Za husou krátkozobou do jižních Čech

Husa krátkozobá je vrubozobý pták hnízdící na Islandu, v Grónsku a Špicberkách, k zimování se pak ubírá především na Britské ostrovy, kde může tvořit i několikatisícová hejna. Zimuje taky na pobřeží Beneluxu, Německa a Dánska. Dále do vnitrozemí se v nižších počtech zatoulává vzácně, nicméně poměrně pravidelně. Svým vzhledem by se pro oko nezasvěceného laika příliš nelišila od ostatních severských hus, ptáčkař si však na první pohled všimne krátkého zobáku s růžovou ploškou na distální části, růžových nohou a světlých zad a svrchní strany křídel. Po revizi Faunistické komise ČSO byla husa krátkozobá v roce 2018 pro chybějící dokladový materiál vyřazena z avifauny ČR, aby se do ní v následujícím roce opět vrátila poté, co byl nalezen a dokumentován jeden jedinec na jižní Moravě*. Ve stejné oblasti byl jeden jedinec objeven i v následujícím roce, dva jedince pak nalezl Lukáš Hamáček v jižních Čechách nedaleko Třeboně. Stejný pozorovatel objevil tohoto vzácného severského návštěvníka i letos u Břilic v sousedství města Třeboň, kde se ho podařilo najít i v následujících dnech ostatním pozorovatelům. Tentokrát jsem se nechal zlákat a za legendární "krátkou husou"** se vydal. 

*Je zde nutné zmínit i to, že se nedávno objevilo v databázi Avif další pozorování tohoto druhu z roku 2017, který tedy bude zřejmě akceptován jako nový první záznam pro ČR. 
**Narážka na film Nadějný rok, kde tento druh hraje vcelku zásadní roli. 

Husa krátkozobá (Anser brachyrhynchus), můj 598. pozorovaný druh ptáka.

Není Helgoland, bude Hel

Už celkem dlouho dopředu jsem věděl, že bych rád v polovině října odjel někam za ptáky, jen jsem do poslední chvíle nevěděl kam. Kvůli nevyzpytatelnosti situace vzhledem k protiepidemickým opatřením jsem rozhodnutí a rezervaci ubytování a dopravy odkládal až do poslední chvíle. To však zcela znemožnilo cestování do favorizované destinace - na ostrov Helgoland (kde už jsem sice byl, ale určitě ne naposledy). Definitivní volba tak padla na legendární polskou lokalitu, Helskou kosu, kam už jsem měl v plánu nějakou dobu vyjet, i když nikoliv na podzimní migraci, ale hlavně za pozorováním hoholek a dalších severských druhů ptáků v zimním období. Zbývalo jen sehnat spolucestující, zarezervovat ubytování a vyrazit. Brzy ráno 14. října jsme tak zamířili po dálnici D8 severozápadním směrem do Ústí nad Labem, kde jsme nabrali třetího člena výpravy, a pak už vzhůru na 900 km dlouhou cestu k Baltskému moři. 

Dospělý racek stříbřitý v přístavu Władysławowo.

Hledání vody na Nezideru

Neziderské jezero, respektive široká oblast na jihovýchod od této dominanty na rakousko-maďarské hranici, patří k ornitologickým perlám střední Evropy. Periodická slaniska a okolní stepní krajina hostí zejména v období jarního a podzimního tahu druhy pro našince nezvyklé, od tisíců bahňáků různých druhů počínaje, majestátními dropy velkými konče. Protože je to pro nás navíc oblast poměrně snadno a rychle dostupná, je oblíbeným cílem mnoha českých pozorovatelů ptáků. My jsme se s kamarády Liborem a Zdeňkem (stejná sestava jako vloni na podzim) rozhodli k Nezideru vydat na čtyři dny koncem září, abychom tu pozorovali podzimní tah. Kromě mnoha druhů ptáků jsme se měli možnost vidět i s našimi přáteli ze Slovenska, což dalo výpravě další přidanou hodnotu. 

Birding má často nejen ornitologickou podstatu, ale i sociální. Zleva: Libor Schröpfer, Zdeněk Mára, Honza Grünwald, Milo Mišík, Richard Schnürmacher

October Big Day 2021

Při tradičním podzimním October Big Day, který pořádá Cornellova univerzita prostřednictvím své ornitologické databáze eBird, jsem samozřejmě nemohl chybět, tak jako ostatně pokaždé od doby, co eBird pro zápis svých dat používám. Tentokrát jsem ale ještě večer 8. října netušil, jak bude následující den vypadat. Byli jsme předběžně domluveni s kamarádem Honzou Studeckým, ale nedokázali jsme se rozhoupat ke konečnému rozhodnutí, které nakonec padlo až chvíli předtím, než jsem šel spát. Pojedeme směrem na severovýchod a uvidíme, co vymyslíme po cestě. Nebudeme se nikam příliš hnát. Plán máme, nastavit budík, spát.

Hejna pěnkavovitých v polích na nesklizených plodinách neodmyslitelně patří k podzimu. Zde stehlík obecný na slunečnici.

Tisíc dnů nepřetržitého zapisování

Do databáze eBird jsem začal zapisovat koncem roku 2017. Počátkem letošního roku jsem do ní zadal přes 46 tisíc pozorování. Hnacím motorem je mi kromě jiného i to, že jsem se před časem rozhodl, že začnu zadávat každý den. Dnes, 19. září 2021, uplynulo od tohoto mého rozhodnutí přesně tisíc dnů. Někdy to bylo těžké a někdy jsem do databáze zadal třeba jen jedno pozorování, snažím se ale každý den vyrazit na ptáky alespoň na pět minut. Nejtěžší je to v zimě, kdy má den jen pár hodin, během kterých má člověk často něco na práci. Navzdory všem nástrahám se ale stále daří můj zvyk udržovat. Ve svých záznamech tak vidím nejen pozorování ptáků, která mohou být užitečná třeba pro ochranu přírody, ale nezřídka i náznak toho, co jsem ten který den dělal, tedy takovou formu deníčku. Dnešek tak musel patřit samozřejmě  alespoň částečně ptákům.

Italy, Slovenia and Austria, 17th-25th July 2021 (brief summary)

Brief summary of the bird (and other interesting fauna) observations during our summer caravan trip to southern Europe. It was a family trip (including three dogs) so the main goal wasn't birds, but we visited some good places to bird. I wrote this report because I think there is a lack of recent birding reports from these areas. I also hope it could be useful for birders visiting these places during their family vaccation and so they have not much time to bird. Overall we observed 133 species of birds during the trip.

Proč si ptáci nemohou měřit „pindíky“?

U živočichů s vnitřním oplozením v evoluci vznikly různé mechanismy, jak spolehlivě dopravit samčí pohlavní buňky k samičím. Takové orgány najdeme v různé podobě u plazů, savců, ale třeba i u hmyzu. U poslední jmenované skupiny jsou tyto orgány často klíčové pro druhovou determinaci. Je tedy nanejvýš překvapivé, že u ptáků jsou jako u jediné skupiny v rámci Amniota samčí vnější pohlavní orgány obvykle zcela redukovány a vyskytují se jen u několika bazálních skupin, nezřídka i u nich v redukované podobě. Aby tento blog nebyl čistě o mých zážitcích z terénu, rozhodl jsem se zajímavou problematiku (ne)vývoje samčích vnějších pohlavních orgánů u ptáků shrnout v tomto krátkém článku. 

Pouhá 3 % druhů ptáků mají vnější samčí pohlavní orgán, ostatní si předávají pohlavní buňky krátkým stykem kloak (tzv. "cloacal kiss").

Voda, vítr a pěvuška

Několikrát odkládaná výprava s kamarádem Radkem na Sněžku se nakonec uskutečnila 30. června. Předpověď počasí sice nebylo v aplikacích namalované přespříliš optimisticky, nakonec jsme se ale i tak rozhodli výpravu znovu nepřesunout (tentokrát by to totiž téměř jistě znamenalo přesun na další rok) povzbuzeni předpovědí, která slibovala zataženo, mírný vítr a občasné přeháňky, navíc postupné zlepšovaní podmínek směrem k poledni. A tak jsem po třech hodinách spánku (náš včerejší koncert v Litoměřicích znamenal návrat okolo jedné hodiny ranní) vyskočil lehce po půl páté z postele a jal se vykonat nejpotřebnější hygienické úkony a zabalit nezbytné minimum pro horskou výpravu. Beru svoji novou Kowu 8x30, která dočasně nahrazuje rozbitý Vortex 10x50, od přítelkyně si vyprošuji lehčí objektiv Canon 400 f5.6 a balím si optimisticky jeden svetr. Radek přijel přesně v 5:00, tedy jsme připraveni vyrazit. 

Deštivá atmosféra lesů na krkonošských svazích.

Co na jazyku to... v dalekohledu

Pozorování ptáků se věnuji od útlého dětství, první sýkorky jsem se fascinovaně učil poznávat u našeho krmítka na okně už v šesti letech. Od té doby jsem mnoho druhů viděl a ačkoliv nepatřím mezi největší "dravce" v regionu, postupně se mi v seznamu pozorovaných opeřenců v České republice sešla sbírka 285 různých druhů. Nové už nepřichází snadno. Přeci jen se ale občas zadaří.

Rybák dlouhoocasý (Sterna paradisea), můj 286. druh pozorovaný v ČR a 595. v životě.

Big Day 2021

Každoročně pořádaná celosvětová akce Global Big Day je jedna z těch velmi mála akcí, které si do kalendáře zapisuji hned jak vyjde jejich termín klidně i s téměř ročním předstihem. Možná dokonce jediná. Jde o akci pořádanou Cornellovou univerzitou prostřednictvím aplikace eBird, kdy se pozorovatelé z celého světa snaží zaznamenat co nejvíce druhů ptáků během jednoho kalendářního dne. Naší partě se vloni podařilo pokořit český rekord se 161 druhy (přečtěte si zde). Letos jsme však museli a možná i trochu chtěli zkusit Big Day po vlastní ose. Já jsem se rozhodl zkusit středočeskou variantu (včetně Prahy) a opět od půlnoci do půlnoci strávit čas v terénu. Jak to dopadlo? 

Obědová pauza na pastvinách u Křepenic.

Local Lockdown Birding neboli karanténa s ptáky

V březnu tohoto roku vláda schválila doposud nejtvrdší opatření proti šíření koronaviru v České republice: omezení pohybu na okresy, pro rekreační účely potom pouze na území katastru obce, ve které žijete. Dle hesla "ve všem hledej příležitost" vymyslel Martin Vavřík koncept "Local Lockdown Birdingu", kdy se pozorovatel snaží najít co nejvíce druhů na katastru vlastní obce. Do akce se zapojily asi čtyři desítky pozorovatelů a podařilo se zaznamenat nejednu zajímavost. Následující blog je kompilací mých příspěvků z facebooku, které jsem denně přidával do skupiny Czech Birdig.  

Když přijde zima...

Zima 2020/21 se zdála být klasickou zimou-nezimou, na které jsme v posledních letech již docela dobře zvyklí. Minul prosinec a leden a v únoru jsme se pomalu začali těšit na první ptačí navrátilce, skřivany, čejky. Jako blesk z čistého nebe ale přišel náraz prudkého ochlazení, které navíc netrvalo dva dny, ale mělo s námi vydržet dva týdny. Navíc všude napadlo skoro 20 cm sněhu, včetně samotného centra Prahy, a tak se šedá zima proměnila na pár chvil v Ladovskou pohádku. Pro milovníky zimy jistě potěšující čas, ne tolik již pro ptáky, kteří právě dorazili do našich zeměpisných šířek. Obratem se začaly databáze množit obrovskými hejny skřivanů polních zachycených u posledních nezakrytých zdrojů potravy a vodní ptáci se stáhli na poslední zbytky nezamrzlých vod. Právě v tuhle dobu jsme naplánovali dvoudenní výlet s kamarádem Karthikem, který studuje na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. 

Surrealistická krajina mostecké pánve.

Průlet rokem 2020

Číslo 2020 se jistě po letošním roce stane pro mnohé z nás velmi neoblíbeným. O pandemii a jejích negativních důsledcích již byly napsány miliony (miliardy?) řádek, a proto by bylo bezpředmětné ji tady víc rozebírat. Jako jednoznačně pozitivní následek téhle šlamastiky vidím to, že bylo nečekaně mnoho času pro vycházky do přírody - které konec konců doporučila dokonce vláda! Dokladuje to i doposud největší množství fotek, které jsem během jednoho roku nashromáždil, přes 24 tisíc jich na mém harddisku zabírá přes 520 GB (samozřejmě ještě mnohokrát projdou promazávacím procesem, který z nich nakonec přes polovinu vyloučí). Následující řádky jsou shrnutím toho mého roku 2020. 

Navzdory kovidu nebyl rok 2020 zdaleka jen ošklivý, ba naopak...
slavík modráček (Luscinia svecica)