Na Linec! Za potáplicí žlutozbou

Už je to zase tady. Budík dlouho před rozedněním, rychlá a sporá snídaně, odjezd směrem na jih. Po cestě se ještě zastavuji pro dva stejně bláznivé souputníky a vydáváme se na cestu, která potrvá tři a půl hodiny a na jejím konci doufáme, že uvidíme nic jiného než jednoho konkrétního opeřence. Sakra vzácného opeřence. Pro většinu lidí, a to i v rámci ptáčkařské komunity, naprosto nepochopitelná pošetilost, které se ale jednou za čas neubráním. Vyrazili jsme za ptačí obdobou torpédoborce, severskou kráskou potáplicí žlutozobou, která se už několik týdnů plaví na hladině jedné přehrady nedaleko rakouského města Enns. 

Potáplice žlutozobá na přehradě Ennstau Thaling.

Řád potáplice (Gaviiformes) obsahuje jedinou čeleď, která čítá na celém světě pouhých pět druhů. Je to jediný řád ptáků, jejichž všechny zástupce můžeme (ač v jednom případě extrémně vzácně) zastihnout na evropském kontinentu. Ve středoevropském vnitrozemí jsou ale všechny potáplice vzácné. Potáplici malou (Gavia stelata) a severní (G. arctica) můžeme zastihnout pravidelně na průtahu a při zimování, velmi vzácně pak můžeme narazit na potáplici lední (G. immer), nejvzácnější potáplicí zaznamenanou v Česku je pak potáplice žlutozobá (G. adamsii). Do kompletního výčtu nám pak zbývá už jen potáplice pacifická (G. pacifica), jejíž záznamy v evropském vnitrozemí by se daly spočítat na prstech jedné ruky, v ČR pochopitelně bez jediného pozorování. Potáplice hnízdí vysoko na severu, na jižní polokouli se žádná nevyskytuje. Jde o ptáky skvěle přizpůsobené životu ve vodě, na souš vylézají mimo hnízdění spíše vzácně. Všechny druhy potáplic jsou známé svým výrazným zbarvením v hnízdním období, u nás se ale obvykle setkáme s méně atraktivně zbarvenými ptáky v šatu mladých jedinců nebo v prostém šatu. I tak jsou ale mezi ptáčkaři velmi oblíbenou ptačí skupinou a troufám si říct, že jen málokdo pro ně nemá slabost. 

Pro představu o velikosti potáplice žlutozobé srovnání s labutí velkou.

Když se poprvé objevila zmínka o potáplici žlutozobé v Rakousku nepříliš daleko českých hranic, začal jsem uvažovat o tom, že bych se na toto majestátní zvíře, hnízdící daleko na severu na jezerech v tundře, zajel podívat. Prvotní nadšení ale vystřídalo rychlé vystřízlivění. Auto zrovna potřebovalo delší pobyt v servisu a ani časově se mi celodenní výlet úplně nehodil. Rozmýšlení a hledání vhodného termínu pro spáchání tak trvalo tři týdny. Nakonec volba padla na neděli 4. února, tedy necelý měsíc po tom, co se pták na lokalitě objevil (13. ledna) a stále se tam zdržoval. Protože mi přišla škoda jet takovou vzdálenost sám, začal jsem zjišťovat zda by se ke mně někdo připojil. Nakonec jsme tedy navzdory nepříliš pozitivní předpovědi počasí vyrazili v šest hodin ráno ve složení Honza, Honza a Petr na 250 km dlouhou cestu. 

Jízda ubíhá vcelku příjemně a rychle, zastavujeme až za Českými Budějovicemi na pumpě pro něco malého k jídlu a kupuji online jednodenní rakouskou dálniční známku (210 kč). Zaznamenáváme taky první ptáky, u pumpy slyšíme králíčky obecné (Regulus regulus) a strakapouda velkého (Dendrocopos major). Pak ještě těsně před hranicí stavíme natankovat v Dolním Dvořišti, kde zaznamenáváme volavku bílou (Ardea alba) a pak už je cesta zcela volná až k cíli. Zastavujeme na místě, kde je sice mnoho tabulek o zákazu parkování mimo zákazníky místního bistra, bistro je nicméně zavřené a kamarád, který sem na ptáky jezdí pravidelně mi píše, že to je v pohodě, že tu parkují vždycky. Gut. Sestavuju stativák, beru si dalekohled, foťák a jdeme na to. 

Hráz přehrady Ennstau Thaling.

Přehrada Ennstau Thaling je na délku dlouhá asi dva kilometry, široká odhadem dvě stovky metrů. Není to naštěstí žádný obr, tudíž je šance k nalezení ptáka, pokud neodletěl, celkem velká. Na opačném břehu rostou stromy a je tam i několik plaveckých mol. Na našem břehu je malý jachtařský klub a zmíněné bistro, které má pěkné venkovní posezení a představujeme si, jaké by to asi bylo si tak u cucání piva prohlížet potáplici žlutozobou. Náš břeh je vyvýšený, zadržuje tak vodu tam, kde má, je taky zatravněný a asi dvacet metrů od nás je pak strouha, ve které rostou stromy a nějaké křoviny. Za nimi je silnička, po které jsme přijeli a pak malá pole. Přímo po břehu vede pěší cesta, k vodě je ale ještě poměrně prudký sešup, k hladině se proto snadno nedostanete, a pokud byste to chtěli zkusit je tam ještě pro jistotu prudce se svažující betonový břeh. Ten ale končí aspoň trochu zploštělým rantlem, na který může fotograf dychtící po alespoň trochu líbivějším úhlu focení hladinových ptáků slézt. Na pohled není lokalita moc pěkná a ani pro ptáky nevypadá příliš atraktivní - což nicméně nekoresponduje s bohatým výčtem rarit, které zde byly v minulosti zaznamenány (např. tři rackové tříprstí (Rissa tridactyla) najednou). 

Počasí je strašné. Nepříliš vydatný déšť by sám o sobě asi až tak nevadil, ale svou vytrvalostí přeci jen zařizuje celkem značný přísun vody, což je v kombinaci s opravdu velmi silným větrem ne úplně příjemná kombinace. Tedy lépe řečeno je to opravdu hodně nepříjemná kombinace. Skla ve stativáku jsou rychle pokryta kapkami, což se snažím trochu zachraňovat občasným vysušením kapesníkem. Foťák jsem uklidil, fotit není co a zbytečně vlhnout nemusí, i když by mu to nemělo ublížit. Důležité ale je, že jsou tu ptáci. Hlavně poláci chocholačky (Aythya fuligula), několik stovek labutí velkých (Cygnus olor) a docela hodně hoholů severních (Bucephala clangula). U protějšího břehu plave několik stovek čírek obecných (Anas crecca), po chvíli nacházíme i několik ostralek štíhlých (Anas acuta). Je tu mnoho potápek malých (Tachybaptus ruficollis), pár roháčů (Podiceps cristatus) a kolem stovky kopřivek obecných (Mareca strepera). Nic vzácného, ale pěkné počty. 

Letící samec hohola severního.

Konečně se ale daří objevit to, kvůli čemu jsme přijeli. Po několika falešných poplaších způsobených kormorány viděnými v upršených dalekohledech jsem při skenování hladiny našel toho správného světlého "kormorána" a rychle ho zaměřuji stativákem. Je to potáplice se světlými zády a velkým zobákem se žlutou špičkou, zdviženým ostře vzhůru. No a je to tady, potáplice žlutozobá. Rychle pouštím ostatní ať se podívají, ale marná sláva. Potáplice mizí pod vodou a už se nám ji nedaří najít. Zmizela jak pára nad hrncem. Trvá to další půl hodinu, než ji nacházíme znovu a tentokrát už si ji prohlíží všichni. Pták je to opravdu krásný. Potáplice se každou chvíli noří za potravou, aby se vynořila zase úplně jinde. Pod vodou je schopna uplavat velké vzdálenosti, údajně až 200 metrů, čemuž skutečně není těžké uvěřit. Rychle se nám vzdaluje a ztrácí. Nalézáme ji zpátky tam, odkud jsme ji vyrazili hledat. Vydáváme se tedy velmi rychle směrem k ní. V té chvíli už neprší, ale za předchozí hodinu a půl jsme dokonale promokli. Touha vidět tohoto ptáka trochu líp nás ale hřeje. Jaké je překvapení, když na místě, kde jsme doufali potáplici najít, není nic, zato ji o chvíli později vidíme zase tam, odkud jsme předtím vyrazili za ní. Opravdu obdivuhodný plavecký výkon. Během pozorování potáplice s nám daří najít i několik kormoránů malých (Microcarbo pygmaeus), což je lifer pro Petra. 

Potáplice žlutozobá vykukuje jen opatrně nad vlnami, než se zase ponoří. Vlevo kormorán velký.

Zkoušíme potáplici ještě jednou dohnat, ale marně. Vyhlašuju tak regenerační a vysušovací pauzu v autě. Asi za 25 minut přejíždíme na druhou stranu nádrže, že ji zkusíme překvapit útokem z opačného konce. Na téhle straně je ještě víc kachen než na protější, nacházíme mezi nimi i osmnáct zrzohlávek rudozobých (Netta rufina). My ale hledáme něco jiného, a to něco nacházíme plavat blízko břehu tam, odkud jsme před chvílí vyjeli. Takže opět do auta, přesun na původní lokaci a rychle k vodě. Připadám si ale jako ve hře na kočku a na myš, protože potáplice je zase asi v polovině nádrže relativně daleko od nás. Naštěstí se ale trochu uklidnil vítr a hledání je tak snazší. Zatímco potáplici sledujeme, přesouváme se pomalu blíž, až máme ve stativáku docela hezký pohled, zrovna když pták nachází jakýsi divný předmět ve vodě, který ho zaujme natolik, že do něj klove a vždy se na několik vteřin ponoří, ale místo aby odplula dál, vynoří se zase vedle tohoto předmětu, mělce trčícího z vody. Co to bylo jsem nedovedl zjistit. Po nějaké době ji to ale omrzí a vydává se na cestu k jachtařskému bufetu. A my jdeme s ní. Tentokrát se ji daří dobře sledovat a postupovat alespoň přibližně podobnou rychlostí. To konečně vede ke krásnému a docela detailnímu sledování tohoto nádherného majestátního opeřence. Sledujeme potáplici asi dvacet minut, dokud neodplave opět směrem na druhý břeh. To už se ale čas nahnul ke druhé hodině odpoledne, a to už jsem chtěl být nějakou dobu na cestě domů, kde mě ještě čeká práce. Rozhodujeme se tak pro ještě poslední pokus z druhé strany. 

Potáplice žlutozobá "šnorchluje".

Zastavujeme opět na stejném místě jako předtím a šplháme na hráz. Vidím jiného birdera, jak kouká kamsi do dálky na druhou stranu a trochu předpokládám, že tam vidí potáplici. Není ale nikdy radno usuzovat na základě chování ostatních pozorovatelů, a tak pečlivě prohlížím celou hladinu. Nikde žádná potáplice, daří se mi ale kromě jiného najít dalšího kormorána malého, ale taky jednoho samce poláka kaholky (Aythya marila). Věřím, že při detailním zkoumání hejn kachen bychom našli i jiné zajímavější druhy, ale pozornost se teď soustřeďuje zkrátka jinam. Už to chceme zabalit a naposledy procházím hladinu binokulárem. Najednou se zastavuju a tep vyletí na dvojnásobek. Je přímo vedle nás! Potáplice se vynořila a protřepala si křídla jen nějakých 50 metrů od břehu kde stojíme. Rychle beru foťák a jako by to náhoda chtěla, jsme zrovna snad u jediného místa, kde se dá dostat až na úroveň hladiny. S botami ponořenými ve vodě si dřepám a dělám desítky a desítky fotek tohoto nádherného ptáka, který se plaví jako torpédoborec na vlnách. Potáplice několikrát "zašnorchluje" - ponoří hlavu částečně pod vodu, asi se rozhlíží, kam by se asi potopila. Dělám i jedno video, zrovna když se zanoří a pak už ji nenacházíme. Zase zmizela jako duch. Naprosto pohádkové zakončení nesmírně zajímavého pozorování. 

potáplice žlutozobá