Po dvou letech jsem měl opět šanci se účastnit akce Global Big Day, což je pro mě z hlediska pozorování ptáků jeden z nejzajímavějších dnů v roce. Zájem o ptačí diverzitu mě provází celým životem a pokusit se pozorovat za jeden den na určitém území co nejvíce druhů mě tak celkem logicky velmi baví. Tento den se dá pojmout různě. Můžete sedět na zahradě, chodit pěšky, jezdit na kole nebo se vydat na celodenní odysseu autem po celé zemi. Já jsem letos zvolil odysseu autem, ale pouze na území hlavního města Prahy. Česká metropole je z hlediska biodiverzity velmi zajímavá. Přestože tu neleží žádné celorepublikově významné ornitologické lokality, je paleta biotopů, které se v Praze nacházejí, velmi pestrá. Během Big Day v roce 2024 jsme se pokusili tuto různorodost dokázat a vyrazili jsme pěšky a MHD zjistit, kolik ptačích druhů se dá za jeden den takto pozorovat. Tehdy se nám podařilo vidět pro mě neskutečných 111 druhů. Jak to dopadne letos, když si dopřejeme luxus přesunů mezi lokalitami pomocí auta?
Tým na tento pokus se tentokrát kromě mě sestával z jiných pozorovatelů než předloni. Mladou partu s věkovým průměrem 18,7 (27, 15, 14) jsme reprezentovali já, Jarek a Patrik, kteří oba prošli mimo jiné i mým úvalským ornitologickým kroužkem. Vyzvedl jsem postupně oba před jejich domy a okolo jedné hodiny ráno jsme mohli začít s pozorováním. S přihlédnutím ke zkušenostem z roku 2024 a po předběžných časových propočtech jsme se rozhodli posunout začátek o jednu hodinu vůči půlnoci, jelikož v Praze nelze zaznamenat zrovna mnoho čistě nočních druhů.
První cesta vedla do Čimického háje, kde hnízdí puštík obecný. Úspěch jsme ale nezaznamenali, zpívá tu jen slavík obecný. Cestou k další lokalitě jsme pozorovali kosa černého, který sbíral potravu na ulici v půl druhé ráno. Divný druhý druh pro náš den. Zastavili jsme v Kobylisích nedaleko místa, kde byl pár dnů starý záznam vyvedených mláďat kalousů ušatých. Kupodivu jsme žádné hlasy žadonících mláďat nezaslechli, a tak jsme museli alespoň jednoho bubáka dohledat termovizí, což se po chvíli povedlo. Pěšky jsme pokračovali do Ďáblického háje, kde jsme po nějaké době zaslechli velmi zvláštní a intenzivní houkání puštíka obecného. Hned první chvíle tak znamenaly úspěch, protože v roce 2024 jsme tyto dvě sovy překvapivě nenalezli.
Pokračovali jsme k mokřadu ve Ctěnicích, kde jsme doufali zahlédnout termovizí nocující koroptve. To se nám nepodařilo, ale připsali jsme několik dalších běžných druhů, které se ozývají v noci. Po cestě jsme navíc zaslechli další žadonící mláďata kalousů ušatých. Další zastávka s termovizemi byla na jednom z posledních míst výskytu sluček a bekasin u Počernic. Ani zde jsme ale i přes značné nasazení v chladné mlžné noci neuspěli a připsali jen běžné druhy, například prvního rehka zahradního. Po návratu do auta a přezutí z holin zpět na pohorky tak skončil čistě noční segment výpravy, jelikož od východu se začala obloha viditelně modrat. Bylo lehce po čtvrté hodině ranní.
Netrvalo to dlouho a dojeli jsme na další zásadní lokalitu pro brzké ráno, kde předchozího dne zpívala cvrčilka říční, v Praze dost vzácný druh. Ze silnice jsme ale slyšeli jen skřivany polní, a tak jsme se vydali vstříc místu, odkud se dříve ozývala. Jen co jsme ušli pár kroků, začala se poslušně ozývat. Připsali jsme tak další důležitý přírůstek do narůstajícího seznamu probuzejících se ptáků. Před návštěvou první ranní lokality jsme tak měli 17 druhů.
Hodiny okolo východu slunce je důležité strávit, pokud možno, neustále v terénu na co možná nejlepší lokalitě a nabrat tak co největší portfolio běžných i vzácnějších druhů. V roce 2024 jsme pro tento záměr vybrali lokalitu Lítožnice, která je bohužel aktuálně značně nepřístupná vinou probíhajících stavebních prací na dálniční infrastruktuře, která tudy povede. Naše volba tak celkem logicky padla na Slatinu. Hned po vystoupení z auta jsme připsali do seznamu cvrčilku zelenou, zbývající druh do naší sbírky cvrčilek. U přítoku nás hodně potěšil intenzivně zpívající slavík modráček, o kterém jsme se domnívali, že tady už nebude. Mezi další cenné druhy do seznamu se na Slatině zařadil konipas luční, který nám v roce 2024 také unikl, protože jejich tah je v tuto roční dobu již téměř u konce. Naopak teprve začínají přilétat bukáčci malí. Nejméně jeden naštěstí už na Slatinu dorazil a potěšil nás svým štěkáním z rákosiny blízko u nás. Další ze zásadních druhů, které bylo potřeba zastihnout na Slatině, byl chřástal vodní a husa velká. Tyto dva druhy jsme tam také nakonec snadno zaznamenali. Slatina přinesla 46 druhů a dohromady jsme viděli už 54 druhů.
Při přejezdu k přístupné části Lítožnice jsme zastavili u oplocenek v okolí výstavby, kde zpívalo hned několik strnadů lučních. Na meandrech potoka u Běchovic jsme sbírali další běžné druhy, ale i druhy, které umí potrápit, jako je například konopka obecná. Také jsme tam zkompletovali hnízdící druhy budníčků, když se budníček lesní ozval z velmi neobvyklého místa, konkrétně keřů v zahradě malé chaty. V meandrech poblíž Lítožnice nás ještě potěšili bramborníčci černohlaví a z dálky ve výkopu pozorovaní kulící říční. S naprostým klidem nám nad hlavami proplachtil i krahujec obecný, jako by snad ani nevěděl, jakou nám udělal radost. Ta byla zcela oprávněná, protože dalšího krahujce jsme už toho dne nenašli. Ranní vodní biotopy a jejich okolí nám dohromady přinesly 73 druhů.
Přesun do Klánovického lesa pro odlišnou sortu ptáků. Tam už na obloze začali poletovat rorýsi obecní, doplnili jsme běžné druhy, jako je střízlík obecný. Celkem rychle jsme slyšeli prvního lejska šedého, pro mě prvního toho roku, později jsme jej i zahlédli. Brzy jsme zapsali i lejsky bělokrké, ale největší radost nám udělal zpívající samec lejska černohlavého, kterého jsem tam již před několika týdny zaznamenal a na stejném místě i zůstal. Velmi dobrý byl záznam volajícího jestřába lesního, který dělává při Big Day bez známé polohy hnízda často potíže. Z těžkých druhů se v Klánovickém lese podařilo vidět ještě datla černého, strakapouda prostředního a krkavce velkého. Nechyběli ani oba králíčci a na poslední chvíli se ozval i šoupálek dlouhoprstý. Klánovice přinesly dalších téměř dvacet druhů a dostaly nás přes devět desítek pozorovaných druhů.
Půl hodiny po desáté jsme vystupovali v Dolních Počernicích a zamířili krátce k rybníku Martiňák, jedné z mála našich šancí na potápku roháče, a opravdu tam byla rodinka s malými mláďaty. Z velké dálky k nám doléhal zpěv žluvy hajní a nad sídlištěm v dálce poletovalo několik kavek obecných.
Dále jsme přejeli do nedalekých polí u Nedvězí a Královic. Nejsou to nikterak význačná pole, ale lepší v Praze nemáme. Prvních patnáct minut vypadalo dost slabě, tak jsem řekl, že si aspoň sním housku. V tu chvíli nám nad hlavami celkem nízko proletěl včelojed lesní! Můj vůbec první v Praze. Bohužel nikdo neměl v tu chvíli připravený foťák, takže dokumentace dopadla mizerně. Pozorovali jsme ho ale dlouhou dobu ve stativovém dalekohledu, a když byl ve velmi velké dálce, přidal se k němu ještě druhý. V přibližně stejnou dobu se objevilo hned několik motáků lužních, dva samci a jedna samice. To všechno než jsem vůbec stihl housku dojíst... O pár set metrů dál jsme připsali ještě ťuhýka šedého. Nakonec jsme sice nezaznamenali ani luňáky, ani čápy, tři cenné druhy pro náš seznam se nicméně zaznamenat podařilo.
Po krátkém zastavení v krámu pro doplnění cukrů jsme pokračovali do Milíčova. Ranní slunečné počasí přes poledne nahradila zatažená obloha, ale bylo to možná přívětivější než celodenní výheň jako předloni. V Milíčově jsme celkem rychle zaznamenali na rybníku Homolka labuť velkou, později se také ozvala žluna šedá, v křovinách u rybníka Šáteček se nesměle ozval krutihlav obecný. Trochu se rozlétali dravci, hlavně káně lesní, ale upoutal mě velký orel, kterého jsem si bohužel všiml až když mířil směrem od nás. Nakonec ve velké dálce zakroužil a díky pořízené dokumentaci se nakonec podařilo potvrdit, že šlo o mladého orla královského. Toto pozorování mi neodvratně připomnělo velice podobný záznam orla křiklavého z předloňského Big Day. Zároveň šlo o 103. druh toho dne!
Naše cesta z Milíčova vedla do Modřanské rokle s cílem doplnit druhy vázané na vodní toky. Podařilo se tu splnit hned dva ze tří cílových druhů. Konipas horský zpíval hned u místa, kde jsme zaparkovali, po cestě jsme navíc ještě zaznamenali další. Skorec vodní si dal na čas, ale nakonec se nám jej také podařilo najít, jak pěkně dřepí uprostřed potoka. Ledňáček nic. Tento druh patří obecně v této roční době k velmi skrytě žijícím, navíc to vypadá, že po uplynulé zimě je jich mnohem méně. Naopak se nám tam podařilo nečekaně najít další druh, který rozhodně není dávačka, a to sýkoru babku.
Rychle zpátky k autu a šup na Petřín. Babku jsme viděli v Modřanech, a tak zůstal cíl u Petřína pouze jeden, konkrétně samec strakapouda jižního, který se tu zdržuje už třetím rokem. Sice to chvilku trvalo, ale nakonec se začal intenzivně ozývat z Kinského zahrady. I Petřín přinesl nečekané přírůstky do seznamu, a to hned dva. Protože jsem se špatně podíval do mapy, museli jsme se k autu vracet jinudy, což ale zapříčinilo, že jsme mohli koukat od lanovky na Staroměstský jez na Vltavě v centru. Tímto způsobem jsme nejen doplnili racky bělohlavé, ale dokonce jsme si všimli jednoho ptáka s tmavými zády, což nemohl být nikdo jiný než racek žlutonohý, patrně druhá největší rarita dne!
V tuto fázi jsme sice byli minimálně půl hodiny pozadu oproti našemu jízdnímu řádu, nicméně díky tomu, že se nám nadmíru podařilo pozorovat všechny běžné druhy, jsme mohli ušetřit spoustu času na poslední lokalitě. Při cestě do Troji ještě připisujeme z okna auta havrana polního, 110. druh pro naši výpravu. Z okna jsme připsali i sokola stěhovavého na komíně v Holešovicích, který jako 111. druh dorovnal předloňský pražský rekord. Stromovka je plná lidí, ale i tak jsme asi po dvaceti minutách chůze nalezli drozda kvíčalu. Nic dalšího jsme ve Stromovce hledat nepotřebovali, a tak jsme zamířili přes Trojskou lávku na cyklostezku vedoucí po břehu Vltavy do Podhoří. Nad hlavami nám létají desítky břehulí říčních, které jsem čekal na Slatině, ale nebyly tam. Rychle se nám podařilo připsat i další druh, který nás předloni vypekl, pisíka obecného. Na kamenech v peřejích Vltavy sedělo několik morčáků velkých a u zoo se mi sice při rychlé prohlídce kamenů nepodařilo najít žádnou užovku podplamatou, zato jsme si pěkně prohlédli jednoho kvakoše nočního, který se vyhříval ve slunci na vzrostlé vrbě v zoo. A co víc, na jednom vysokém topolu vedle cyklostezky se konečně rozezpíval zvonek zelený, dosavadní hlavní nemesis našeho výletu. Velmi povedený výlet podél Vltavy jsme zakončili pozorováním ledňáčka říčního, který prosvištěl okolo přívozu v Podhoří asi čtyři minuty předtím, než jsme museli odejít na autobus! Na hledání dudka, který se pravidelně vyskytuje kolem botanické zahrady a Sklenářky, nám nezbyl čas ani energie.
Návštěva Troji nás dostala na 117 pozorovaných druhů, což nás navnadilo najít ještě alespoň tři další. Snažili jsme se proto najít ještě v posledních dostupných minutách najít ťuhýka obecného, ale marně. Poté jsme zamířili do Divoké Šárky, která byla předloni opravdu velmi produktivní. Tentokrát ji ale neprocházíme celou, ale jen kousek na místo, odkud se dá pozorovat naše největší sova, výr velký. To se nám také záhy bez problému zdařilo ještě za plného světla. Kromě výra jsme si v Divoké Šárce naprosto nečekaně připsali proletujícího dudka chocholatého. Nejdřív jsem lamentoval, protože jsem ho neviděl, takže bych si ho neměl počítat, ale jak se náhle objevil poprvé, stejně náhle proletěl opačným směrem; mohli jsme si ho tedy zapsat všichni. Do 120 nám chyběl pouze jediný druh!
V Divoké Šárce to po západu slunce na velkou leteckou aktivitu už nevypadalo, tak jsme se rozhodli navštívit ještě jednu lokalitu. Na střešní parkoviště OC Šestka je to pár minut jízdy. Nejdřív jsme sice trochu bloudili, než jsme se z OC dostali ven, kde jsme v plné ptáčkařské polní vypadali poněkud nepatřičně, nakonec ale v rychlém tempu zapadáme do polí okolo letiště. Nejdřív jsme šli po cestě lemované řepkou, kde těžko něco pozorovat, ale na prvním poli s ozimem se v termovizi kromě mnoha zajíců objevili i menší a lépe tepelně izolované body. Hned jsme tušili, že to asi budou koroptve polní, ale přeci jen jdeme trochu blíž a svítíme na ně baterkou ze vzdálenosti, odkud se sice přikrčily, ale nevyplašily se. Sláva! 120. druh za 24 hodin v Praze!
Pro všeobecnou únavu už ani nepřemýšlíme o dalším hledání křepelky nebo snad dokonce bekasiny. Jedeme plní zážitků domů.
Celkový počet pozorovaných druhů tak trefil horní hranici mého odhadu. Autem jsme najezdili přibližně 225 km a pěšky nachodili 39,8 km. Z druhů, které nám unikly, se dají jmenovat tyto: ťuhýk obecný, křepelka polní, strakapoud malý, sedmihlásek hajní, bramborníček hnědý, linduška lesní, luňák červený, čáp černý, luňák hnědý, čáp bílý, bekasina otavní, slučka malá, čížek lesní, hýl obecný a křivka obecná. Většina z těchto druhů, snad s výjimkou ťuhýka, jsou v Praze v danou roční dobu prostě těžké a záleží na štěstí. Naprosto maximální hypotetické maximum druhů je tak okolo 135 druhů, alespoň podle toho, co si dokážu já představit. Strašlivost i nádhera celé téhle naprosté celodenní ptáčkařské šílenosti spočívá v tom, že nikdy nevyjde všechno. Protože mám rád u podobných akcí jedinečnost, nejspíš pojmu tuto akci při příští příležitosti zase trochu jinak. Láká mě zcela pěší verze, ale i verze strávit celý den na jedné lokalitě. Uvidíme. Každopádně už se těším, až budu zase plný očekávání zamačkávat budík ve třičtvrtě na dvanáct a budu dalších 24 hodin řešit jen a jen to, co mám nejradši. Pozorování ptáků s partou kamarádů.
eBird trip report: https://ebird.org/tripreport/514216
Žádné komentáře:
Okomentovat