Big Day 2021

Každoročně pořádaná celosvětová akce Global Big Day je jedna z těch velmi mála akcí, které si do kalendáře zapisuji hned jak vyjde jejich termín klidně i s téměř ročním předstihem. Možná dokonce jediná. Jde o akci pořádanou Cornellovou univerzitou prostřednictvím aplikace eBird, kdy se pozorovatelé z celého světa snaží zaznamenat co nejvíce druhů ptáků během jednoho kalendářního dne. Naší partě se vloni podařilo pokořit český rekord se 161 druhy (přečtěte si zde). Letos jsme však museli a možná i trochu chtěli zkusit Big Day po vlastní ose. Já jsem se rozhodl zkusit středočeskou variantu (včetně Prahy) a opět od půlnoci do půlnoci strávit čas v terénu. Jak to dopadlo? 

Obědová pauza na pastvinách u Křepenic.

Local Lockdown Birding neboli karanténa s ptáky

V březnu tohoto roku vláda schválila doposud nejtvrdší opatření proti šíření koronaviru v České republice: omezení pohybu na okresy, pro rekreační účely potom pouze na území katastru obce, ve které žijete. Dle hesla "ve všem hledej příležitost" vymyslel Martin Vavřík koncept "Local Lockdown Birdingu", kdy se pozorovatel snaží najít co nejvíce druhů na katastru vlastní obce. Do akce se zapojily asi čtyři desítky pozorovatelů a podařilo se zaznamenat nejednu zajímavost. Následující blog je kompilací mých příspěvků z facebooku, které jsem denně přidával do skupiny Czech Birdig.  

Když přijde zima...

Zima 2020/21 se zdála být klasickou zimou-nezimou, na které jsme v posledních letech již docela dobře zvyklí. Minul prosinec a leden a v únoru jsme se pomalu začali těšit na první ptačí navrátilce, skřivany, čejky. Jako blesk z čistého nebe ale přišel náraz prudkého ochlazení, které navíc netrvalo dva dny, ale mělo s námi vydržet dva týdny. Navíc všude napadlo skoro 20 cm sněhu, včetně samotného centra Prahy, a tak se šedá zima proměnila na pár chvil v Ladovskou pohádku. Pro milovníky zimy jistě potěšující čas, ne tolik již pro ptáky, kteří právě dorazili do našich zeměpisných šířek. Obratem se začaly databáze množit obrovskými hejny skřivanů polních zachycených u posledních nezakrytých zdrojů potravy a vodní ptáci se stáhli na poslední zbytky nezamrzlých vod. Právě v tuhle dobu jsme naplánovali dvoudenní výlet s kamarádem Karthikem, který studuje na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. 

Surrealistická krajina mostecké pánve.

Průlet rokem 2020

Číslo 2020 se jistě po letošním roce stane pro mnohé z nás velmi neoblíbeným. O pandemii a jejích negativních důsledcích již byly napsány miliony (miliardy?) řádek, a proto by bylo bezpředmětné ji tady víc rozebírat. Jako jednoznačně pozitivní následek téhle šlamastiky vidím to, že bylo nečekaně mnoho času pro vycházky do přírody - které konec konců doporučila dokonce vláda! Dokladuje to i doposud největší množství fotek, které jsem během jednoho roku nashromáždil, přes 24 tisíc jich na mém harddisku zabírá přes 520 GB (samozřejmě ještě mnohokrát projdou promazávacím procesem, který z nich nakonec přes polovinu vyloučí). Následující řádky jsou shrnutím toho mého roku 2020. 

Navzdory kovidu nebyl rok 2020 zdaleka jen ošklivý, ba naopak...
slavík modráček (Luscinia svecica)

Když se obloha mračí, ale štěstí usmívá

Poslední dobou se snažím ptáčkařit zejména v okolí domu (viz například můj přechozí blog). Včera pozdě v noci se mi ale zastesklo po vodních plochách plných ptáků, a dostal jsem zkrátka absťák po pořádném birdingu. Chvíli jsem sám sebe přesvědčoval a nakonec se rozhodl. Zítra ráno pojedu na twitch* dvou skutečně vzácných druhů, které se objevily nedaleko Pardubic a prohlédnu okolní lokality, jestli se nenajde i něco dalšího navíc...

* twitch znamená pozorování (vzácného) ptáka, kterého už před vámi na lokalitě našel někdo jiný. 

Újezdský rybník u Sezemic.

Pěkné ráno a sokolí epilog

 Budík v sedm ráno a nerozhodnost. Vyrazit na Lítožnici, kam už se pár dnů chystám nebo se jít projít jen kolem domu? V 9:50 mi začíná přednáška, takže by to na Lítožnici byla jen rychlá návštěva a rychle zpět. Na to dnes nějak nemám náladu a budík zamačkávám. Pomlka - vstávám a zjišťuji, že je už devět hodin. Vystřeluju a za pět minut už jsem v „plné zbroji" s foťákem a binokulárem a vyrážím ven. Jen zamknu vrátka, už se něco děje. 

Po vrabcích je nejběžnějším druhem naší čtvrti hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto).

Obyčejné podzimní ptáčkaření

Všechny příspěvky tohoto blogu doposud spojuje jedna věc, a to, že se jedná o něčím zvláštní, nebo výjimečné zážitky, které vybočují nad ostatními. Rozhodl jsem se čtenářům zprostředkovat i ty méně nadstandartní dny, to, jak probíhá většina mých pozorování. Žádné bombastické druhy, žádné velké cestování, prostě jen poctivé návštěvy a kontroly lokalit, které mám v dosahu a na kterých jsem s ptáky začínal. I tyhle chvíle jsou pro mě důležité a vlastně i stěžejní. Ptáčkaření je pro mě zkrátka od začátku hlavně forma relaxace a pro odpočinek je nejlepší se za ničím nehnat a nic cíleně nehledat. Hezké podzimní počasí mě v sobotu a neděli vytáhlo alespoň na chvíli ven. 

Cesta vedoucí okolo rybníku Pískovna ve stejnojmenné přírodní rezervaci.