Poznámky z terénu: Jak jsem chytil výrečka

Výreček malý (Otus scops) je naše nejvzácnější hnízdící sova. Přes naše území nicméně protahuje ve větším počtu, než se dříve myslelo, což jsme se dozvěděli díky snaze kroužkovatelů, kteří se pokouší s větším či menším úspěchem v noci nalákat hlasovou přehrávkou tento druh do ornitologických sítí. 

Já jakožto kroužkovatel drobné žoužele, navíc mimo práci spíše sváteční, jsem se doposud do pokusů o odchyt výrečka nezapojil. Až v předvečer Vítání ptačího zpěvu v Županovicích mi to nedalo a řekl jsem si, že si to jednou zkusím. Předpověď slibovala pěkné počasí a krásná květnová noc k nějakému zajímavému pokusu přímo lákala. Nakonec jsem časově nestíhal vybrat ideální místo, proto jsem síť jen tak nouzově píchl na cestu kousek nad chatou, ať aspoň mohu říct, že jsem se snažil. Byla to cesta v poli lemovaná z jedné strany keři a síť, jednu dvanáctimetrovou pěvcovku, jsem postavil na okraj pole. Z jedné strany tak byla mladá pšenice a z druhé samostatný kvetoucí hlohový keř. Při stavbě sítě nám za zády cvrkala cvrčilka zelená (Locustella naevia) a nad hlavami trylkovali skřivani polní (Alauda arvensis). 

První návštěva v síti - netopýr dlouhouchý.

V deset hodin jsem donesl k síti výkonný reproduktor a zapnul na maximum. Do tiché krajiny sedlčanského povltaví se začal rozléhat mix pískání výrečka a vrčení lelka lesního (Caprimlugus europaeus). Trochu jsem se bál, aby někdo z okolních chat nepřišel v noci reprák zničit, ale nakonec jsem usoudil, že to až tak hlasité není. Tak začal odchyt. Nedoufal jsem vůbec v nic, přestože nahrávka se rozléhala kaňonem Vltavy snad na kilometr daleko a protější skály vracely vždy asi po vteřině výrečkovo písknutí zpět. Při první kontrole jsem ze sítě vytáhl jednoho netopýra dlouhouchého (Plecotus austriacus) a pak dlouho nic. Už jsem se loučil s nadějí na odchyt, ale poslední kontrola sítě v 5:00 mi vyrazila dech. Nejen, že na mě poulelo žluté oči toto krásné stvoření, vedle něj visel chycený i samec lelka lesního. Neuvěřitelné zakončení noci v pomalu se probouzejícím ránu. Kosi a drozdi už zpívali, když jsem rozčileného výrečka vypletl ze sítě.

Výreček těsně po vysvobození ze sítě.

Inu, jak se říká, i rozbité hodiny se dvakrát denně strefí a já se zjevně dnes zrovna trefil do krásné tahové noci, soudě i dle toho, že jiný kroužkovatel odchytil u Kutné Hory výrečky hned dva. Trochu improvizovaná a zcela na poslední chvíli naplánovaná snaha tak přinesla ovoce. Uvědomuji si, jaké štěstí jsem měl. Celá řada kroužkovatelů se výsledku nedočká i po několika probdělých nocích. 

Síť čekající po západu slunce na ptáky nočňáky.