Východu vstříc
Jsem nervózní. Už asi půl hodiny čekám ve frontě na letišti Václava Havla v pražské Ruzyni na odbavení. Kolem krku polštářek na spaní, pod ním mě trochu řeže popruh taštičky s doklady, na zádech těžký batoh, jehož výztuž ze mě na venek dělá tvora se vzezřením humanoidní želvy, v potící se ruce desky obsahující asi deset listů papíru, které mají dokázat, že si s sebou na výlet ani náhodou nevezu tu zpropadenou nemoc, která udělala z dříve vcelku snadného odbavení otravný a nervy drásající proces. Porucha v systému ruzyňského odbavení způsobila, že se moje čekání na to, jestli jsem opravdu na nějaký formulář nezapomněl, protáhla asi na tři čtvrtě hodiny. Na přepážce, kam jsem se pak konečně dostal letištní zřízenkyně vyjmenovává všechna potvrzení, které musím předložit a já je vykládám na pult jako karty na stůl. Vše sedí.
![]() |
Povinné předodletové foto letadla. Airbus 319-100 Air France. |