Sliby chyby

I. Sliby chyby 
Vzpomínám si, jak jsem sliboval, že začnu přidávat blogy o něco častěji. Od té doby uplynulo již krásných šest měsíců. Na základě této zkušenosti jsem se rozhodl, že můj blog bude spíš tak náhodně vznikat, když zrovna dostanu náladu na psaní o svých terénních zážitcích. Dnes jsem měl být celý den v Drážďanech, v místě, kam touto dobou míří dle fotek na sociálních sítích přibližně 90% našeho národa, žel jsme však nakonec ze zdravotních a dalších rozličných důvodů nevyrazili.
Tento fakt a skutečnost, že je jen málo lidí, kteří jsou mě schopní zabavit na poslední chvíli při tak vytíženém datu, jako je 18. prosinec, způsobili tu náhodnou a jedinečnou konstalaci světa, že jsem se k psaní příspěvku na blog opravdu dostal.
Pojďme tedy rychle zavzpomínat na okřídlená dobrodružství uplynulých měsíců, kterých bylo sice o něco méně, než jsem doufal, nicméně i tak jich bylo až až.

kameňáček pestrý (Arenaria interpres)

II. Papoušci a konipas na zádech
S příchodem nového objektivu, který jsem anoncoval již v minulém příspěvku, se mi otevřely naprosto nové obzory ve fotografii, ptactva především. Ptáci jsou pro mě teď zkrátka o mnoho blíž. Proto jsem téměř okamžitě začal trávit focením ptáků mnohem více času než dříve.
Již v prvních dnech prázdnin jsem splnil slib, který jsem dal svému dobrému příteli, Kubovi Štěpánovi, a zajeli jsme společně fotit vlhy pestré na nedaleké hnízdiště ve Středočeském kraji. Zhotovili jsme si velice provizorní úkryty a napjatě čekali, jestli alespoň nějaká důvěřivá vlha přilétne tak blízko, aby se dala pořídit kvalitní fotografie. Po napjatém čekání, konečně vlhy začaly létat kolem nás a usedaly na jejich oblíbený posed kousek za našimi kryty, na vzrostlé bříze.
Vlha pestrá je u nás poměrně vzácný pták a lajcké veřejnosti jejich obrázky připomínají spíš nějaké cizokrajné papoušky. A není divu, je to opravdu velmi exoticky vyhlížející pták. Mimo její vzhled je unikátní i její chování. Vlha pestrá je potravní specialista, loví především sršně, vosy a čmeláky. Odtud také její anglický název: "bee-eater".

vlha pestrá (Merops apiaster)
S uloveným čmelákem.

Můj kryt, tedy přesněji řečeno tmavozelená plachta, zřejmě překvapivě zafungoval. Rozhodl jsem se ho tedy otestovat i na naší zahradě. Po posekaném trávníku pobíhá spousta opeřenců, tak proč to nezkusit. Výsledek byl opravdu velkým překvapením. Konipasi nejen, že pobíhali tak blízko objektivu, že už je nešlo ani zaostřit, byli zvědaví i na kryt samotný.
Mladí konipásci mi běhali i po zádech, nohou a hlavě. Zvláštní pocit. Dokonce je ani příliš nezaskočilo, když jsem se pohnul. Velmi mě v tu chvíli mrzelo, že mě nikdo nemohl vyfotit zvenku.

konipas bílý (Motacilla alba)
Přesně tenhle se mi procházel po zádech.

III. Bukáčkové dny
Znáte to, když něco nevidíte celý život a pak na to narazíte každý druhý den? Pro někoho je to třeba nová učitelka matematiky, pro mě to tyto prázdniny byl bukáček malý. Pro mě dříve naprosto neznámý druh se díky jeho hnízdění na Slatině stal všedním průvodcem mých ornitologických vycházek na tuto lokalitu.
Ať jsem ale viděl bukáčka na Slatině, kolikrát jsem chtěl, nikdy to nebylo na příliš kloudnou fotografii. Jinak tomu bylo na malé lokalitě, kterou mi ukázal Aleš. Rybníček nedaleko Čelákovic, na kterém je prý až 100% šance bukáčka pozorovat. To se také potvrdilo. Ještě lepší ale bylo, že se nám podařilo se zatajeným dechem dostat k bukáčkovi jen na několik málo metrů. Závěrky cvakaly jako o závod.
Bukáčkův měsíc vyvrcholil tím, když jsme na Slatině pozorovali krásná tři nevzletná mláďata, což dokázalo jeho letošní úspěšné vyhnízdění.

bukáček malý (Ixobrychus minutus)
Číhání na kořist.

IV. Green řidičem

O prázdninách jsem mimo jiné složil obě zkoušky potřebné k získání řidičského průkazu. Kdo je se mnou v užším kontaktu, ví moc dobře, kolik nervů mě to stálo. Nyní tedy mohu (nejen) za ptáky i jiným způsobem, než po svých, případně veřejnou hromadnou dopravou, proto jsem o mnoho pohotovější. 

Sledujte krásnej podpis.

Moje prázdninové cesty byly rozličné, navštívil jsem v rychlosti Banskou Bystricu a po cestě zpět lokalitu VN Kráľová, která je věhlasná svou atraktivitou pro ornitology. Bohužel jsme ji zřejmě navštívili ve špatný čas, ptáků tam bylo opravdu málo. 

rehek domácí (Phoenicurus ochruros)
Kamarád u památníku II. světové války v Banské Bystrici.

V. Ranní ptáče

Asi nejkrásnější prázdninové dny jsem prožil na Bučině nedaleko šumavské Kvildy. Každé ráno jsem vstal hodinu před rozedněním, abych stihl pozorovat nejvzácnější ptáky šumavské přírody, nerušené návaly turistů. Tři hodinky vydatné chůze kopcovitou krajinou každé ráno a další kilometry odpoledne s rodinou mi rozhodně znatelně prospěly. 

Radost mi ale udělalo hlavně to, že jsem přeci jen v této krajině, kde se ptáci kvůli rozptylu a plachosti těžko pozorují, dokázal vyhledat oba cílové druhy - kosa horského a datlíka tříprstého. Navíc jsem i zaslechl jeřábka lesního, jednoho z nejplašších ptáků vůbec.

Fotoalbum z tohoto výletu s fotografiemi ve velkém rozlišení si můžete užít zde: FOTOALBUM SPARK (rozklikni)

Východ slunce nad Knížecími Pláněmi.

VI. Bahno, bahýnko, bahníčko

Zbytek prázdnin a začátek podzimu (a s ním i posledního mého gymnazijního školního roku) se nesl v duchu mojí nejoblíbenější skupiny ptáků. Bahňáků. Pozoroval jsem jich za podzim krásných 21 druhů. Mnoho z nich v okolí mého bydliště, ať už na mých oblíbených hnojích, nebo na Slatině.

Určitě za zmínku stojí moje dvě návštěvy naší české ornitologické perly, VN Rozkoš u České Skalice. Zde se nám zdařilo pozorování mnoha velmi vzácných druhů, například vodouše tmavého, jespáka křivozobého, orlovce říčního a mnoha dalších. 

Krásná vlastnost těchto ptáků je, že jsou často dost málo plašší, proto se dají fotit i z velmi malé vzdálenosti. Při jejich focení jsem se nezřídka i docela zabahnil. Já tomu říkám "vcítění se do fotografovaného objektu". 

Bahňákům jsem věnoval toto fotoalbum: World Shorebirds Day (rozklikni)

jespák písečný (Calidris alba)

VII. Ovíněn za ptáky

Rozhodně nejkrásnější dny tohoto roku jsem strávil s přáteli na výletě na Moravu. Aleš mě vytáhl dosti narychlo na expedici jejich fakulty, která mířila do Dolních Věstonic, a která se zaměřovala na zoologii a botaniku. Vzhledem k tomu, že nás bylo poměrně málo, nesla se v uvolněném a přátelském duchu. Objevili jsme všechny krásy Moravy, skvělý burčák, víno, slivovice a taky nějaké ty krásy krajiny a zoologické skvosty, které v povzneseném stavu nabývaly ještě krásnějších rozměrů. Z ptáků jsme pozorovali například jespáka rezavého, kulíky bledé a slyšeli jsme několik puštíků obecných. 

Poslední den jsme se vypravili k věhlasnému Neziderskému jezeru, kde jsme mimo jiné pozorovali i tenkozobce opačné.

Zrovna v té době se mi podobné uvolnění opravdu hodilo, proto jsem obrovsky rád, že jsem se výpravy mohl zúčastnit a budu na ni vzpomínat asi do konce života s krásným pocitem. 

Západ slunce pod zříceninou Dívčí Hrady a náš náčelník, pan ing. Andreska.

luňák červený (Milvus milvus)

VIII. Muzika volá

Zbytek podzimu jsem strávil více ve svém hudebním světem, mimo jiné jsme si s kapelou zahráli ve věhlasné pražské Lucerně. Ve fotografii jsem se více rozhodl fotit i jiné věci než ptactvo a proto u mě můžete vidět i fotografie krásných slečen, případně kapel a podobně. Tomuto směru fotografie jsem podlehl teprve nedávno a snažím se v něm co nejrychleji posouvat.
Co se týče ptactva, podařilo se mi přidat další dva druhy pro RN Slatina a to dvě potápky - žlutorohou a rudokrkou. Je vidět, že tahle lokalita může stále překvapovat. Již je na ní dohromady pozorováno 180 druhů ptáků.

potápka rudokrká (Podiceps grisegena)

potápka žlutorohá (Podiceps auritus)

IX. A co dál?

Půlka prosince je za námi, lidé šílí z dárků a já šílím z toho, že lidi šílí. Mám teď mnoho povinností ve škole i v muzice a proto se k ptákům nedostávám tolik, jak bych chtěl. Snad ještě ale nějakou výpravu v prosinci uskutečním. Kdy napíšu další blog je ve hvězdách, může to být za měsíc, může to být za rok.

Prozatím všem, kdo se dostali až sem nakonec, děkuji za přízeň a přeji krásné svátky a šťastný nový rok!

Váš BGW

VN Rozkoš