BIG DAY 2020

Každý rok na začátku května vyhlašuje eBird.org mezinárodní Big Day. Je to akce, při které se ptáčkaři po celém světě snaží za jeden den pozorovat co nejvíce druhů ptáků. 4. května 2019 bylo do databáze z celého světa zadáno 6967 druhů a odesláno 92396 seznamů pozorovaných druhů (checklistů). V České republice bylo pozorováno za den 188 druhů a odesláno 159 checklistů, což vyneslo 42. příčku na světě a 6. místo v Evropě. My jsme vloni ve složení Jan Grünwald-Jan Studecký-Jakub Macháň pozorovali 146 druhů, pokud uvažujeme jen druhy, které viděli všichni členové výpravy (difference list) potom to bylo 142 druhů, čímž jsme stanovili dosavadní rekord.
Letos jsme se rozhodli vyzkoušet tento rekord znovu navýšit a to s podobnou trasou jako vloni, jen protaženou do středních Čech a na Českolipsko a s podrobným časovým plánem. Složení teamu bylo stejné jako vloni, přibrali jsme ale zásadní posilu, Ondru Boháče. O mnoho více času jsme věnovali i přípravě a díky zkušenostem z loňska jsme se mohli vyvarovat některých chyb.

Naše sestava v předvečer činu. Zleva: já, Kuba Macháň, Ondra Boháč a Honza Studecký

Helgoland 2019

Pod názvem Helgoland se skrývá maličké souostroví v Severním moři. Skládá se ze dvou ostrovů, Helgoland a Düne. Každý podzim se sem sjíždí stovky birderů z celé Evropy, aby pozorovali obrovské počty táhnoucích ptáků, kteří se, vyčerpáni tahem, zastavují na malém kousku pevniny mezi Skandinávií a kontinentální Evropou aby nabrali síly. Objevují se tu obrovské počty běžných druhů, ale i velké rarity, kterých tu v historii pozorování ptáků na ostrově bylo zaznamenáno již mnoho. Kromě ptáků, kteří vyhledávají ostrovy pro odpočinek během své tahové cesty, se dají z ostrovů vidět i mořští ptáci, často i vzácné druhy. Na Helgolandu bylo pozorováno přes 420 druhů ptáků.

Slavný útes na Helgolandu

Madeira birding trip, 12th - 20th September 2018

We visited famous portuguese island called Madeira for one week in September. For me as a keen birdwatcher and lover of nature the main goal of this journey was to discover as much wildlife as possible occuring in this area.
Madeira is pretty small island with 750 square kilometers area. It lays in Atlantic ocean and goes up to 1862 meters with the highes peak Pico Ruivo. The island has extremely rich nature habitats, you can walk through hot rocky area at Ponta de Sao Laurenco and then after 20 minutes of driving to the mountain area you'll find mild climate of laurel forest. It is a paradise for all landscape photographers.
Focusing on birds, you can find a few interesting resident species, including three endemic - Trocaz Pigeon, Madeira Firecrest and Zino's Petrel. First two are pretty easy to find in suitable areas, the third bird is very hard and you have to hire a guide to help you, if you want to observe this species. The island has great conditions for seawatching, but for me it was impossible to do any seawatch because of the lack of great scope.
During the week I saw 39 bird species, including 11 lifers. Some abundant birds were hard to be found because of bad period of the year (birds were mainly silent), but we had the advantage of autumn migration, which brought us for example Whichat, which is uncommon in this part of the world. 

A view from a path to Pico Ruivo

Letem světem uplynulým rokem

Tradiční omluva

Tak zase ahoj můj ptačí blogu. No co si budeme povídat, docela dlouho jsem se zase neozval, i když jsem to sliboval - jako ostatně vždycky. Přesněji řečeno jsem byl v roce 2017 silně neaktivní blogger, přestože jinde jsem se docela činil. Moje písmenka se objevila hned v prvním loňském čísle (1/2017) populárně naučného časopisu Živa (klikni pro otevření), kde jsme spolu s ing. Andrejem Funkem a Alešem Duškem představovali lokalitu Slatina. Následně na to se rozjel internetový magazín avifauna.cz, kterému velice fandím a přispěl jsem na něj (zatím) dvěma články o určování ptáků v terénu - třetí je zrovna v procesu publikování. Taky nám spolu s Terezou Součkovou vyšel pěkný článek o bahňácích v časopisu Krása našeho domova. No zkrátka co se týče publikační činnosti to pro mě byl první vcelku pozitivní rok. Tohoto blogu se to bohužel nedotklo a kromě článku o výletu do Bulharska zeje prázdnotou. A fakt mě to trápí, nemyslete si, že ne.
Rozhodl jsem se tedy to zase trochu zlomit a lehce se ohlédnout zpět za uplynulou dobou, jak už je to tady skoro zvykem.

Jedna z fotek, které vznikly při sčítání vodních ptáků na Vltavě v lednu 2017.
Snad ještě nikdy jsem při focení tolik nepromrzl, jako tam.

Bulharsko

Poslední červnový den jsme s mámou a sestrou vyrazili letecky do tradičního letoviska, Burgasu, abychom strávili deset dní v malém přímořském městě Obzor, který je asi na půli cesty mezi Burgasem a Varnou. Měla to být klasická válecí dovolená, nicméně jsem známý tím, že si podobné pobyty vždy měním k obrazu svému. Takže jsem kromě tří rán nevstával později, než v šest hodin a nachodil jsem poměrně velké množství kilometrů, abych co nejvíce poznal složení zdejší avifauny.

Sliby chyby

I. Sliby chyby 
Vzpomínám si, jak jsem sliboval, že začnu přidávat blogy o něco častěji. Od té doby uplynulo již krásných šest měsíců. Na základě této zkušenosti jsem se rozhodl, že můj blog bude spíš tak náhodně vznikat, když zrovna dostanu náladu na psaní o svých terénních zážitcích. Dnes jsem měl být celý den v Drážďanech, v místě, kam touto dobou míří dle fotek na sociálních sítích přibližně 90% našeho národa, žel jsme však nakonec ze zdravotních a dalších rozličných důvodů nevyrazili.
Tento fakt a skutečnost, že je jen málo lidí, kteří jsou mě schopní zabavit na poslední chvíli při tak vytíženém datu, jako je 18. prosinec, způsobili tu náhodnou a jedinečnou konstalaci světa, že jsem se k psaní příspěvku na blog opravdu dostal.
Pojďme tedy rychle zavzpomínat na okřídlená dobrodružství uplynulých měsíců, kterých bylo sice o něco méně, než jsem doufal, nicméně i tak jich bylo až až.

kameňáček pestrý (Arenaria interpres)

Vesměs letní všehochuť

I. Zaneprázdněný Honza
Je mi až trapno, po jaké době se na blogu objevuji, nicméně mé povinnosti a psychické rozpoložení mi nedaly čas pro sepsání nějakého rozumného, čtivého a zajímavého článku až doteď. Nabízí mi to však i tu výhodu, že opravdu není nouze o materiál, o kterém bych rád napsal.
Od března jsem začal velmi hojně vyrážet na výpravy za ptáky s mým staro-novým kamarádem Alešem, kterého jsem pořádně poznal až právě v tomto období a který mě čím dál častěji provází, respektive mě ochotně vozí všude kam nás napadne a provázíme se navzájem. Jsem mu za to moc vděčný a doufám, že mu budu projezděné pohonné hmoty moci od srpna, kdy věřím, že již budu mít řidičský průkaz, zase při dalších výpravách vrátit. Mimo jiné se můžete podívat na jeho fotoblog, kde nezřídka narazíte i na fotky ptáků z našich společných výprav.
Na konci dubna jsem se zase zúčastnil ornitologického kurzu ČSO v Mohelnu, kde jsem se lépe seznámil se starými a potkal nové přátele se stejným koníčkem a rozšířil své znalosti především o chování a ekologii ptáků. Mezi nimi jsem poznal i Vlka (ano, vážně se tak jmenuje!), který taktéž píše blog, na kterém, pokud budete pozorně hledat, najdete mimo jiné zmínku o mé vlastnosti ze všech nejvýraznější, to jest ukecanost.

Aleš fotí konipasa horského v Hostivicích