Malajsie: Krátký report

Od 21. března do 4. dubna jsem podnikl další zahraniční cestu, tentokrát do poloostrovní Malajsie. Tato země patří mezi ty nejčastěji skloňované, přijde-li na výlety za volně žijícími živočichy do jihovýchodní Asie. Některé lokality poloostrovní Malajsie jsou světoznámými centry pro ptáčkaře, kde se dá celkem pohodlně pozorovat velmi mnoho zajímavých druhů, často těch, o kterých sní každý, koho cizokrajní ptáci zajímají. Osobně jsem se vydal právě na ta nejznámější místa. Obava, že budou tyto oblasti plné dalších pozorovatelů ptáků, byla zcela lichá, na většině míst jsem byl sám, respektive jen s turisty, kteří měli jiné zájmy. Jediné místo, kde toto tak úplně neplatilo, byl Fraiser's hill, což není překvapivé už jen proto, že z navštívených míst nejvíc připomínal ptačí ráj. 

O cestě rozhodně budu psát články podobně jako o Srí Lance, což potrvá jistě velmi dlouho. Rád bych tady jen shrnul několik prvotních poznatků a kratičké shrnutí. Nejprve uvedu navštívené lokality, jejich stručný popis a několik zajímavých pozorování z nich. 

Fotky nejen v tomto, ale i v dalších příspěvcích z Malajsie, které budou následovat, by nebyly takové jaké jsou, nebýt společnosti Canon CZ/SK, která mi k testování zapůjčila dva objektivy a hlavně bezzrcadlovku EOS R6. 

timálie stříbrouchá (Leiothrix argentauris)

Nad zpětnými hlášeními

Kroužkování ptáků nám přináší cenné údaje o sezónních přesunech, populační dynamice, věrnosti lokalitám a dalších detailech ze života opeřenců. Obvyklým způsobem odchytu ptáků je stavba nárazových sítí, do kterých se pták chytí, kroužkovatel jej z nich vyplete a na kroužkovacím stanovišti mu nasadí na nohu malý kovový kroužek. Ornitologický kroužek nese jedinečnou kombinaci čísel, která daného jedince spolehlivě identifikuje kdekoliv na světě. Od roku 2021 jsem aktivním kroužkovatelem a kroužek jsem nasadil 2010 jedincům ptáků. Asi největší touhou každého kroužkovatele je dozvědět se, jak se ptákům s jejich kroužkem daří, tedy dostat tzv. zpětné hlášení. To vzniká tak, že případný nálezce ptáka s kroužkem odešle číslo kroužku příslušnému pracovišti, tedy kroužkovací stanici (u nás funguje pod záštitou Národního muzea). Bohužel ne vždy jsou tyto zprávy šťastné, například u mě z osmi zpětných hlášení o odchytu mnou kroužkovaných ptáků jde o pět údajů o mrtvých jedincích. V tomto krátkém článku bych se rád pozastavil nad některými zajímavějšími z nich. 

Vyjma zahrady kroužkuji v podstatě jen tady: v křovinách u obce Hradešín. Pak ještě na odchytové akci na Červenohorském sedle. Na lokalitě natahuji 62 metrů sítí.

Jaký byl rok 2022?

Stejně jako mnoho jiných ani já nejsem výjimkou a snažím se vždy nějakým způsobem reflektovat zakončený rok. Rok 2022 pro mě byl klíčový mimo jiné v tom, že jsem obhájil svou diplomovou práci a odstátnicoval, a získal tím pádem titul Mgr., následně jsem v říjnu nastoupil na doktorské studium. Pokusil jsem se znovu o velký rok, tedy pozorovat na území ČR co nejvíce druhů ptáků, myslím, že na dlouhou dobu naposledy. Následující text je spíše nekompletním telefonním seznamem toho, co jsem v uplynulém roce dělal a viděl, omluvte prosím, že jeho čtení nebude asi příliš poutavé. 

střízlík obecný (Troglodytes troglodytes)

Čtvrtý záznam racka mořského pro Prahu

Den sčítání prvního kola prezidentské volby jsem věnoval nakonec ptákům. Ráno jsem vedl komentovanou vycházku za ptáky zimujícími u Vltavy v Troji, kdy jsme spolu s přibližně dvaceti účastníky viděli třeba mladého samce hohola severního (Bucephala clangula) nebo pár hvízdáků eurasijských (Mareca penelope). Podařilo se taky přečíst odečítací kroužek volavky popelavé (Ardea cinerea), červená C93, což je samice, která se vylíhla v roce 2019 nejspíš v Zoo Praha a označena tamtéž. Protože se v centru Prahy vyskytovala už dlouho hoholka lední (Clangula hyemalis), vzácná severská kachna, chtěl jsem se rovnou jet podívat, zda na mě ještě nepočká. Protože mi ale bylo v deseti stupních velké vedro, rozhodl jsem se otočit se doma pro převlečení a do centra vyrazit až pak, pokud mi zůstane chuť. Naštěstí zůstala, a tak jsem okolo druhé hodiny odpolední již stál nad Šítkovským jezem na Jiráskovu mostu. 

Racek mořský (Larus marinus) s kulisou domů Nového Města.

Kdo je vlastně "duch lesa"?

My lidé dáváme rádi různým ptákům přezdívky, které sice nemají moc společného s jejich vědeckým názvem, zato výstižně popisují nějakou jejich charakteristickou vlastnost. Máme třeba tradiční názvy, jako je třasořitka (konipas bílý), březňačka (kachna divoká), kozodoj (lelek lesní), kolohřivec (kos horský), kominíček (rehek domácí) a další. Někdy mají ptáci přezdívky dvouslovné; setkal jsem se třeba s létajícím drahokamem (ledňáček říční). U těchto víceslovných názvů, které v konverzacích o ptácích občas používáme, si můžeme všimnout, že mají někdy více významů. Takovým létajícím drahokamem může být označen taky třeba mandelík hajní. Nedávno mě ale zaujalo jiné slovní spojení, které jsem měl vždy spřažené s jedním konkrétním druhem, ale k mému překvapení jsem se v krátkém časovém rozmezí setkal hned se třemi možnými výklady. Řeč je o termínu duch lesa. 

Recenze: Příručka k pozorování ptáků

Že se nedá shrnout všechno co souvisí s pozorováním ptáků do jedné publikace? „Příručka k pozorování ptáků“ vydaná v roce 2022 nakladatelstvím Kazda si klade právě tohle za cíl.

Zápisky ze Srí Lanky V: Ráj jménem Sinharaja a Cesta domů

Pokud jste ptáčkař a vydáte se na Srí Lanku, určitě vás nejvíce zajímají endemičtí ptáci, tedy takoví, které nikde jinde na světě ve volné přírodě neuvidíte. Kdo přečetl předchozí čtyři díly mého putování po tomto ostrově, jistě zaznamenal, že jsem jich zatím neviděl mnoho, dohromady jen tři druhy ze čtyřiatřiceti. To bylo dáno tím, že jsem se doposud pohyboval v pobřežní savanovité zóně ostrova, kde se vyskytují endemické druhy jen vzácně. Pokud chcete tyto speciální druhy pozorovat, musíte se vydat do vnitrozemí. A není lepší místo než Sinharaja forest reserve, tedy chráněné lesní území, kde je možné pozorovat skoro všechny endemické druhy ptáků během pouhých pár dnů. Jde o chráněný deštný les v jihozápadní části ostrova, který překvapivě není příliš často vyhledávaným turistickým místem, což se projevuje i na složitější logistice této oblasti. Žije tu celá řada endemických druhů plazů, obojživelníků a vůbec plejáda všemožných fascinujících tvorů. Asi největším ptačím lákadlem jsou kraska srílanská (Urocissa ornata), lelkoun srílanský (Batrachostomus moniliger) a především výreček cejlonský (Otus thilohoffmanni), který byl vědecky popsán až v tomto tisíciletí. 

Sinharaja