Tisíc dnů nepřetržitého zapisování

Do databáze eBird jsem začal zapisovat koncem roku 2017. Počátkem letošního roku jsem do ní zadal přes 46 tisíc pozorování. Hnacím motorem je mi kromě jiného i to, že jsem se před časem rozhodl, že začnu zadávat každý den. Dnes, 19. září 2021, uplynulo od tohoto mého rozhodnutí přesně tisíc dnů. Někdy to bylo těžké a někdy jsem do databáze zadal třeba jen jedno pozorování, snažím se ale každý den vyrazit na ptáky alespoň na pět minut. Nejtěžší je to v zimě, kdy má den jen pár hodin, během kterých má člověk často něco na práci. Navzdory všem nástrahám se ale stále daří můj zvyk udržovat. Ve svých záznamech tak vidím nejen pozorování ptáků, která mohou být užitečná třeba pro ochranu přírody, ale nezřídka i náznak toho, co jsem ten který den dělal, tedy takovou formu deníčku. Dnešek tak musel patřit samozřejmě  alespoň částečně ptákům.

Proč si ptáci nemohou měřit „pindíky“?

U živočichů s vnitřním oplozením v evoluci vznikly různé mechanismy, jak spolehlivě dopravit samčí pohlavní buňky k samičím. Takové orgány najdeme v různé podobě u plazů, savců, ale třeba i u hmyzu. U poslední jmenované skupiny jsou tyto orgány často klíčové pro druhovou determinaci. Je tedy nanejvýš překvapivé, že u ptáků jsou jako u jediné skupiny v rámci Amniota samčí vnější pohlavní orgány obvykle zcela redukovány a vyskytují se jen u několika bazálních skupin, nezřídka i u nich v redukované podobě. Aby tento blog nebyl čistě o mých zážitcích z terénu, rozhodl jsem se zajímavou problematiku (ne)vývoje samčích vnějších pohlavních orgánů u ptáků shrnout v tomto krátkém článku. 

Pouhá 3 % druhů ptáků mají vnější samčí pohlavní orgán, ostatní si předávají pohlavní buňky krátkým stykem kloak (tzv. "cloacal kiss").

Co na jazyku to... v dalekohledu

Pozorování ptáků se věnuji od útlého dětství, první sýkorky jsem se fascinovaně učil poznávat u našeho krmítka na okně už v šesti letech. Od té doby jsem mnoho druhů viděl a ačkoliv nepatřím mezi největší "dravce" v regionu, postupně se mi v seznamu pozorovaných opeřenců v České republice sešla sbírka 285 různých druhů. Nové už nepřichází snadno. Přeci jen se ale občas zadaří.

Rybák dlouhoocasý (Sterna paradisea), můj 286. druh pozorovaný v ČR a 595. v životě.

Průlet rokem 2020

Číslo 2020 se jistě po letošním roce stane pro mnohé z nás velmi neoblíbeným. O pandemii a jejích negativních důsledcích již byly napsány miliony (miliardy?) řádek, a proto by bylo bezpředmětné ji tady víc rozebírat. Jako jednoznačně pozitivní následek téhle šlamastiky vidím to, že bylo nečekaně mnoho času pro vycházky do přírody - které konec konců doporučila dokonce vláda! Dokladuje to i doposud největší množství fotek, které jsem během jednoho roku nashromáždil, přes 24 tisíc jich na mém harddisku zabírá přes 520 GB (samozřejmě ještě mnohokrát projdou promazávacím procesem, který z nich nakonec přes polovinu vyloučí). Následující řádky jsou shrnutím toho mého roku 2020. 

Navzdory kovidu nebyl rok 2020 zdaleka jen ošklivý, ba naopak...
slavík modráček (Luscinia svecica)

Obyčejné podzimní ptáčkaření

Všechny příspěvky tohoto blogu doposud spojuje jedna věc, a to, že se jedná o něčím zvláštní, nebo výjimečné zážitky, které vybočují nad ostatními. Rozhodl jsem se čtenářům zprostředkovat i ty méně nadstandartní dny, to, jak probíhá většina mých pozorování. Žádné bombastické druhy, žádné velké cestování, prostě jen poctivé návštěvy a kontroly lokalit, které mám v dosahu a na kterých jsem s ptáky začínal. I tyhle chvíle jsou pro mě důležité a vlastně i stěžejní. Ptáčkaření je pro mě zkrátka od začátku hlavně forma relaxace a pro odpočinek je nejlepší se za ničím nehnat a nic cíleně nehledat. Hezké podzimní počasí mě v sobotu a neděli vytáhlo alespoň na chvíli ven. 

Cesta vedoucí okolo rybníku Pískovna ve stejnojmenné přírodní rezervaci.

Babí léto ve znamení ptáčkaření

Už je to nějakou dobu, co mi Libor Schröpfer navrhl, zda bych s ním a Zdeňkem Márou nejel na Nezider. Nadšeně jsem souhlasil a moc jsem se těšil. Pak přišla spirála koronavirových omezení, která nejdříve zničila plán na bydlení v Maďarsku. Místo Nezideru jsme tedy zvažovali cestu na východní Slovensko (podobně jako na začátku července). O pár dní později zavřelo hranice i Slovensko. Nakonec jsme se tedy rozhodli zůstat v České republice. Naplánovali jsme cestu na jižní Moravu a pak severním směrem do východních Čech. Protože to byla Zdeňkova narozeninová výprava, jeho wish-list, tedy seznam druhů, které by rád viděl, byl naším hlavním vodítkem při plánování. Pro zajímavost - na seznamu byli: orel královský, poštolka rudonohá, moták stepní, káně bělochvostá, raroh, chocholouš, chřástali (kromě vodního) a bahňáci na strachotínských schodech. Kolik druhů z wish-listu se nám podařilo vidět můžete s námi zjistit v reportu níže... 

Zdenda s Liborem v uniformě Holýšovského ornitologického klubu na pozorovatelně Nesyt

Překvapení na Sopřečském rybníce

Osmého dne měsíce září jsem načal krásnou sčítací hodinkou z balkonu, kdy jsem viděl 26 druhů ptáků. Na pěkné ráno jsem chtěl navázat výpravou do "mého" rajonu, tedy polí severně od Úval. Tam jsem ale nenašel prakticky nic, záchranou byli tři vodouši tmaví, dva bahenní a jeden jespák bojovný na polním mokřadu u vesnice Břežany II. To vše byla předehra pro večerní výlet na aktuálně asi nejlepší lokalitu v Čechách, Sopřečský rybník, který je aktuálně téměř úplně vypuštěný. 

Sopřečský rybník na podzim roku 2020.

Ornitostretnutie na Senianských rybníkách

Když jsem s ptáčkařením začínal, byl jsem úplný samotář. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych mohl ven vyrážet s někým, kdo by měl do pozorování opeřenců stejné zaujetí, jako mám já. Asi každý, kdo s ptáky začal si zažil ten pocit, že je tato záliba výspou nějakých podivných samorostů, kterých je jako šafránu. Což mi přijde nepochopitelné - co je divného na sledování ptáků a co je naopak normálního například na sledování jakýchsi lidí, kteří před námi prostřednictvím televizní obrazovky šťouchají do černé placky? Jak jsem postupně zabředával víc a víc do naší birderské komunity, zjistil jsem, že ptáčkařů je kolem vlastně docela hodně a přišla první seznámení. Postupem času jsem si kolem sebe vytvořil bublinu, ve které je mi nejlépe a s touto bublinou, obsahující několik stejně starých a jednoho nepatrně staršího birdera, teď pravidelně vyrážíme na různá místa objevovat krásy ptačího světa. Nutno podotknout, že samozřejmě mezi blízké přátele-birdery patří i spousta dalších lidí, kteří to určitě dobře vědí. Podobně jako naše parta, které říkáme spíš z legrace "Serious birding", se zformovala i podobná skupina mladých lidí na Slovensku, tzv. Young birders Slovakia. Po delší době vzájemného sledování na sociálních sítích nás napadlo tyto dvě party seznámit osobně. Slovo dalo slovo a už jsme vymýšleli nejlepší místo pro setkání. Rozhodnutí nakonec padlo na legendární Avescentrum Senné a to i přes téměř 750 km dlouhou cestu, která nás od něj z Prahy dělí. Termín se musel přizpůsobit otevření hranic v souvislostí s koronavirovou krizí a nakonec padl na 2.-5. července.