Podzimní zahraniční cesty II.

Hortobágy

Maďarský největší národní park, Hortobágyi Nemzeti Park, je zaslíbeným místem pro všechny milovníky přírody, ptactva obzvlášť. Bylo zde pozorováno téměř 400 druhů ptáků. Nejlepším obdobím pro návštěvu je jarní, nebo podzimní tah. Zásadním lákadlem, kterým je park světově proslulý, je podzimní tah jeřábů popelavých, kterých se tu při vrcholu migrace zdržuje až přes 100 000.

Vstupní karta pana Grünwalda z České republiky

My jsme naši cestu naplánovali na podzimní prázdniny. Vyrážíme časně z rána 28. října 2015 a už v sedm hodin a třicet minut tankujeme v Brně, kde nám nad hlavami prolétají tisíce havranů, kteří přiletěli teprve nedávno. Než jsme přejeli do Maďarska, pozoroval jsem například luňáka červeného nebo datla černého, přelétajícího typickým ,,hopsavým" letem dálnici z jednoho lesa do druhého. Na polích kousek za hranicemi Slovenska s Maďarskem se ukázali velcí racci, zřejmě bělohlaví, nebo volavky bílé. Už daleko před národním parkem, do kterého to je z naší větrné hůrky v Úvalech asi 750 km, bylo vidět mnoho tisíc hus velkých a nesčetně mnoho strak. Na pár minut jsme zastavili u jednoho z rybníků Tisza-tö, kde mě mimo jiné zaujalo třeba několik hvízdáků eurasijských.

Okolo čtvrt na čtyři jsme dorazili k našemu cíli. Protože do penzionu se dalo ubytovat až po šesté, zastavili jsme v informačním centru Halastó. Do setmění zbývá ještě hodina a tak vyrážím na průzkum nejbližšího okolí. Dávám se cestou směrem k největšímu shromaždišti jeřábů, rybníku Kondás, i když vím, že se nedostanu ani do pětinky cesty. Vycházku jsem tedy pojal spíše jako seznámení s prostředím a podmínkami zítřejšího celodenního pozorování. Hned z prvního rozcestí jsem pozoroval hejno pasoucích se hus a tři ledňáčky, kteří jako šipky létali nad hladinou malých nádržek.
Na vodní ploše, ke které jsem za chvíli došel, mě na první pohled překvapila hladina celá porostlá vodními rostlinami. Téměř to vypadalo, jako by byl rybník vypuštěn, protože volné vody bylo vidět opravdu málo. Ještě než jsem připravil stativák, všiml jsem si první zajímavosti ve druhovém složení. Kachny divoké, u nás zdaleka nejběžnější vrubozobí, jsou na těchto rybnících značně přečísleny ať už kopřivkou obecnou, nebo lžičáky pestrými.
Skrze triedry jsem tu pozoroval například hvízdáky, chocholačky, potápky roháče a malé. Zajímavějším spatřeným druhem byl kormorán malý, moje první pozorování v životě. V tu chvíli jsem ještě nevěděl, že jich v následujících dnech uvidím dalších několik set.
Za půl hodiny už jedeme směrem do vesnice Hortobágy. Ubytováváme se v penzionu Sóvirág Vendégház, který by měl být jeden z nejlepších. Ubytování je velmi příjemné, akorát se musíme popasovat s recepční, která neovládá ani angličtinu, ani němčinu.

Ledňáček říční (Alcedo atthis) z patřičné dálky. Kamarádit se nechtěl.