Zápisky ze Srí Lanky II.: Dyiasaura Park a Univerzálně platný ledňáček

Dyiasaura Park

V novém prostředí mám obvykle velký problém spát. Dílem nervozitou z toho, jak budou následující dny probíhat, dílem nadšením ze zážitků, které čekají doslova za dveřmi. Kvůli naprostému vyčerpání z cesty předchozího dne ale tentokrát usínám velmi rychle, a to i přesto, že jsem nejprve nepřišel na to, jak správně zapnout klimatizaci a zjistil jsem to až po probuzení nesnesitelným horkem. Celkem odpočatý vstávám ještě před pátou, zatímco se za okny nese krásný ptačí hlas, který patří mé známé z předešlého dne - šámě bělořitné (Copsychus saularis) - sedící zřejmě na stromě kousek za okny. Její hlas mi trochu připomíná naše červenky, ale okořeněné nádechem exotična. Brzy se rozeznívá do lahodné melodie jejího zpěvu i můj nepříjemný budík v telefonu, který veškerou romantiku okamžiku kazí. Rychlá hygiena, převlečení a venku už na mě čeká řidič. Cesta do blízkého Dyiasaura parku trvá asi 15 minut, vstupné je 500Rs, což je asi 50 korun. Jde se na první ranní pozorování na Srí Lance!

Dyiasaura Park

Zápisky ze Srí Lanky I.: Východu vstříc a Krokodýl v parku

Východu vstříc

Jsem nervózní. Už asi půl hodiny čekám ve frontě na letišti Václava Havla v pražské Ruzyni na odbavení. Kolem krku polštářek na spaní, pod ním mě trochu řeže popruh taštičky s doklady, na zádech těžký batoh, jehož výztuž ze mě na venek dělá tvora se vzezřením humanoidní želvy, v potící se ruce desky obsahující asi deset listů papíru, které mají dokázat, že si s sebou na výlet ani náhodou nevezu tu zpropadenou nemoc, která udělala z dříve vcelku snadného odbavení otravný a nervy drásající proces. Porucha v systému ruzyňského odbavení způsobila, že se moje čekání na to, jestli jsem opravdu na nějaký formulář nezapomněl, protáhla asi na tři čtvrtě hodiny. Na přepážce, kam jsem se pak konečně dostal letištní zřízenkyně vyjmenovává všechna potvrzení, které musím předložit a já je vykládám na pult jako karty na stůl. Vše sedí.

Povinné předodletové foto letadla. Airbus 319-100 Air France.

Kam se poděly blogy?

Ze sporé aktivity na tomto blogu v posledních měsících by se snad mohlo zdát, že jsem na příspěvky zanevřel. Není to ale úplně tak. Občas nicméně přijde období, kdy je třeba věnovat se naplno jiným věcem a tak se mi v poslední době nahromadila spousta práce a hlavně psaní vysokoškolské kvalifikační práce, což mi zabírá v podstatě veškerý čas, který jsem ochoten trávit u počítače. 

Těším se, že po odevzdání práce budu moct opět publikovat, protože je rozhodně o čem. Jak někteří z vás vědí, navštívil jsem v únoru na dva týdny úžasnou destinaci - Šrí Lanku - kde jsem pozoroval celou řadu nesmírně zajímavých druhů ptáků. O tom bych rád sepsal krátké pojednání hned jak to bude možné, podobu příspěvku (nebo příspěvků) zatím však nemám zcela rozmyšlenou. 

Zachovejte tomuto blogu přízeň a doufám, že příště se ozvu s obvyklým typem příspěvku. Přeji vám všem krásné jaro.

Honza

Za husou krátkozobou do jižních Čech

Husa krátkozobá je vrubozobý pták hnízdící na Islandu, v Grónsku a Špicberkách, k zimování se pak ubírá především na Britské ostrovy, kde může tvořit i několikatisícová hejna. Zimuje taky na pobřeží Beneluxu, Německa a Dánska. Dále do vnitrozemí se v nižších počtech zatoulává vzácně, nicméně poměrně pravidelně. Svým vzhledem by se pro oko nezasvěceného laika příliš nelišila od ostatních severských hus, ptáčkař si však na první pohled všimne krátkého zobáku s růžovou ploškou na distální části, růžových nohou a světlých zad a svrchní strany křídel. Po revizi Faunistické komise ČSO byla husa krátkozobá v roce 2018 pro chybějící dokladový materiál vyřazena z avifauny ČR, aby se do ní v následujícím roce opět vrátila poté, co byl nalezen a dokumentován jeden jedinec na jižní Moravě*. Ve stejné oblasti byl jeden jedinec objeven i v následujícím roce, dva jedince pak nalezl Lukáš Hamáček v jižních Čechách nedaleko Třeboně. Stejný pozorovatel objevil tohoto vzácného severského návštěvníka i letos u Břilic v sousedství města Třeboň, kde se ho podařilo najít i v následujících dnech ostatním pozorovatelům. Tentokrát jsem se nechal zlákat a za legendární "krátkou husou"** se vydal. 

*Je zde nutné zmínit i to, že se nedávno objevilo v databázi Avif další pozorování tohoto druhu z roku 2017, který tedy bude zřejmě akceptován jako nový první záznam pro ČR. 
**Narážka na film Nadějný rok, kde tento druh hraje vcelku zásadní roli. 

Husa krátkozobá (Anser brachyrhynchus), můj 598. pozorovaný druh ptáka.

Není Helgoland, bude Hel

Už celkem dlouho dopředu jsem věděl, že bych rád v polovině října odjel někam za ptáky, jen jsem do poslední chvíle nevěděl kam. Kvůli nevyzpytatelnosti situace vzhledem k protiepidemickým opatřením jsem rozhodnutí a rezervaci ubytování a dopravy odkládal až do poslední chvíle. To však zcela znemožnilo cestování do favorizované destinace - na ostrov Helgoland (kde už jsem sice byl, ale určitě ne naposledy). Definitivní volba tak padla na legendární polskou lokalitu, Helskou kosu, kam už jsem měl v plánu nějakou dobu vyjet, i když nikoliv na podzimní migraci, ale hlavně za pozorováním hoholek a dalších severských druhů ptáků v zimním období. Zbývalo jen sehnat spolucestující, zarezervovat ubytování a vyrazit. Brzy ráno 14. října jsme tak zamířili po dálnici D8 severozápadním směrem do Ústí nad Labem, kde jsme nabrali třetího člena výpravy, a pak už vzhůru na 900 km dlouhou cestu k Baltskému moři. 

Dospělý racek stříbřitý v přístavu Władysławowo.

Hledání vody na Nezideru

Neziderské jezero, respektive široká oblast na jihovýchod od této dominanty na rakousko-maďarské hranici, patří k ornitologickým perlám střední Evropy. Periodická slaniska a okolní stepní krajina hostí zejména v období jarního a podzimního tahu druhy pro našince nezvyklé, od tisíců bahňáků různých druhů počínaje, majestátními dropy velkými konče. Protože je to pro nás navíc oblast poměrně snadno a rychle dostupná, je oblíbeným cílem mnoha českých pozorovatelů ptáků. My jsme se s kamarády Liborem a Zdeňkem (stejná sestava jako vloni na podzim) rozhodli k Nezideru vydat na čtyři dny koncem září, abychom tu pozorovali podzimní tah. Kromě mnoha druhů ptáků jsme se měli možnost vidět i s našimi přáteli ze Slovenska, což dalo výpravě další přidanou hodnotu. 

Birding má často nejen ornitologickou podstatu, ale i sociální. Zleva: Libor Schröpfer, Zdeněk Mára, Honza Grünwald, Milo Mišík, Richard Schnürmacher

October Big Day 2021

Při tradičním podzimním October Big Day, který pořádá Cornellova univerzita prostřednictvím své ornitologické databáze eBird, jsem samozřejmě nemohl chybět, tak jako ostatně pokaždé od doby, co eBird pro zápis svých dat používám. Tentokrát jsem ale ještě večer 8. října netušil, jak bude následující den vypadat. Byli jsme předběžně domluveni s kamarádem Honzou Studeckým, ale nedokázali jsme se rozhoupat ke konečnému rozhodnutí, které nakonec padlo až chvíli předtím, než jsem šel spát. Pojedeme směrem na severovýchod a uvidíme, co vymyslíme po cestě. Nebudeme se nikam příliš hnát. Plán máme, nastavit budík, spát.

Hejna pěnkavovitých v polích na nesklizených plodinách neodmyslitelně patří k podzimu. Zde stehlík obecný na slunečnici.