Překvapení na Sopřečském rybníce

Osmého dne měsíce září jsem načal krásnou sčítací hodinkou z balkonu, kdy jsem viděl 26 druhů ptáků. Na pěkné ráno jsem chtěl navázat výpravou do "mého" rajonu, tedy polí severně od Úval. Tam jsem ale nenašel prakticky nic, záchranou byli tři vodouši tmaví, dva bahenní a jeden jespák bojovný na polním mokřadu u vesnice Břežany II. To vše byla předehra pro večerní výlet na aktuálně asi nejlepší lokalitu v Čechách, Sopřečský rybník, který je aktuálně téměř úplně vypuštěný. 

Sopřečský rybník na podzim roku 2020.

Vyrážíme krátce před čtvrtou hodinou a cestou se zastavujeme v Dobřichově, abychom nabrali zaručený magnet zajímavých pozorování, Honzu Studeckého. Necháváme bájný "stepákov" za sebou a míříme na dálnici, která nás už rychle vede k cíli. V Sopřeči jsme něco před pátou hodinou. Kluci nadšeně běží na hráz záhy potom, co zastavujeme. Mně to trvá déle, protože nemůžu najít klíče od auta. Na pozorování dneska nejsme zrovna příkladně vybaveni. Já mám svůj dvanáct let starý levný stativáček, Honza kouká binokulárem položeným na stativu a jen Kuba má svoji super-meoptu.

Nadšení spolupozorovatelé sledují bahňáky. 

Hned jak se přede mnou otevře pohled na rybník, vidím, že si moc neškrtnu. Ptáci jsou totiž tak daleko, že i ty nejblíže sedící rozeznávám ve svém prehistorickém stativáku jen velmi stěží. Vzadu ještě dobře poznávám čejky chocholaté a skoro úplně vpravo sedící rybáky. Na bližší určení ale už musím poprosit Kubu a jeho meoptu. Žádné překvapení se nekoná, jsou to rybáci černí, kteří ale vždy potěší. Mezi hromadou drobotiny, která mi v rozpadajícím se stativáku připomíná nějaké mravenečky, mi dva mravenečci připadají o něco světlejší než ostatní. Kluci mi pak potvrzují, že to jsou opravdu krocetie, tedy jespáci píseční. Jinak převažují jespáci bojovní a obecní. Když se zrovna do stativáku dívá Honza, říká ještě cosi o divném bahňákovi, co vypadá jako melanotos, ale alespoň já se nad tím moc nepozastavuji a přikládám to tomu, že na lokalitách jako je tato má člověk vždy trochu velké oči. 

Protože i na meoptu jsou ptáci daleko, rozhodujeme se vstoupit na dno rybníka a alespoň trochu se k ptákům přiblížit. Kluci jsou vybavení holínkami, já jsem zvolil nejspolehlivější obuv na světě - crocsy z lidlu. Zpočátku to vypadá dobře - neboříme se a celkem rychle se přemisťujeme. Jakmile mi ale hlavou proběhne myšlenka na to, že se dneska třeba ani tolik neušpiníme, začínáme se téměř naráz bořit a chvílemi cítíme tlející bahno. Pořád to ale není tak hrozné, abychom nemohli dál a po chvíli už je to zase úplně dobré. Každých pár metrů zastavujeme, abychom zkontrolovali, zda na naši přítomnost ptáci nějak reagují. Ti jsou ale pořád hodně daleko a vypadá to, že nás ani neregistrují. 

Zmar mého dalekohledu, aneb jak se kouká skrz veterána, který je se mnou od mých deseti let...

Když nám přijde, že blíž už se nedostaneme, rozestavujeme stativy a díváme se do ptáků, kteří se konečně v naší optice začínají zvětšovat. U Kuby už se dají ptáci krásně prohlížet u mě už alespoň rozeznám bezpečně základní druhy. O nějakou podívanou se opravdu nejedná, ale od svojí trubičky na koukání ani nic lepšího nečekám. Pořád lepší než drátem do oka. Mezi jespáky bojovnými a obecnými je několik jespáků malých a sem tam se objevuje i nějaký vodouš. Po kameňáčkovi, který se tu ještě včera zdržoval ale není ani památky. Bahňáci čile přeletují a my dychtivě prohlížíme každého nového jedince s očekáváním nějakého pěkného druhu...

Kuba si musel jít něco neodkladného vyřešit k rákosině a meopta zůstala chvíli bez dozoru. Skoro ve stejný moment s Honzou zjišťujeme, že dostáváme šanci se chvíli přiživit na cizí výbavě. Honza je ale rychlejší a já mu to přeju, nakonec kdo jiný by na těch bahnech měl něco najít, než celorepublikově známý magnet na rarity. 

Ještě než si Kuba stihne neodkladnou záležitost u rákosí dořešit, Honza už spekuluje: ,,Sakra, co to je? To je snad..." Já si říkám, že to nic není, takové poznámky má každou chvíli. Když podobných vět stihne za půl minuty utrousit asi deset, začínám chápat, že v tom stativáku fakt něco má! A nakonec přichází rozsudek: ,,Tyvole, to je fakt melanotos!" Chvíli se o tom sám ujišťuje a nakonec nás vítězoslavně pouští, abychom se taky podívali na vlastní oči. No fakt, po bahnech se spolu s bojovníky prochází krásný jespák skvrnitý. Hned si vybavuji rok 2018, kdy jsem v září za tímhle druhem jel na vodní nádrž Kyjici a viděl jsem na ní v podstatě to samé co teď. Dnes to je ale o to výjimečnější, že mě ještě před chvílí ani nenapadlo, že bychom ho tu opravdu mohli vidět. 

Jespák skvrnitý (Calidris melanotos) na bahnech Sopřečského rybníka. Jde o teprve čtrnácté pozorování druhu na území České republiky. Foto: Jan Studecký

Jespáka máme pořád hodně daleko a tak zkoušíme pomalu jít po bahnech blíž. Ptáci na nás naštěstí vůbec nereagují. Podaří se nám přiblížit docela blízko a zastavujeme na mělčím místě, které je poznat podle světlejšího odstínu bahna, než má okolí. Fotíme jespáka skvrnitého ve všech polohách a užíváme si pozorování nezvyklého druhu, který hnízdí v nejsevernější tundře východní Asie a severní Ameriky. 

Jespák skvrnitý (Calidris melanotos), jespáci bojovní (Calidris pugnax) a jespák obecný (Calidris alpina). Foto: Jan Studecký

Jak už to tak bývá, bahňáci hodně přeletují a proto se melanotos spolu s dalšími bahňáky přesouvá opět na jinou stranu rybníka. Je tedy čas spočítat důkladně i ostatní druhy ptáků na rybníku. Je tu hodně čejek, přes čtyřicet jespáků bojovných a dalších bahňáků, dohromady čtrnácti druhů, 257 jedinců. 

Kolik druhů jespáků je na fotce? A najdete jespáka skvrnitého? Foto: Jan Studecký

Po sečtení rybníka se nemotorně vracíme k autu a snažíme se zbavit bahna. To se daří jen částečně. Přejíždíme na druhou stranu hráze, odkud ještě v posledních paprscích pozorujeme vodouše tmavé, jednoho vodouše kropenatého a přibývající bekasiny. Poslední třešničkou na dortu je přílet nocující kolihy velké, která byla posledním, patnáctým druhem bahňáka dne. 

Koliha velká (Numenius arquata) přiletěla až za šera.

Sopřečský rybník, 8.9.2020, 16:48-19:57, 38 druhů, 316 jedinců

kachna divoká (7), holub hřivnáč (3), čejka chocholatá (128), kulík písečný (7), kulík říční (8), koliha velká (1), jespák bojovný (45), jespák písečný (3), jespák obecný (23), jespák malý (8), jespák skvrnitý (1), bekasina otavní (16), vodouš kropenatý (1), vodouš tmavý (3), vodouš šedý (5), vodouš bahenní (5), vodouš rudonohý (4), rybák černý (2), čáp černý (2), volavka popelavá (5), volavka bílá (1), moták pochop (1), káně lesní (7), strakapoud prostřední (1), strakapoud velký (1), strakapoud malý (1), žluna zelená (2), poštolka obecná (1), ostříž lesní (1), sojka obecná (1), krkavec velký (1), sýkora modřinka (3), sýkora koňadra (3), vlaštovka obecná (2), budníček menší (4), červenka obecná (2), konipas bílý (6), zvonek zelený (1)

Vodouši v zapadajícím slunci.