Vyfotil jsem všechny mnou pozorované druhy v ČR!

My ptáčkaři, chcete-li birdeři, jsme vesměs posedlí čísly. Kolik druhů jsem viděl v Česku? Kde jsem ptáky nejčastěji pozoroval? Kolikrát jsem letos už viděl sojku obecnou? Mám už konečně víc druhů než Alois? Posedlost čísly může nabývat skutečně různých podob. Moje posedlost čísly se v poslední době sice poněkud obrousila, jedno číslo jsem ale přece jen pronásledoval delší dobu. Chtěl jsem mít fotografii každého druhu, který jsem na území Česka pozoroval. Poslední dva roky na tomto seznamu chyběl už jen jeden druh: kulík hnědý (Eudromias morinellus).

V Česku jsem pozoroval podle databáze eBird 302 druhů volně žijících ptáků. U každého nového druhu se vždy snažím pořídit dokladovou fotku, což je u některých druhů velmi snadné, u jiných velmi náročné. Abychom si rozuměli, nejde mi o dokonalé ptačí portréty. U některých druhů se spokojím s dokladovou fotografií z velké dálky. Vcelku mi stačí, pokud je druh na fotce k poznání. Možnost pořídit fotku nějakého druhu navíc často vůbec nesouvisí s tím, kolikrát jsem ho pozoroval. Typicky cvrčilky či některé druhy sov můžete mockrát slyšet, případně je občas krátce zahlédnout, a stejně se vám je nepodaří zachytit fotoaparátem. Druhem, který jsem vyfotil jako jeden z posledních, se tak stal výr velký v lednu 2024, kterého jsem předtím slyšel mnohokrát. Od té doby se mi dařilo každý nový druh zdokumentovat, jedna absence však přetrvávala. Byl to kulík hnědý. 

Hejnko kulíků hnědých na poli u Přehýšova.

Kulíci hnědí jsou vskutku neodolatelní ptáci. Jde o větší druh kulíka zbarveného v různých odstínech hnědé, s bílým nadočním proužkem a tmavým temenem. V České republice dříve hnízdil, dnes se na dávných hnízdištích ve vrcholových partiích Krkonoš objevuje spíše sporadicky. To ovšem neznamená, že se s ním v době migrace nemůžete setkat. Zejména koncem srpna a začátkem září přes naše území relativně početně protahuje. Malá hejnka tohoto druhu nejlépe zaznamenáte podle výrazného a velmi typického hlasu, který za letu nezřídka vydávají. Sám jsem tento druh takto zaznamenal už čtyřikrát. Vždy šlo o intenzivní hlas z oblohy, který se mi podařilo i nahrát, jenže jeho původce jsem očima vůbec nenašel. Jediné další pozorování jsem zaznamenal v roce 2019 na Neziderském jezeře. Tam jsme skupinku tří kulíků pozorovali stativovým dalekohledem, dokladová fotografie přes dalekohled se ale ztratila v paměti mého starého telefonu. 

Dospělý kulík hnědý s lístkem řepky v zobáků.

Není proto divu, že když se u Přehýšova v Plzeňském kraji již druhým rokem místním pozorovatelům podařilo najít hejnko těchto ptáků, kteří se zde navíc po dobu několika dnů drželi, lákalo mě za nimi vyrazit. Poslední roky už se za konkrétním jedincem vzácného druhu vydávám spíše výjimečně. V roce 2025 jsem takto vyjel dvakrát, a to po cestě na terénní sčítání k nedaleko se vyskytujícímu rákosníkovi pokřovnímu (Acrocephalus dumetorum) a také za polákem proužkozobým (Aythya collaris), kterého zaznamenali ptáčkaři na Rožďalovických rybnících. Projíždění nafty za jedinci, které si jede stejně nafotit spousta jiných pozorovatelů, mi zkrátka v poslední době přestalo dávat smysl, a když už někam vyrazím, je to spíše příležitostně po cestě za prací nebo když se zajímavý druh objeví v kratší dojezdové vzdálenosti. S kulíky to ale bylo jiné. Dá se sice říct, že po pracovní sobotě jsem byl vzdáleností kulíkům blíž, časově to ale bylo ve skutečnosti blíž asi jen o čtvrt hodiny než z domova. Doma na mě ale tentokrát nikdo nečekal, vítr panující během dne se pomalu uklidňoval a ptáčkařská touha mě sváděla. A tak jsem vyrazil. 

Mladý kulík hnědý se na podzim od dospělého liší zbarvením. Je jednolitěji hnědý, má světlé lemy křídelních krovek a skvrnitá záda.

První věc, která se vždy při výletu za ptáky do Plzeňského kraje vyplatí, je kontaktovat místního ornitologického nestora, Libora Schröpfera. Ten mi popsal, jak nejlépe na lokalitu dojet a kde jsou kulíci nejčastěji k vidění. Díky přesným informacím jsem byl na místě velmi brzy. Nejdříve se mi kulíky vidět nedařilo a našel jsem jen několik bělořitů. Netrvalo to ale moc dlouho a u cesty, kterou jsem chvíli předtím projel, jsem zahlédl podezřele tvarované hroudy hlíny. Když se hroudy hlíny začaly pohybovat, bylo jasné, že jsem tu správně.

Kulíci těsně před odletem z místa pozorování.

Dojel jsem po cestě co nejblíže ke kulíkům, protože jsem ze zpráv místních věděl, že nejsou moc plaší, a začal pozorovat. Dohromady jsem opakovaně spočítal 18 jedinců. Nádherně se předváděli a i když jsem vystoupil z auta, nic si ze mě nedělali. Naopak se pořád přibližovali. Pobíhali po poli, příležitostně si protahovali křídla a jen občas velmi tiše vokalizovali. Jednoho jsem dokonce viděl utrhnout list malé řepky, který sice asi neměl hmyzožravý kulík v úmyslu konzumovat, ale i tak to bylo zajímavé. Bohužel toto pohádkové pozorování v pomalu zapadajícím slunci skončilo relativně brzy, když se všichni kulíci naráz zvedli a odletěli asi půl kilometru dál, do jiného pole. Až po chvíli jsem zjistil, že je zřejmě vyplašila opodál sedící poštolka. Ta je po chvíli nízkým letem vyplašila znovu, tentokrát za terénní vlnu, a kulíky jsem tak ztratil z dohledu. 

Různé fáze letu kulíka hnědého patrné z fotografie pořízené při přeletu hejnka nad mým autem.

Až po definitivním vyplašení poštolkou se začali na místo scházet další pozorovatelé ptáků. Navzdory tomu, že už jsme kulíky nezahlédli, byl zbytek večera velmi milý a s ostatními jsme zapředli nejednu zajímavou debatu. Nakonec jsem právě proto z lokality odjížděl už za hluboké tmy. Dlouhé vykecávání ale přineslo ještě jedno pěkné pozorování, a to přelet kolihy velké. Kulík hnědý, poslední druh, který jsem v Česku neměl vyfotografovaný, se tak konečně dostal do mého hledáčku. Byl to skvělý podvečer, který mi opět připomněl, proč mám zálibu v pozorování ptáků tak rád. Děkuji pozorovatelům, kteří se o svůj nález podělili.

Hejnko kulíků hnědých během přeletu nad místním orientačním bodem, mysliveckým posedem.