Vyfotil jsem všechny mnou pozorované druhy v ČR!

My ptáčkaři, chcete-li birdeři, jsme vesměs posedlí čísly. Kolik druhů jsem viděl v Česku? Kde jsem ptáky nejčastěji pozoroval? Kolikrát jsem letos už viděl sojku obecnou? Mám už konečně víc druhů než Alois? Posedlost čísly může nabývat skutečně různých podob. Moje posedlost čísly se v poslední době sice poněkud obrousila, jedno číslo jsem ale přece jen pronásledoval delší dobu. Chtěl jsem mít fotografii každého druhu, který jsem na území Česka pozoroval. Poslední dva roky na tomto seznamu chyběl už jen jeden druh: kulík hnědý (Eudromias morinellus).

Na Linec! Za potáplicí žlutozbou

Už je to zase tady. Budík dlouho před rozedněním, rychlá a sporá snídaně, odjezd směrem na jih. Po cestě se ještě zastavuji pro dva stejně bláznivé souputníky a vydáváme se na cestu, která potrvá tři a půl hodiny a na jejím konci doufáme, že uvidíme nic jiného než jednoho konkrétního opeřence. Sakra vzácného opeřence. Pro většinu lidí, a to i v rámci ptáčkařské komunity, naprosto nepochopitelná pošetilost, které se ale jednou za čas neubráním. Vyrazili jsme za ptačí obdobou torpédoborce, severskou kráskou potáplicí žlutozobou, která se už několik týdnů plaví na hladině jedné přehrady nedaleko rakouského města Enns. 

Potáplice žlutozobá na přehradě Ennstau Thaling.

Orel stepní, můj 298. druh pro ČR

Ležím si tak v autě na lokalitě, kde pravidelně kroužkuju ptáky a do střechy bubnuje sílící déšť. Jsou čtyři hodiny ráno a venku by byla černočerná tma nebýt toho, že na západě obzor rozzařuje pražský světelný smog. Rozjímám nad tím, jestli má vůbec cenu dnes zkoušet chytat a nebo ještě chvíli čekat, jestli se přeci jen déšť do rozednění neuklidní a odchyt bude možný. Nakonec se rozhoduji pro rozumnější první variantu. Jedu domů. Po cestě přemýšlím o všem možném, co mi dělá vrásky, a pak taky o tom, že kdesi na střední Moravě je orel stepní (Aquila nipalensis). Kdybych v tu chvíli jen tušil, že právě s ním se ještě dnes potkám... 

Orel stepní (Aquila nipalensis) v polích u Břestu na střední Moravě.

Za husou krátkozobou do jižních Čech

Husa krátkozobá je vrubozobý pták hnízdící na Islandu, v Grónsku a Špicberkách, k zimování se pak ubírá především na Britské ostrovy, kde může tvořit i několikatisícová hejna. Zimuje taky na pobřeží Beneluxu, Německa a Dánska. Dále do vnitrozemí se v nižších počtech zatoulává vzácně, nicméně poměrně pravidelně. Svým vzhledem by se pro oko nezasvěceného laika příliš nelišila od ostatních severských hus, ptáčkař si však na první pohled všimne krátkého zobáku s růžovou ploškou na distální části, růžových nohou a světlých zad a svrchní strany křídel. Po revizi Faunistické komise ČSO byla husa krátkozobá v roce 2018 pro chybějící dokladový materiál vyřazena z avifauny ČR, aby se do ní v následujícím roce opět vrátila poté, co byl nalezen a dokumentován jeden jedinec na jižní Moravě*. Ve stejné oblasti byl jeden jedinec objeven i v následujícím roce, dva jedince pak nalezl Lukáš Hamáček v jižních Čechách nedaleko Třeboně. Stejný pozorovatel objevil tohoto vzácného severského návštěvníka i letos u Břilic v sousedství města Třeboň, kde se ho podařilo najít i v následujících dnech ostatním pozorovatelům. Tentokrát jsem se nechal zlákat a za legendární "krátkou husou"** se vydal. 

*Je zde nutné zmínit i to, že se nedávno objevilo v databázi Avif další pozorování tohoto druhu z roku 2017, který tedy bude zřejmě akceptován jako nový první záznam pro ČR. 
**Narážka na film Nadějný rok, kde tento druh hraje vcelku zásadní roli. 

Husa krátkozobá (Anser brachyrhynchus), můj 598. pozorovaný druh ptáka.