Czech Birder: Bez zrní koroptviček není

Odpoledne se pomalu přehupuje do druhé poloviny, když vedle mě na Telekom Loop zastavuje značně opotřebené auto z půjčovny. No vida! Je to dvojice přírodních nadšenců, Matt a Laura, se kterými jsme se potkali asi před dvěma dny na úplně jiném místě, a přesto, že jsme zjistili, že naše trasa po poloostrovní části Malajsie je v podstatě totožná, nevyměnili jsme si shodou špatných okolností žádný kontakt. Konečně to můžu napravit. Sdílíme zkušenosti a dojmy z Fraiser's Hill, možná vůbec nejlepšího místa na pozorování ptáků na téhle části kontinentu. Po chvíli konverzace mi Matt ukazuje ve foťáku obrázky koroptví perackých (Arborophila campbelli), které nafotil asi před dvěma hodinami. Tepovka se zvyšuje; tento druh si nejspíš jinde na světě nenafotíte. Zjišťuju lokalitu a okamžitě vyrážím - je to kousek, takže bych to měl ještě bez problému stihnout.

koroptev peracká (Arborophila campbellii)
Canon EOS R6 + Canon EF 400 mm f5.6

Fraiser's Hill je bývalá britská stanice v horách (okolo 1300 m n. m.) relativně nedaleko Kuala Lumpur, kam vyráželi kolonialisté odpočívat od nesnesitelného horka, které panuje v nížinách. A není divu. Je tady opravdu docela příjemně, i v nejteplejších odpoledních hodinách je tu maximálně okolo pětadvaceti stupňů. Kolonialismus z tohoto městečka křičí úplně odevšad. Krom velkolepého hotelu Shahzan Inn, kde bydlíme (a kde od založení nevyměnili snad ani deky, které leží na postelích), tu najdete třeba i dvě typické červené telefonní budky, jakoby vyrvané odněkud z Londýna. Roztroušená zástavba obklopuje stěžejní krajinný prvek, kterým je golfové hřiště. Dnes je Bukit Fraiser zejména centrem ptáčkařů. Odhadem každý pátý člověk má na krku dalekohled a u pasu fotoaparát s dlouhým objektivem. Okolní horské lesy, které jsou skutečným rájem biodiverzity, se nenásilně prolínají s budovami a okolí městečka je protkané málo frekventovanými silničkami a ty jsou zase propojeny lesními cestami. Zejména tato infrastruktura umožňuje docela pohodlné pozorování jinak velmi skrytě žijících ptáků.

lejsek rezavobrýlatý (Anthipes solitaris)
Canon EOS R6 + Canon EF 400 mm f5.6

Já jsem si po instrukci od Matta zrovna po jedné takové cestičce zkracoval trasu k místu, kde je krmiště koroptví. Cestička je známá jako Kinderslay Trail. Sice spěchám, ale stejně mě nenechá klidným zvláštní hlas, který se ozývá nedaleko cesty. Rychle jsem na to přišel - vždyť to je pita rezavohrdlá (Hydrornis oatesi)! Pozorně prohlížím podrost před sebou, ale ani půl hodina "pokecu" s pitou (přehrával jsem jí nahrávku hlasu pro nalákání) nevede k zahlédnutí byť jediného peříčka tohoto druhu. To jsem ještě nevěděl, že mě stejná dvě setkání čekají v dalších dnech. No nic, pokračuju do prudkého kopce za koroptvemi. Místo poznávám docela snadno. Je to hned vedle silnice, která vede do budovy s velkou zahradou. Místo je evidentně hodně navštěvované, dokonce jsou tu nějaké betonové bloky, na které se dá sednout přímo naproti místu, kam fotografové dávají různá semínka, aby nalákali koroptve. Zaujímám pozici a už se nemůžu dočkat, až skrytí obyvatelé lesního podrostu vylezou na podvečerní zobání.

žluva rudoprsá (Oriolus cruentus)
Canon R6 + Canon EF 400 mm f5.6

Asi po hodině a půl sezení na místě odvolávám akci. Začíná se pomalu blížit setmění a hlavně se zpočátku vzdálené zvuky hromů čím dál víc blíží. Po koroptvích ani stopy, ukazoval se jen sojkovec kaštanovohlavý (Pterorhinus mitratus) a pár dalších běžnějších ptáků. Budu to muset zkusit zítra.

sojkovec kaštanovohlavý (Pterorhinus mitratus)
Canon EOS R6 + Canon EF 400 mm f5.6

Druhý den ráno jsem opět na místě. Míjí jedna hodina, druhá a koroptve pořád nikde. Opět to vzdávám a jdu za ptáky někam jinam. Okolo oběda se zastavuji v hotelu a potkávám pana Duraie, který tu vede kancelář zaštiťující všechno možné, prodává sušenky, zařizuje taxi služby, mě ale nejvíc zajímá to, že je to průvodce za ptáky. Je to statnější starší člověk, s jiskrou v oku, dává evidentně rád najevo svou hlubokou znalost okolí a zejména pak schopnost zařídit prakticky cokoliv. Je ale především velmi ochotný a bez nároku na revanš mi radí, jak najít některé zajímavější druhy. Když se zmiňuji, že se jdu pokusit o pozorování a focení koroptve peracké na známé místo, dává mi pár plných hrstí nalámané kukuřice. Prý pokud jim nenasypu, neukážou se. Trochu jsem si říkal, že po krátké inspekci místa bylo na krmišti pořád dost semínek k sezobání, ale proč nezvýšit šance.

tana obecná (Tupaia glis)
Canon EOS R6 + Canon EF 400 mm f5.6

Opět šplhám po Kinderslay Trail, pita tentokrát mlčí. Na místě rozsypávám kukuřici a znovu se ubírám do dobře vyzkoušené pozice. Kromě nějakých veverek, tany obecné a pár běžnějších ptáků se ale u krmiště nic neukazuje. Pak mi ale připadá, že se za mnou něco hýbe po zemi. Asi další veverka, říkám si. Najednou ale přímo za mnou vybíhá malý hrabavý pták a fofruje si to na druhou stranu silničky ke krmení. A pak dalších pět jedinců. SLÁVA! Trvá to ještě pěkných pár minut, než se koroptve osmělí, ale nakonec přece jen vylézají na hostinu.

koroptev peracká (Arbrophila campbellii)
Canon EOS R6 + Canon EF 400 mm f5.6

Rodinka koroptví se klidně krmí jen pár metrů ode mě a nenechá se rušit ani veverkou, která se k nim chvílemi přidává. Přeci jen se ale mají na pozoru, co chvíli se přitiskávají k povrchu a kontrolují, jestli jim nehrozí nebezpečí ze vzduchu. Při sebemenším náznaku ohrožení utíkají zpátky za kopec do husté vegetace. Je vidět, že i přes návyk na neustálou přítomnost fotografů, které se naučily nevnímat, jde pořád o ptáka, který se mimo hustý podrost necítí ve své kůži.

koroptev peracká (Arborophila campbellii)
Canon EOS R6 + Canon EF 400 mm f5.6

Závěrka mého Canonu R6 létá jako zběsilá a karta se rychle plní. Po fotograficky extrémně náročných několika dnech je pozorování takto spolupracujících ptáků svátek. Pozorně sleduji každý pohyb šestice vzácných slepiček na plácku přede mnou. Roztomile si mezi sebou "povídají" tichým štěbetáním. Občas zkontrolují, jestli se nehýbu z místa, a když mě zřejmě uznají za minimální nebezpečí, dokonce se vydávají směrem ke mně blíž. Ani nedutám.

koroptev peracká (Arborophila campbellii)
Canon EOS R6 + Canon EF 400 mm f5.6

Koroptev peracká je endemitem pohoří poloostrovní Malajsie, tedy nikde jinde na planetě se s ní ve volné přírodě nesetkáte. Krmiště na Fraiser's Hill je zřejmě jediným místem na světě, kde si ji můžete relativně snadno vyfotografovat. Pokud tohoto ptáka vyhledáte na Google, prakticky všechny fotky pochází právě odtud. Já jsem se pokusil vyfotit ji alespoň několikrát mimo tradiční plácek, z čehož vznikly přesně dvě použitelné fotografie, opět ale jen díky tomu, že moderní fotoaparáty zvládají neskutečně vysoké úrovně citlivosti, takže se dá relativně obstojně fotit i v totální temnotě na zemi v pralese. Tento druh jsem pozoroval jednou i mimo profláklou krmící lokalitu, nicméně zcela bez šance byť na sebehorší fotku. Sypání kukuřice se tak nakonec skutečně vyplatilo, pan Durai měl pravdu...

Přikládám ještě pár dalších fotek z místa, kde jsem fotil koroptve.