejší nejvzácnější ptačí obyvatele patří například slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula), cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides), nebo rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus). V navezených hromadách suti a hlíny hnízdí břehule říční (Riparia riparia).
V posledních měsících probíhá na nádrži revitalizace, díky které je Slatina z velké části vypuštěná. Z toho důvodu jsou zde poměrně velké, mělké louže, které přitahují různé druhy bahňáků, především pak kulíky (Charadrius) a vodouše (Tringa).

Tento článek je zaměřený už podle názvu na jeden z dalších zdejších druhů - strnada rákosního (Emberiza schoeniclus).
Jedná se o poměrně běžného ptáčka, kterého můžeme potkat v každé rozsáhlejší rákosině. Sameček téměř vždy zpívá svým jednoduchým trylkem na vrcholku rákosu, proto je krásně vidět už z dálky, na rozdíl od ostatních rákosních ptáků, především tedy rákosníků. Samičky se chovají velmi nenápadně a jsou i méně výrazně zbarvené.

Typická pozice zpívajícího samce

V rákosinách Slatiny hnízdí minimálně tři páry, spíše ale více. Zajímavé je, že ačkoliv na Slatině trávím hodiny a hodiny času, ještě jsem tu neviděl ani jednu samičku, i když je jasné, že tu jsou. Zřejmě jsou na moje poměry až příliš nenápadné.

Všechny mé fotografie jsou pořízeny z dostatečné vzdálenosti.
Nikdy nevstupuji do rákosí, či jiných porostů, kde bych mohl ptáky rušit při hnízdění!

Nejlepší fotky strnadů jsem pořídil právě dnes a to ze stativu, se kterým jsem se velmi pomalu a nenápadně přesouval co nejblíže k samečkovi. Stále jsem poslouchal, jestli pořád zpívá, zda jsem ho snad nevyrušil a nezapadl do porostu.

Rozhlíží se na všechny strany, aby si byl jistý, že není rušen.

Pokaždé, když jsem se narovnal ke stativu a začal ostřit, měl jsem nervy z toho, aby zrovna v ten moment neulétl, tak jako se to děje často. Měl jsem na sobě jen kraťasy a plížení po tvrdé zemi nebylo mým kolenům nikterak příjemné, takže jsem doufal, že mi to úsilí k něčemu bude.
Nakonec však přeci jen vylétl hezky na vršek uschlého rákosu, jak je jeho zvykem a já mohl pořídit tíženou fotografii.

Po chvíli čekání vylétl tam, kde jsem ho chtěl mít

Pro dnešek se s Vámi rozloučím detailním výřezem tohoto překrásného ptáčka. Můžete si všimnout, že má na pravé noze kroužek. Snad se Vám můj první příspěvek líbil.

Kroužkovaný samec strnada rákosního