sobota 30. října 2021

Hledání vody na Nezideru

Neziderské jezero, respektive široká oblast na jihovýchod od této dominanty na rakousko-maďarské hranici, patří k ornitologickým perlám střední Evropy. Periodická slaniska a okolní stepní krajina hostí zejména v období jarního a podzimního tahu druhy pro našince nezvyklé, od tisíců bahňáků různých druhů počínaje, majestátními dropy velkými konče. Protože je to pro nás navíc oblast poměrně snadno a rychle dostupná, je oblíbeným cílem mnoha českých pozorovatelů ptáků. My jsme se s kamarády Liborem a Zdeňkem (stejná sestava jako vloni na podzim) rozhodli k Nezideru vydat na čtyři dny koncem září, abychom tu pozorovali podzimní tah. Kromě mnoha druhů ptáků jsme se měli možnost vidět i s našimi přáteli ze Slovenska, což dalo výpravě další přidanou hodnotu. 
Birding má často nejen ornitologickou podstatu, ale i sociální. Zleva: Libor Schröpfer, Zdeněk Mára, Honza Grünwald, Milo Mišík, Richard Schnürmacher

Hned první den nabídl pěkná pozorování. Cesty byly skvěle průjezdné a Nezider nás přivítal příjemným slunečným počasím. Bohužel se však hned na začátku ukázalo, že tato návštěva bude jiná, především pak bude o hledání vody. Mokřady Lettengrund a Oberer Stinkersee, jinak místa, kde je obvykle alespoň nějaký zbytek vody, byly jen suchou plání. I tak nás tu potěšilo několik kolih velkých, které seděly v nízkém trávníku. Přes tetelící se vzduch jsme dobře viděli jejich dlouhé zahnuté zobáky. O něco dál jsme zahlédli letět docela velké hejno čejek, za nimi devět dalších kolih, u silnice posedával ťuhýk obecný. Prvním místem s vodou, nebo alespoň malou louží, bylo jezero Hölllacke. Podařilo se nám tam pozorovat kromě kolih a čejek i několik menších bahňáků. Upřeným mžouráním skrze vzpírající se vzduch jsme nakonec malé chaoticky pobíhající tečky určili jako dva jespáky obecné, tři kulíky písečné a dva říční. Kousek dál u silnice pak seděl další ťuhýk, tentokrát šedý. 
Vyschlý Lettengrund.
Odpoledne jsme se jeli ubytovat tak, abychom ještě k večeru stihli nějaké pozorování. Bydleli jsme ve městě Fertőd, které je nedaleko zřejmě nejzajímavější lokality na maďarské straně Nezideru. Ta lokalita má pro mě nevyslovitelný název, Fertőújlak. Pamatoval jsem si, jako to na stejném místě vypadalo před dvěma roky na jaře. Místo obrovské mělké vodní plochy ale byla vyschlá poušť s orobincem. Za vodou jsme museli jít podél vodního kanálu až na pozorovatelnu směrem k jezeru. Už po cestě se bylo na co koukat - v pastvině vedle cesty sedělo hejno hus velkých, mezi nimi i dvě běločelé. Husy měly několik bílých límců, jedna dokonce límec se solárními panely, zásobujícími vestavěný logger energií. V pastvinách posedávalo i mnoho kolih. Samotná vodní plocha, ke které jsme došli, nás ale moc nepotěšila. Probíhal zde odchyt bahňáků, takže po bahnech byly rozmístěny desítky tenat a balabánů, do dáli se nesly reprodukované hlasy rozličných druhů. Bahňáky to ale zřejmě moc nezajímalo, alespoň ne ve chvíli, kdy jsme bahna pozorovali. Na skutečně rozsáhlé mělčině totiž byli jen dva jespáci obecní a jeden jespák, zřejmě malý, kterého jsme ale s jistotou nedokázali na velkou vzdálenost v silném protisvětle určit. Potěšili nás i bramborníčci černohlaví a dvě desítky jeřábů, nakonec i orel královský, který přiletěl zanocovat do vzdáleného větrolamu. Na závěr se nám podařilo napočítat asi 90 kolih letících k nocování na bažině. S čarukrásně zbarvenou oblohou v zádech, vymalovanou zapadajícím sluncem, jsme se vydali zpět k autu. Po cestě se s námi ještě rozloučily sýkořice svými hlasy, znějícími mému uchu jako vypuštěné malé pružinky.  
Fertőújlak při západu slunce.
Jeřábi v červánkách.
Další ráno jsme začali s Liborem brzkým budíkem a krátkou procházkou do zahrad zámku Esterhazy v blízkosti našeho ubytování. Naše oči a uši zaregistrovaly 35 druhů ptáků včetně strakapoudů jižních, mlynaříků, vlaštovek nebo sýkor babek. Poměrně výrazně migrovali zvonohlíci a dlasci. Po návratu následovala královská snídaně - to je něco, na co ze svých obvyklých výprav nejsem moc zvyklý, ale byla to příjemná změna! Překvapením byla samice kudlanky nábožné, která seděla zvenku na okně Zdeňkova pokoje. 
Kudlanka nábožná (Mantis religiosa) nalezená na okně našeho penzionu.
Na Zicksee jsme měli sraz s mým kamarádem z Bratislavy, Richardem. Bohužel krásné počasí z rána se razantně proměnilo na větrnou noční můru. Jediná rozumná možnost pozorování bylo závětří za plaveckou převlékárnou nebo betonovým podstavcem uzavřeného tobogánu. Již před výpravou jsem si zjistil, že Zicksee je momentálně nejlepší lokalitou na pozorování ptáků v okolí a celkem rychle jsem pochopil proč - jako jediné bylo na normálním stavu vody, tedy alespoň na takovém, jaký si pamatuji z minulých návštěv. Byly tam skutečně tisíce vrubozobých - hus i kachen, několik desítek tenkozobců, několik pisil. Vítr byl ale opravdu velmi otravný, a tak jsme brzy pokračovali dál. Zastavili jsme se u Lange Lacke, které bylo ale zcela bez vody. Potěšili nás tu alespoň dva sokoli - nejprve sokol stěhovavý a poté ze silnice viděný ostříž lesní. 
Bekasina otavní (Gallinago gallinago) na Illmitz - Seedamm.
Po velmi vydatném obědě jsem nebyl zrovna svěží, čas na oddych ale nebyl - birding must go on. Jeli jsme na "zaručenou" lokalitu, jak to ale bývá, někdy ani takové lokality nenaplní očekávání. Warmblütterkoppel - pozorovatelna u okraje rákosiny napojené přímo na jezero - nemá sice obvykle o vodu nouzi, tentokrát tam byla ale jen malinká louže. O něco více už nás potěšila jezírka mezi rákosinami u silnice k Illmitz - Seedamm. Tady se nám podařilo vidět 38 jespáků obecných a jednoho bojovného, několik vodoušů tmavých a jednu velmi spolupracující bekasinu otavní, kterou jsem si nafotil na několik málo metrů. Nad rákosinami létali kormoráni malí a na hladině plavali lžičáci, čírky a hvízdáci. 
Samec vážky jižní (Sympetrum meridionale) se vyhřívá na slunci.
Znovu jsme zkusili Oberer Stinkersee, kde na vyprahlém dně někdejšího jezera posedávalo a poletovalo několik desítek jespáků obecných a s nimi i jeden kulík písečný, jako by si nevšimli, že voda je již dávno ta tam. Vprostřed popraskané země seděl i jeden větší kulík, nebyl to však dříve zde pozorovaný kulík hnědý, ale o něco obyčejnější kulík bledý. To už den pomalu končil a jeho závěr patřil znovu nejlepší lokalitě - Zicksee. Vítr se dokonce rozhodl umoudřit, tak bylo pozorování poměrně příjemné. Kromě již dříve viděných bahňáků potěšila čtveřice jespáků malých. Byli jsme i svědky zajímavého drama - vrána šedá napadla čírku obecnou a snažila se ji odnést z hladiny někam, kde by ji mohla zabít a sežrat. Nakonec se jí to nepovedlo, a tak nespokojeně krákala ze břehu, dokud jsem ji nevyplašil při obchůzce břehu jezera. 
Tenkozobec opačný (Recurvirostra avosetta) je u nás vzácný, na Nezideru běžně hnízdí.
Následující den jsme se rozhodli začít na Fertőújlak ještě před snídaní. Na lokalitě jsme byli již v 7:15 a dle očekávání bylo na co koukat. Kromě běžných druhů migrovaly i u nás vzácné lindušky rudokrké, kterých jsem napočítal minimálně dvě desítky. Mezi nimi se ozvalo i několik lindušek lesních, stále početně protahovali zvonohlíci. Z rákosí se ozývali moudivláčci, sýkořice, ukázali se po jednom i rákosníci obecný a proužkovaný. Svým nezaměnitelným hlasem se ozval také chřástal vodní. Na pozorovatelně jsme stativákem zkontrolovali bahna, na kterých bylo devět jespáků obecných, jeden vodouš tmavý a na pastvinách bylo tentokrát jen asi deset kolih. 
Tenkozobec opačný (Recurvirostra avosetta) obvykle chodí po bahnech, někdy ale plave jako kachna.
Libor se Zdeňkem pozorovali na pozorovatelně tah, já jsem se šel podívat ke kanálu do rákosin. Nejprve se mi podařilo od závory, která vyhraňuje prostor určený pouze pro povolané ochranáře, najít mladého rehka zahradního, poté se mi v rákosině ukázala i jedna cvrčilka slavíková. Těsně nad vodou se ve stínu rákosu pohyboval malý pták. Snažil jsem se ho pořádně prohlédnout dalekohledem a rychle registruji kresbu hlavy typickou pro vzácného rákosníka tamaryškového, který se v oblasti Nezideru vyskytuje. To rychle volám Liborovi, který ho ještě nikdy neviděl. Naštěstí se smiloval a pěkně se ukázal po krátké provokaci na nahrávku. 
Nezider je pro nás nejbližším místem, kde pravidelně hnízdí rákosník tamaryškový (Acrocephalus melanopogon).
Dále se u kanálu ozýval ledňáček a nízko nad vodou prolétlo několik kormoránů malých. Cestou zpět se nám krásně předvedly v letu sýkořice vousaté a protáhl holub doupňák. Zbytek dopoledne jsme věnovali procházce po okolí ubytování, znovu do zámeckých zahrad. V lese nás se ukázalo několik strakapoudů prostředních, v intravilánu pak jestřáb. 
Sýkořice vousatá (Panurus biarmicus) je běžným obyvatelem rákosin v oblasti Nezideru.
Okolo poledne jsme se opět potkali s Richardem, tentokrát se přidal i další z naší spřátelené slovenské party, Milo. Vyjeli jsme k mokřadům Bosárkány asi 40 minut cesty východně od Fertőd. Přístup na tuto lokalitu je ale z důvodu přísné ochrany přírody velmi omezen, nedostáváme se tak skoro nikam a výhled přes rákosiny se omezuje na jednu velkou a dvě menší pozorovatelny na několika místech podél jediné přístupné cesty. I tak jsme tam strávili přes hodinu a půl docela pěkného pozorování - dohromady se nám podařilo vidět 46 druhů ptáků, například 180 čejek, 22 vodoušů tmavých nebo strakapouda malého. Po obědě ve Fertőd jsme se opět vydali na lokalitu, kde se nám za celý pobyt líbilo ze všech nejvíce, Fertőújlak, a ani tentokrát jsme nelitovali. Na bahnech bylo tentokrát kromě kolih a jespáků obecných i deset kulíků bledých a tři píseční. Kolem pozorovatelny proletuje spousta ptáků, dost zblízka si nás přiletělo prohlédnout třeba hejno jeřábů popelavých.
Jeřáb popelaví (Grus grus) se pomalu připravovali na velkou cestu na jih.
Poslední den našeho výletu jsme opět s Liborem vyrazili do zámeckých zahrad. Byla strašná mlha a ptáci táhli jako splašení. Jen co jsme vyšli z penzionu, zaslechli jsme nad sebou hvízdavé hlasy kolih a vzápětí jsme uviděli hejno dvaceti letět přímo nad námi. Velmi početně protahovali dlaskové. První zastávkou po cestě domů nemohlo být jiné místo než Zicksee. Krásné počasí vybízelo k pozorování a poslední zastavení v oblasti Nezideru jsme si tak naplno užili. Na vodě bylo opět několik tisíc hus velkých, mezi nimi pár běločelých, tisíce kachen všech možných druhů a přibylo bahňáků - jespáků obecných bylo kolem stovky, tenkozobců okolo dvou set. Na ostrůvku také sedělo asi 400 čejek. Příjemného rána využily k migraci lindušky rudokrké - během chvilky jich protáhlo šest, upozornily na sebe svým vysokým a táhlým hvízdnutím. Nakonec jsme se zastavili na rakouské straně oblasti výskytu dropů nedaleko Bratislavy. Po celkem dlouhém hledání jsme asi na dvacet sekund zahlédli impozantní hejno 34 dropů. Nedaleko odtud se pak s námi rozloučila hned pětice orlů královských, dva z nich se nechali velmi pěkně pozorovat v letu na krátkou vzdálenost. Třešničkou na dortu (a notnou dávkou opojení před skutečně nepříjemnou čtyřhodinovou cestou do Úval kvůli zacpané D1) byla zastávka na Slanisku u Nesytu s břehoušem rudým, kolpíkem a jespákem křivozobým.  
Jespáci obecní (Calidris alpina) a racci chectaví (Larus ridibundus) na Zicksee.
Celkově byla výprava na Nezider velmi povedená (podařilo se nám za čtyři dny pozorovat 116 druhů ptáků), bohužel ale poznamenaná dlouhodobým nedostatkem vody v oblasti, což je provázeno změnami v druhovém složení a početnosti ptáků, kteří se tu vyskytují. Místní ornitologové jsou prý velmi znepokojeni budoucím vývojem situace, a je tak nebezpečí, že tento ptáčkařský ráj už nebude tak atraktivním, jako býval. Doufejme, že stávající stav je jen krátkodobý výkyv. I se značně sníženým množstvím vody v krajině je ale stále na Nezideru na co koukat, proto nelze jinak než doporučit návštěvu, zejména pak na jaře - to bude i vody více. 

orel královský (Aquila heliaca)

Žádné komentáře:

Okomentovat