Island: Ptáci, velryby a prasklý klínový řemen

Island je jednou z nejlákavějších evropských destinací, ať už jste milovník krajiny, zimy, gejzírů, sopek, geotermálních pramenů, divných jídel, oceánu... ale taky ptáků. Přestože nejsem velký fanoušek zimy, prišlo mi jako docela dobrý nápad se v červnu na týden zchladit od středoevropských veder a vidět u toho fenomenální krajinu a pár nových druhů ptáků. Ani Emču jsem nemusel moc přemlouvat, a tak jsme 23. června vyrazili na první část naší svatební cesty. V plánu bylo nejprve zdolat dlouhou cestu do Húsavíku a pak se pomalu vracet zpět k Reykjavíku s odbočkou do Západních Fjordů. Okružní cesta kolem celého ostrova nás za osm dnů nezlákala a i naše varianta byla nakonec na osm dnů až dost dlouhá. 

Poznámky z terénu: Setkání s pralesní sovou

Při výpravě nočním pralesem v jižním Queenslandu jsme měli štěstí pozorovat sovu temnou (Tyto tenebricosa). Tento druh jsem měl velmi vysoko v žebříčku těch, které bych rád viděl, jelikož sova připomínající klasickou sovu pálenou (Tyto alba), ale žijící v hustých pralesích a živící se stromovými savci, se jen tak nevidí. K těmto vlastnostem je ještě navíc velmi zajímavá svým vzhledem; zahalená do šedých barev s obrovskýma černýma očima, pyšnící se obrovskými pařáty. Neobyčejný je i její hlas.

sova temná (Tyto tenebricosa)

Rowi, fantom lesa v Okaritu

Ač by mě nikdy v životě nenapadlo, že taková situace nastane, stojím po tmě v lese na západním pobřeží Jižního ostrova na Novém Zélandu, konkrétně asi patnáct minut jízdy od malé vesničky Okarito. Přestože kromě komárů bzučících kolem mého klobouku s moskytiérou a občasných výkřiků tuiho zpěvného (Prosthemadera novaeseelandiae; endemického ptáka Nového Zélandu) je kolem ticho, nejsem tu sám. Spolu s několika dalšími přírodními nadšenci a naším průvodcem Ianem se snažíme koordinovaným úsilím uskutečnit téměř nemožné; zahlédnout ve volné přírodě jednoho z nejvzácnějších ptáků na světě, kiviho okaritského (Apteryx rowi), také známého jako rowi. Foťáky nejsou povoleny, dokonce ani telefony a další elektronická zařízení, proto tento blog bude poněkud odlišný od ostatních, neboť vám kiviho neukážu. To, co jsme viděli, zůstává pouze v mojí hlavě.

Okarito Kiwi Sanctuary, jediné místo na světě, kde žije rowi, neboli kivi okaritský.

Hra na schovávanou aneb Hledání dropa hřívnatého na Fuerteventuře

Druhý největší z Kanárských ostrovů je v Česku oblíbenou dovolenkovou destinací. Na rozdíl třeba od Tenerife je ale Fuerteventura kromě několika měst a turistických resortů pokryta jen pouští a polopouští. Masové nájezdy turistů přímo kontrastují s jinak dost malou hustotou osídlení stálými obyvateli, kterých na 1 660 metrech čtverečních ostrova žije ani ne 150 tisíc. I přes poměrně nehostinné podmínky ve vnitrozemí nabízí ostrov zajímavé příležitosti pro pozorování ptáků. Nejvíce ptáčkaře lákají pouštní druhy, zejména pak endemit ostrova, bramborníček kanárský a potom charismatický drop hřívnatý, který má na Kanárských ostrovech nejvyšší populační hustoty z celého svého areálu rozšíření. Měli jsme se ale rychle přesvědčit, že to vůbec neznamená, že ho tam najdete… 

Pohled na sever z plání La Pared při západu slunce.

TOP 5 ptačích pozorování v Malajsii

Dost jsem se napřemýšlel, jak zde publikovat své zážitky z Malajsie. Sepsat je tak podrobně, jako jsem sepsal svou loňskou expedici na Srí Lanku, by bylo v aktuálním časovém vytížení nemožné, respektive než bych vše dopsal, už bych dávno nic neměl v živé paměti. Rozhodl jsem se tak zveřejnit pár článků s navzájem příliš neprovázanou tématikou, do kterých se pokusím dostat alespoň něco z toho, co jsem za dva týdny na malajském poloostrově zažil. Jako první jsem se rozhodl sepsat pět největších ptačích zážitků. Nebudu lhát, vybrat těch pět "nej" bylo opravdu hodně těžké a spíš než o posloupné seřazení půjde o krátké útržky z pozorování vybraných druhů, které mi teď zrovna vyvstaly na mysl. Kdybych seznam dělal zítra, dost možná bude vypadat jinak...

pita modrokřídlá (Pitta moluccensis)

Bez zrní koroptviček není

Odpoledne se pomalu přehupuje do druhé poloviny, když vedle mě na Telekom Loop zastavuje značně opotřebené auto z půjčovny. No vida! Je to dvojice přírodních nadšenců, Matt a Laura, se kterými jsme se potkali asi před dvěma dny na úplně jiném místě, a přesto, že jsme zjistili, že naše trasa po poloostrovní části Malajsie je v podstatě totožná, nevyměnili jsme si shodou špatných okolností žádný kontakt. Konečně to můžu napravit. Sdílíme zkušenosti a dojmy z Fraiser's Hill, možná vůbec nejlepšího místa na pozorování ptáků na téhle části kontinentu. Po chvíli konverzace mi Matt ukazuje ve foťáku obrázky koroptví perackých (Arborophila campbelli), které nafotil asi před dvěma hodinami. Tepovka se zvyšuje; tento druh si nejspíš jinde na světě nenafotíte. Zjišťuju lokalitu a okamžitě vyrážím - je to kousek, takže bych to měl ještě bez problému stihnout. 

koroptev peracká (Arborophila campbellii)
Canon EOS R6 + Canon EF 400 mm f5.6

Malajsie: Krátký report

Od 21. března do 4. dubna jsem podnikl další zahraniční cestu, tentokrát do poloostrovní Malajsie. Tato země patří mezi ty nejčastěji skloňované, přijde-li na výlety za volně žijícími živočichy do jihovýchodní Asie. Některé lokality poloostrovní Malajsie jsou světoznámými centry pro ptáčkaře, kde se dá celkem pohodlně pozorovat velmi mnoho zajímavých druhů, často těch, o kterých sní každý, koho cizokrajní ptáci zajímají. Osobně jsem se vydal právě na ta nejznámější místa. Obava, že budou tyto oblasti plné dalších pozorovatelů ptáků, byla zcela lichá, na většině míst jsem byl sám, respektive jen s turisty, kteří měli jiné zájmy. Jediné místo, kde toto tak úplně neplatilo, byl Fraiser's hill, což není překvapivé už jen proto, že z navštívených míst nejvíc připomínal ptačí ráj. 

O cestě rozhodně budu psát články podobně jako o Srí Lance, což potrvá jistě velmi dlouho. Rád bych tady jen shrnul několik prvotních poznatků a kratičké shrnutí. Nejprve uvedu navštívené lokality, jejich stručný popis a několik zajímavých pozorování z nich. 

Fotky nejen v tomto, ale i v dalších příspěvcích z Malajsie, které budou následovat, by nebyly takové jaké jsou, nebýt společnosti Canon CZ/SK, která mi k testování zapůjčila dva objektivy a hlavně bezzrcadlovku EOS R6. 

timálie stříbrouchá (Leiothrix argentauris)

Zápisky ze Srí Lanky V: Ráj jménem Sinharaja a Cesta domů

Pokud jste ptáčkař a vydáte se na Srí Lanku, určitě vás nejvíce zajímají endemičtí ptáci, tedy takoví, které nikde jinde na světě ve volné přírodě neuvidíte. Kdo přečetl předchozí čtyři díly mého putování po tomto ostrově, jistě zaznamenal, že jsem jich zatím neviděl mnoho, dohromady jen tři druhy ze čtyřiatřiceti. To bylo dáno tím, že jsem se doposud pohyboval v pobřežní savanovité zóně ostrova, kde se vyskytují endemické druhy jen vzácně. Pokud chcete tyto speciální druhy pozorovat, musíte se vydat do vnitrozemí. A není lepší místo než Sinharaja forest reserve, tedy chráněné lesní území, kde je možné pozorovat skoro všechny endemické druhy ptáků během pouhých pár dnů. Jde o chráněný deštný les v jihozápadní části ostrova, který překvapivě není příliš často vyhledávaným turistickým místem, což se projevuje i na složitější logistice této oblasti. Žije tu celá řada endemických druhů plazů, obojživelníků a vůbec plejáda všemožných fascinujících tvorů. Asi největším ptačím lákadlem jsou kraska srílanská (Urocissa ornata), lelkoun srílanský (Batrachostomus moniliger) a především výreček cejlonský (Otus thilohoffmanni), který byl vědecky popsán až v tomto tisíciletí. 

Sinharaja

Zápisky ze Srí Lanky IV: Oblast Bundala

V ubytování Lagoon Inn jsem zvolil poněkud levnější a neklimatizované v přízemí, kde je naštěstí vcelku příjemná teplota. Hotel je pěkný a je umístěný hned na hranici s národním parkem Bundala. Z nedokončené věže, která patří k objektu, je výhled na celý park. Hned po příjezdu a seznámení s hostitelem jsem se rozhodl pro krátký odpočinek, jelikož v horkém odpoledni stejně není příliš co dělat. Když už jsem v posteli nevydržel, sedl jsem si aspoň na zápraží a sledoval život v pěkné zahradě plné malých fontánek a jezírek. Létají tady bulbulové šupinkoví (Pycnonotus cafer), vousák hnědohlavý (Psilopogon zeylanicus) - ti využívají hlavně zbytky ovoce na připraveném krmítku - a taky samice lejskovce rajského (Terpsiphone paradisi). Po chvíli mi ale tahle skvadra nestačí, tak začnu přemýšlet, co podniknout s blížícím se večerem. Na mapě v telefonu vidím relativně nedaleko nějaké křoviny a mokřad, volba je tedy jasná. 

Tissa Wewa

Zápisky ze Srí Lanky III: Rekawa

Když se člověk snaží během dovolené vidět co nejvíc, často se zbytečně uspěchá. Já jsem přesně ten typ. Tentokrát jsem si ale řekl, že zkusím v rámci možností omezit přesuny a namísto vyhledávání nejatraktivnějších míst celého ostrova pojedu na obyčejnější místa bez zásadních turistických pamětihodností a pokusím se zjistit, jak vlastně vypadá typická krajina Srí Lanky. Myslím, že výběr, který padl na oblast Rekawa, byl podařený. Přímo před ubytováním v All View restort se rozkládají velké částečně zaplavené pastviny, na kterých shání potravu celá řada mokřadních druhů ptáků. Kolem je spousta zeleně, která je navíc většinou volně dostupná, v relativně blízkém okolí vidím na mapě celou řadu vodních ploch. Kromě toho je tu na pláži možnost nočního pozorování kladoucích mořských želv. Příležitostí pro zajímavá pozorování je tu až dost... 

Zápisky ze Srí Lanky II.: Dyiasaura Park a Univerzálně platný ledňáček

Dyiasaura Park

V novém prostředí mám obvykle velký problém spát. Dílem nervozitou z toho, jak budou následující dny probíhat, dílem nadšením ze zážitků, které čekají doslova za dveřmi. Kvůli naprostému vyčerpání z cesty předchozího dne ale tentokrát usínám velmi rychle, a to i přesto, že jsem nejprve nepřišel na to, jak správně zapnout klimatizaci a zjistil jsem to až po probuzení nesnesitelným horkem. Celkem odpočatý vstávám ještě před pátou, zatímco se za okny nese krásný ptačí hlas, který patří mé známé z předešlého dne - šámě bělořitné (Copsychus saularis) - sedící zřejmě na stromě kousek za okny. Její hlas mi trochu připomíná naše červenky, ale okořeněné nádechem exotična. Brzy se rozeznívá do lahodné melodie jejího zpěvu i můj nepříjemný budík v telefonu, který veškerou romantiku okamžiku kazí. Rychlá hygiena, převlečení a venku už na mě čeká řidič. Cesta do blízkého Dyiasaura parku trvá asi 15 minut, vstupné je 500Rs, což je asi 50 korun. Jde se na první ranní pozorování na Srí Lance!

Dyiasaura Park

Zápisky ze Srí Lanky I.: Východu vstříc a Krokodýl v parku

Východu vstříc

Jsem nervózní. Už asi půl hodiny čekám ve frontě na letišti Václava Havla v pražské Ruzyni na odbavení. Kolem krku polštářek na spaní, pod ním mě trochu řeže popruh taštičky s doklady, na zádech těžký batoh, jehož výztuž ze mě na venek dělá tvora se vzezřením humanoidní želvy, v potící se ruce desky obsahující asi deset listů papíru, které mají dokázat, že si s sebou na výlet ani náhodou nevezu tu zpropadenou nemoc, která udělala z dříve vcelku snadného odbavení otravný a nervy drásající proces. Porucha v systému ruzyňského odbavení způsobila, že se moje čekání na to, jestli jsem opravdu na nějaký formulář nezapomněl, protáhla asi na tři čtvrtě hodiny. Na přepážce, kam jsem se pak konečně dostal letištní zřízenkyně vyjmenovává všechna potvrzení, které musím předložit a já je vykládám na pult jako karty na stůl. Vše sedí.

Povinné předodletové foto letadla. Airbus 319-100 Air France.