Czech Birder: Tisíc dnů nepřetržitého zapisování

Do databáze eBird jsem začal zapisovat koncem roku 2017. Počátkem letošního roku jsem do ní zadal přes 46 tisíc pozorování. Hnacím motorem je mi kromě jiného i to, že jsem se před časem rozhodl, že začnu zadávat každý den. Dnes, 19. září 2021, uplynulo od tohoto mého rozhodnutí přesně tisíc dnů. Někdy to bylo těžké a někdy jsem do databáze zadal třeba jen jedno pozorování, snažím se ale každý den vyrazit na ptáky alespoň na pět minut. Nejtěžší je to v zimě, kdy má den jen pár hodin, během kterých má člověk často něco na práci. Navzdory všem nástrahám se ale stále daří můj zvyk udržovat. Ve svých záznamech tak vidím nejen pozorování ptáků, která mohou být užitečná třeba pro ochranu přírody, ale nezřídka i náznak toho, co jsem ten který den dělal, tedy takovou formu deníčku. Dnešek tak musel patřit samozřejmě alespoň částečně ptákům.

Včera jsme byli s přáteli provádět management stepní lokality Přerovská hůra v okresu Nymburk. Většina lokalit nelesní povahy dnes intenzivně zarůstá, protože na nich skončila pastva nebo jiná lidská činnost, která narušovala sukcesi, tedy postupný vývoj rostlinných společenstev, který ve většině případů vede k zalesnění. Proto je potřeba na takových místech zásahu ochranářů - kosení, vyřezání náletových dřevin, nejlépe následované pastvou. Pracovat jsme začali už chvíli po desáté dopoledne a končili jsme až za tmy, přičemž jsme akci zakončili posezením a pokecáním o všem možném. Večer se mi nechtělo domů, tak jsem se rozhodl na místě přenocovat.

Výhled na rozvolněné křoviny Přerovské hůry a Polabskou nížinu.

Probudil jsem se poměrně pozdě, až kolem osmé, nicméně ptačí aktivita byla pořád slušná. Bylo zataženo a celkem příjemný chládek, bezvětří. Hned u auta mě potěšilo typické dvouslabičné vábení budníčka většího, z okolí cukrovaly hrdličky a kdesi se zachechtala žluna. V keřích kolem cesty na hůře poskakovaly desítky ptáků. Vedli budníčci menší, následovaní sýkorami modřinkami a koňadrami. Potěšil i jeden lejsek šedý. Vědět o sobě dávali i protahující drozdi zpěvní, celou cestu mě doprovázela rodinka mlynaříků. Chvíli jsem měl pocit, že slyším typický hlas vlhy, to se mi však nepotvrdilo. Přelétlo 14 vlaštovek, směřujících sebejistě k jihu.

Sýkora koňadra (Parus major) na Přerovské hůře.

Z kopce je krásný rozhled na jinak placatou polabskou nížinu. Přerovská hůra je jednou z polabských hůr, které se vyznačují bílými stráněmi, na kterých roste celá řada vzácných rostlin. Žije tu i početná populace kudlanky nábožné, o čemž jsme se včera přesvědčili. Zajímavostí je, že na vrcholu hůry se rozprostíralo v minulosti i středověké hradiště, které je nyní pohřbené substrátem. Lokalita je skutečně půvabná a těším se, až se na ni někdy přijedu podívat v době kvetení. Dnes jsem viděl jen několik ocúnů na jedné z oplocených luk. Celkem jsem tam pozoroval pěkných 29 druhů ptáků, což mě potěšilo i když žádný nebyl nijak vzácný.

Kudlanka nábožná (Mantis religiosa) na Přerovské hůře

Z Přerovské hůry jsem se pomalu vydal směrem domů, do Úval. Zastavil jsem se na hnojištích u Přerova, poté i u Sedlčánek. U Přerova nebylo k vidění nic, na jezeru Cucovna u sedlčánského hnojiště se zablýskaly tři volavky bílé. Moji "tour de hnůj" jsem zakončil na hnojišti Vyšehořovickém, kde mě moc potěšil mladý jespák obecný. Tenhle osamělý cestovatel využil úplně volné potravní příležitosti a sbíral bezobratlé živočichy ve smrduté kejdě zaplavené vodou z nedávných dešťů. Tito severští ptáci nejsou naštěstí pro mě vůbec plaší, mohl jsem se tak přiblížit jen na několik málo metrů a sledovat ho při sběru potravy.

Jespák obecný (Calidris alpina) na hnojišti ve Vyšehořovicích.

Poslední zastávka mě bohužel moc nepotěšila. Zastavil jsem se totiž na polním mokřadu, který vznikl vloni na podzim u vesnice Tuklaty. Pole kolem něj bylo zorané, včetně některých částí mokřadu. To však není důvod mé rozladěnosti. Když jsem mokřad obešel, všiml jsem si, že v části zakryté vegetací je na břehu vysypaný poměrně velký objem zrní a ve vodě jsou naházené bochníky chleba. Myslivci se tak snaží zřejmě nalákat do mokřadu kachny, aby je mohli následně střílet. Jeden by řekl, že by myslivcům na podobné hrátky mohly stačit rybníky "kačáky", kterých je všude dost, a které jsou napěchované kapry, až je díky tomu z vody nechutná smradlavá břečka a kam si mohou vypustit svoje vychované kačeny, které si šetří na to, aby je mohli jednoho dne pro zábavu střelit. Už se těším, až si někde přečtu, že myslivcům jde především o ochranu přírody...