Podzimní zahraniční cesty I.

Omluva za neaktivitu

Každý máme někdy těžké období, kdy jsme rádi, že stíháme věci, které stíhat musíme, a nálada na nějaké dobrovolné činnosti je nulová. Takové období jsem měl teď já. Samozřejmě jsem na ptáčky chodil pořád, ale neměl jsem nějak čas ani chuť o tom psát blog. Teď už ta nálada je, času je však stále méně.

Každopádně jsem se rozhodl, že když už nestihnu popsat dění na Slatině, ani má setkání s ptáky na polích, kterých bylo v tomto období mnoho, poreferuji Vám alespoň krátce o mých dvou zahraničních cestách. První byla se školou do Anglie, kde však nebyl na ptáky příliš čas, a druhá byla do ráje ornitologů, maďarského národního parku Hortobágy, kde jsem strávil čtyři dny. Tu první vám představím teď, Hortobágy zase příště, snad ne za takovou dobu.

Sýkora koňadra (Parus major) ze zahrádky

Lake District a ostrov Man, království ovcí

Do země věčného deště jsem se se školou vydal 4. října 2015. Jako první nás čekala nesmírně únavná cesta autobusem z Prahy do Lake District, konkrétně do městečka Keswick. 

Tam jsme se vydali na krátkou procházku po okolí a měl jsem tak dobrou možnost nahlédnout do ptačího světa tohoto kraje. 

Už na náměstí v Keswicku mě zaujaly odvážné kavky obecné. Mou pozornost upoutalo i to, že z téměř každého křoví zpívá červenka obecná, která je v této oblasti nejspíše jedním z nejběžnějších ptáků. Myslel jsem, že se v tomto období tolik neozývá.

Na svahu za městem mě překvapilo hejno bernešek velkých, které jsou v Anglii, jak jsem se dočetl, introdukovaným druhem. Dále zde byli početní i konipasi bílí, doprovázející stáda ovcí a krav.

Berneška velká (Branta canadiensis)

Druhý den jsme se byli projít ke kamennému kruhu Castlerigg. Je to moc hezké místo, obklopené skalnatými svahy a zídkami z kamenů, které oddělují stáda všudypřítomných ovcí. Ostatně i přímo okolo megalitů se procházejí ovce a pokud se chcete dostat až ke stavbě, musíte přelézt přes zeď a prokličkovat mezi ovčími bobky. 

Příjemné ptačí společníky nám tu dělaly početné lindušky luční, kterých jsem napočítal více než 10, havrani a konipasi. Radost mi udělal juvenilní bělořit šedý, kterého jsem pozoroval teprve podruhé v životě. 

Kamenný kruh Castlerigg

Z krásné kopečkovité krajiny Lake District jsme se trajektem vydali na ostrov Man. Samotná plavba skýtala dobrou příležitost pro pozorování ptáků. Povedlo se mi pozorovat a zachytit například alkouny úzkozobé, racka mořského a tříprstého a v neposlední řadě překrásné tereje bílé.

Terej bílý (Morus bassanus)

Ostrov Man má rozlohu 527 km² a asi 80 tisíc obyvatel, z nichž více než jedna čtvrtina žije v hlavním městě Douglas. Ostrov je téměř bezlesý, tudíž jeho povrch pokrývají především louky a pastviny, které bývají často podmáčené.
Mezi nejběžnější ptáky ostrova řadím havrany, kavky, nebo racky stříbřité. Z drobných pěvců nejde nezmínit například lindušku luční, červenku, střízlíka a také pěvušku modrou.
Ve skanzenové vesničce Cregneash jsem ve velkém počtu pozoroval vzácné kavče červenozobé, při procházce po útesech ve směru k Port Eryn jsem zaznamenal například tereje bílé nebo racka mořského. V Cregneash mě také velmi mile překvapily dvě vlaštovky obecné, které se při tahu nejspíše trochu zpozdily.

Vrabci domácí (Passer domesticus) ve vesničce Cregneash

Když jsme se školní skupinou obcházeli pláž ve městečku Port Eryn, zaujaly mě černobílé kuličky, které pobíhaly po vlhkém písku. Na dokumentační fotografii se ukázalo, že se jedná o ústřičníky velké (Haematopus ostralegus). Tyto ptáky jsem dosud viděl jen na fotografiích, i když vím, že jsou na na severním pobřeží Evropy a Anglie poměrně běžní. Šanci udělat si taky pár jejich fotek jsem si ale nemohl nechat ujít, proto jsem během hodinu a půl dlouhého rozchodu v městečku pospíchal rovnou na pláž a schoval jsem se s foťákem na jeden velký kus útesu, vyčnívající z písku.
Za pár desítek minut už byli ústřičníci "na dostřel" a já cvakal jako o závod. Občas se dostali tak blízko, že i s mým fotografickým (ne)uměním vyšly docela pěkné fotky.

Ústřičníci velcí (Haematopus ostralegus) na pláži v Port Eryn

V jednu chvíli se stala zvláštní věc, dva ústřičníci se jakoby přikrčili a za rozčileného povyku odháněli třetího.

Ústříčníci velcí (Haematopus ostralegus)

Ústřičníci byli pro mě velmi příjemným zakončením dvoudenního pobytu na ostrově Man.

Ústřičník velký (Haematopus ostralegus)

Dále jsme pokračovali trajektem zpět do Anglie, kde jsme navštívili města Liverpool a Birmingham. Z těchto dvou měst nemám žádné zajímavé ptačí postřehy, snad hlavně proto, že nebyla příležitost k jakémukoliv pozorování.
Poté jsme pokračovali do Londýna. Člověk by řekl, že v jednom z největších velkoměst Evropy příliš mnoho příležitostí k pozorování ptáků nenajde. V zásadě je to pravda, ale jinak tomu je v St. James's Park u Buckinghamského paláce.

Husa velká (Anser anser) v St. James's park v Londýně

Ne, že by tam byla kvanta volně žijícího ptactva, ale po zdejší vodní ploše plavou různé druhy ochočených vrubozobých, například zrzohlávky rudozobé, nebo tři druhy bernešek. Z toho volně žijícího ptactva se mi podařilo zachytit třeba zpívající červenku a také jsem pozoroval alexandry malé, kteří zde mají kolonii.

Alexandr malý (Psittacula krameri) z londýnské kolonie. Foto dokumentační

Tohle povídání zakončím tím, že jsem příjemně překvapen, jaké množství hezkých ptačích setkání jsem nakonec na školním výletu zažil, ať už to byli terejové na moři a nebo ústřičníci v Port Erynu, budu na to vše rád vzpomínat. Zároveň sem jako předzvěst dalšího článku dávám jednu fotografii z NP Hortobágy. Pokud jste se dočetli až do konce, tak vám děkuji a doufám, že času stráveného čtením mých článků nelitujete. Hezký den.

Ochutnávka na článek z Hortobág.