pondělí 21. prosince 2020

Když se obloha mračí, ale štěstí usmívá

Poslední dobou se snažím ptáčkařit zejména v okolí domu (viz například můj přechozí blog). Včera pozdě v noci se mi ale zastesklo po vodních plochách plných ptáků, a dostal jsem zkrátka absťák po pořádném birdingu. Chvíli jsem sám sebe přesvědčoval a nakonec se rozhodl. Zítra ráno pojedu na twitch* dvou skutečně vzácných druhů, které se objevily nedaleko Pardubic a prohlédnu okolní lokality, jestli se nenajde i něco dalšího navíc...

* twitch znamená pozorování (vzácného) ptáka, kterého už před vámi na lokalitě našel někdo jiný. 

Újezdský rybník u Sezemic.

úterý 1. prosince 2020

Pěkné ráno a sokolí epilog

 Budík v sedm ráno a nerozhodnost. Vyrazit na Lítožnici, kam už se pár dnů chystám nebo se jít projít jen kolem domu? V 9:50 mi začíná přednáška, takže by to na Lítožnici byla jen rychlá návštěva a rychle zpět. Na to dnes nějak nemám náladu a budík zamačkávám. Pomlka - vstávám a zjišťuji, že je už devět hodin. Vystřeluju a za pět minut už jsem v „plné zbroji" s foťákem a binokulárem a vyrážím ven. Jen zamknu vrátka, už se něco děje. 

Po vrabcích je nejběžnějším druhem naší čtvrti hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto).

úterý 10. listopadu 2020

Obyčejné podzimní ptáčkaření

Všechny příspěvky tohoto blogu doposud spojuje jedna věc, a to, že se jedná o něčím zvláštní, nebo výjimečné zážitky, které vybočují nad ostatními. Rozhodl jsem se čtenářům zprostředkovat i ty méně nadstandartní dny, to, jak probíhá většina mých pozorování. Žádné bombastické druhy, žádné velké cestování, prostě jen poctivé návštěvy a kontroly lokalit, které mám v dosahu a na kterých jsem s ptáky začínal. I tyhle chvíle jsou pro mě důležité a vlastně i stěžejní. Ptáčkaření je pro mě zkrátka od začátku hlavně forma relaxace a pro odpočinek je nejlepší se za ničím nehnat a nic cíleně nehledat. Hezké podzimní počasí mě v sobotu a neděli vytáhlo alespoň na chvíli ven. 
Cesta vedoucí okolo rybníku Pískovna ve stejnojmenné přírodní rezervaci.

úterý 13. října 2020

Babí léto ve znamení ptáčkaření

Už je to nějakou dobu, co mi Libor Schröpfer navrhl, zda bych s ním a Zdeňkem Márou nejel na Nezider. Nadšeně jsem souhlasil a moc jsem se těšil. Pak přišla spirála koronavirových omezení, která nejdříve zničila plán na bydlení v Maďarsku. Místo Nezideru jsme tedy zvažovali cestu na východní Slovensko (podobně jako na začátku července). O pár dní později zavřelo hranice i Slovensko. Nakonec jsme se tedy rozhodli zůstat v České republice. Naplánovali jsme cestu na jižní Moravu a pak severním směrem do východních Čech. Protože to byla Zdeňkova narozeninová výprava, jeho wish-list, tedy seznam druhů, které by rád viděl, byl naším hlavním vodítkem při plánování. Pro zajímavost - na seznamu byli: orel královský, poštolka rudonohá, moták stepní, káně bělochvostá, raroh, chocholouš, chřástali (kromě vodního) a bahňáci na strachotínských schodech. Kolik druhů z wish-listu se nám podařilo vidět můžete s námi zjistit v reportu níže... 

Zdenda s Liborem v uniformě Holýšovského ornitologického klubu na pozorovatelně Nesyt

pátek 11. září 2020

Překvapení na Sopřečském rybníce

Osmého dne měsíce září jsem načal krásnou sčítací hodinkou z balkonu, kdy jsem viděl 26 druhů ptáků. Na pěkné ráno jsem chtěl navázat výpravou do "mého" rajonu, tedy polí severně od Úval. Tam jsem ale nenašel prakticky nic, záchranou byli tři vodouši tmaví, dva bahenní a jeden jespák bojovný na polním mokřadu u vesnice Břežany II. To vše byla předehra pro večerní výlet na aktuálně asi nejlepší lokalitu v Čechách, Sopřečský rybník, který je aktuálně téměř úplně vypuštěný. 

Sopřečský rybník na podzim roku 2020.

sobota 15. srpna 2020

Ornitostretnutie na Senianských rybníkách

Když jsem s ptáčkařením začínal, byl jsem úplný samotář. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych mohl ven vyrážet s někým, kdo by měl do pozorování opeřenců stejné zaujetí, jako mám já. Asi každý, kdo s ptáky začal si zažil ten pocit, že je tato záliba výspou nějakých podivných samorostů, kterých je jako šafránu. Což mi přijde nepochopitelné - co je divného na sledování ptáků a co je naopak normálního například na sledování jakýchsi lidí, kteří před námi prostřednictvím televizní obrazovky šťouchají do černé placky? Jak jsem postupně zabředával víc a víc do naší birderské komunity, zjistil jsem, že ptáčkařů je kolem vlastně docela hodně a přišla první seznámení. Postupem času jsem si kolem sebe vytvořil bublinu, ve které je mi nejlépe a s touto bublinou, obsahující několik stejně starých a jednoho nepatrně staršího birdera, teď pravidelně vyrážíme na různá místa objevovat krásy ptačího světa. Nutno podotknout, že samozřejmě mezi blízké přátele-birdery patří i spousta dalších lidí, kteří to určitě dobře vědí. Podobně jako naše parta, které říkáme spíš z legrace "Serious birding", se zformovala i podobná skupina mladých lidí na Slovensku, tzv. Young birders Slovakia. Po delší době vzájemného sledování na sociálních sítích nás napadlo tyto dvě party seznámit osobně. Slovo dalo slovo a už jsme vymýšleli nejlepší místo pro setkání. Rozhodnutí nakonec padlo na legendární Avescentrum Senné a to i přes téměř 750 km dlouhou cestu, která nás od něj z Prahy dělí. Termín se musel přizpůsobit otevření hranic v souvislostí s koronavirovou krizí a nakonec padl na 2.-5. července. 

středa 17. června 2020

(Nejen) Za modráčky tundrovými do Krkonoš


Slavík modráček tundrový je poddruh slavíka modráčka s arkto-alpínským rozšířením, který se od (u nás běžnějšího) slavíka modráčka středoevropského pozná podle toho, že má místo bílé skvrny na své modré hrudi skvrnu červenou. Pokud chcete tohoto charismatického pěvce u nás zahlédnout, musíte se vydat na vysokohorská rašeliniště v Krkonoších, kde se udržuje jediná populace tohoto poddruhu u nás. Největší šanci máte na turistickém chodníčku, který vede skrz Úpské rašeliniště, kam jsme se vydali letos i my. Kromě modráčků je po cestě možné vidět další horské speciality, počínaje běžnými linduškami lučními a čečetkami tmavými, přes méně běžné kosy horské a hýly rudé, až po vzácného budníčka zeleného (ten vyhledává jehličnaté lesy v nadmořské výšce od 900 do 1100 m.n.m). Jak se nám dařilo? Čtěte dále…

Oku lahodivý výhled po východu slunce od Výrovky.

pondělí 11. května 2020

BIG DAY 2020

Každý rok na začátku května vyhlašuje eBird.org mezinárodní Big Day. Je to akce, při které se ptáčkaři po celém světě snaží za jeden den pozorovat co nejvíce druhů ptáků. 4. května 2019 bylo do databáze z celého světa zadáno 6967 druhů a odesláno 92396 seznamů pozorovaných druhů (checklistů). V České republice bylo pozorováno za den 188 druhů a odesláno 159 checklistů, což vyneslo 42. příčku na světě a 6. místo v Evropě. My jsme vloni ve složení Jan Grünwald-Jan Studecký-Jakub Macháň pozorovali 146 druhů, pokud uvažujeme jen druhy, které viděli všichni členové výpravy (difference list) potom to bylo 142 druhů, čímž jsme stanovili dosavadní rekord.
Letos jsme se rozhodli vyzkoušet tento rekord znovu navýšit a to s podobnou trasou jako vloni, jen protaženou do středních Čech a na Českolipsko a s podrobným časovým plánem. Složení teamu bylo stejné jako vloni, přibrali jsme ale zásadní posilu, Ondru Boháče. O mnoho více času jsme věnovali i přípravě a díky zkušenostem z loňska jsme se mohli vyvarovat některých chyb.

Naše sestava v předvečer činu. Zleva: já, Kuba Macháň, Ondra Boháč a Honza Studecký

úterý 18. února 2020

Helgoland 2019

Pod názvem Helgoland se skrývá maličké souostroví v Severním moři. Skládá se ze dvou ostrovů, Helgoland a Düne. Každý podzim se sem sjíždí stovky birderů z celé Evropy, aby pozorovali obrovské počty táhnoucích ptáků, kteří se, vyčerpáni tahem, zastavují na malém kousku pevniny mezi Skandinávií a kontinentální Evropou aby nabrali síly. Objevují se tu obrovské počty běžných druhů, ale i velké rarity, kterých tu v historii pozorování ptáků na ostrově bylo zaznamenáno již mnoho. Kromě ptáků, kteří vyhledávají ostrovy pro odpočinek během své tahové cesty, se dají z ostrovů vidět i mořští ptáci, často i vzácné druhy. Na Helgolandu bylo pozorováno přes 420 druhů ptáků.

Slavný útes na Helgolandu