Za husou krátkozobou do jižních Čech

Husa krátkozobá je vrubozobý pták hnízdící na Islandu, v Grónsku a Špicberkách, k zimování se pak ubírá především na Britské ostrovy, kde může tvořit i několikatisícová hejna. Zimuje taky na pobřeží Beneluxu, Německa a Dánska. Dále do vnitrozemí se v nižších počtech zatoulává vzácně, nicméně poměrně pravidelně. Svým vzhledem by se pro oko nezasvěceného laika příliš nelišila od ostatních severských hus, ptáčkař si však na první pohled všimne krátkého zobáku s růžovou ploškou na distální části, růžových nohou a světlých zad a svrchní strany křídel. Po revizi Faunistické komise ČSO byla husa krátkozobá v roce 2018 pro chybějící dokladový materiál vyřazena z avifauny ČR, aby se do ní v následujícím roce opět vrátila poté, co byl nalezen a dokumentován jeden jedinec na jižní Moravě*. Ve stejné oblasti byl jeden jedinec objeven i v následujícím roce, dva jedince pak nalezl Lukáš Hamáček v jižních Čechách nedaleko Třeboně. Stejný pozorovatel objevil tohoto vzácného severského návštěvníka i letos u Břilic v sousedství města Třeboň, kde se ho podařilo najít i v následujících dnech ostatním pozorovatelům. Tentokrát jsem se nechal zlákat a za legendární "krátkou husou"** se vydal. 

*Je zde nutné zmínit i to, že se nedávno objevilo v databázi Avif další pozorování tohoto druhu z roku 2017, který tedy bude zřejmě akceptován jako nový první záznam pro ČR. 
**Narážka na film Nadějný rok, kde tento druh hraje vcelku zásadní roli. 

Husa krátkozobá (Anser brachyrhynchus), můj 598. pozorovaný druh ptáka.

Není Helgoland, bude Hel

Už celkem dlouho dopředu jsem věděl, že bych rád v polovině října odjel někam za ptáky, jen jsem do poslední chvíle nevěděl kam. Kvůli nevyzpytatelnosti situace vzhledem k protiepidemickým opatřením jsem rozhodnutí a rezervaci ubytování a dopravy odkládal až do poslední chvíle. To však zcela znemožnilo cestování do favorizované destinace - na ostrov Helgoland (kde už jsem sice byl, ale určitě ne naposledy). Definitivní volba tak padla na legendární polskou lokalitu, Helskou kosu, kam už jsem měl v plánu nějakou dobu vyjet, i když nikoliv na podzimní migraci, ale hlavně za pozorováním hoholek a dalších severských druhů ptáků v zimním období. Zbývalo jen sehnat spolucestující, zarezervovat ubytování a vyrazit. Brzy ráno 14. října jsme tak zamířili po dálnici D8 severozápadním směrem do Ústí nad Labem, kde jsme nabrali třetího člena výpravy, a pak už vzhůru na 900 km dlouhou cestu k Baltskému moři. 

Dospělý racek stříbřitý v přístavu Władysławowo.