úterý 19. října 2021

October Big Day 2021

Při tradičním podzimním October Big Day, který pořádá Cornellova univerzita prostřednictvím své ornitologické databáze eBird, jsem samozřejmě nemohl chybět, tak jako ostatně pokaždé od doby, co eBird pro zápis svých dat používám. Tentokrát jsem ale ještě večer 8. října netušil, jak bude následující den vypadat. Byli jsme předběžně domluveni s kamarádem Honzou Studeckým, ale nedokázali jsme se rozhoupat ke konečnému rozhodnutí, které nakonec padlo až chvíli předtím, než jsem šel spát. Pojedeme směrem na severovýchod a uvidíme, co vymyslíme po cestě. Nebudeme se nikam příliš hnát. Plán máme, nastavit budík, spát.

Hejna pěnkavovitých v polích na nesklizených plodinách neodmyslitelně patří k podzimu. Zde stehlík obecný na slunečnici.
Nejsme na sebe letos tolik přísní a vyrážíme až o půl šesté. Ještě než Honza dojede k našemu domu v Úvalech, vycházím ven poslouchat, jestli neuslyším nějakého nočního tahouna. Nestalo se tak a blížící se vrčení motoru předznamenává začátek společné části dne. První pokus o pozorování ptáků máme v Klánovickém lese, kde se snažíme asi dvacet minut vábit puštíky obecné. Klánovičtí puštíci se však kdesi ve tmě tiše vysmívají našemu snažení, a tak se vracíme s prázdnou zpět k autu. Po cestě alespoň Honza slyší protahujícího skřivana polního (1) a oba zaznamenáváme kachnu divokou (2)
Ranní čekání na první druhy.
Až v autě se rozhodujeme o lokaci na rozlet. Musí to být místo s mozaikou biotopů ideálně v otevřené krajině. No jasně, pojedeme do částečně nečinné pískovny Hostín. Přijíždíme už za rozednění, mlha se sem tam válí po krajině a pokrývá tak zmrzlou ranní krajinu. Ještě než jsme dojeli na lokaci, všimli jsme si na poli sousedícím s naší lokalitou veliké koncentrace dravců, na poli jich sedělo přes čtyřicet. Bezva, sem se ještě vrátíme. Rozeznali jsme několik kání lesních (3) a taky volavky popelavé (4). V pískovně hned po otevření dveří začínáme připisovat pěvce. První zapisuji protahující strnady rákosní (5), vábící sýkoru koňadru (6) a taky modřinku (7), v pozadí čimčarají vrabci polní (8). Jdeme po cestě směrem k zatopené části nečinné pískovny, odkud se z mlhy ozývají hlasy lysek černých (9). Než zcela opouštíme zástavbu, jsou slyšet ještě probuzení vrabci domácí (10). Do mrazivého a mlžného rána se začíná rozjíždět pěkný tah. Slyšíme lindušky luční (11), pěnkavy obecné (12) mezi kterými je poměrně hodně jikavců (13), na cestě jsou i drozdi zpěvní (14) a kosi (15). Lindušky doprovází samozřejmě i konipasi bílí (16) a pěnkavy zase další pěnkavovití ptáci - čížci (17), zvonci (18), stehlíci (19) a později i několik konopek obecných (20). Pěkně táhnou i pěvušky modré (21), dávají o sobě vědět svým jemným zvonivým hlasem. Prolétá i několik špačků (22), nechybí ani holubi hřivnáči (23) a překvapivě docela početně létají i doupňáci (24). Na osamělém suchém topolu sedí poštolka obecná (25), kterou střídají dvě straky obecné (26)
Jinovatka mrazivého rána na cestě do pískovny Hostín.
Posouváme se směrem k činnějším částem pískovny. Kromě volání bažanta obecného (27) připisujeme i první vrány, nejprve početnější šedivky (28), chvíli potom i vrány černé (29) - pro účely Big Day je velkou výhodou pohyb v oblasti hybridní zóny těchto dvou druhů (které jsou ale ve skutečnosti zřejmě jeden druh). Od jedné z louží na dně pískovny plašíme bekasinu otavní (30), která se svým typickým skřekem rychle mizí z dohledu. Štěstí je při nás a nad hlavami se nám intenzivně ozývá cvrčení drozda cvrčaly (31), kterého si vzápětí i pěkně prohlížíme. V dáli navíc letí hejno sedmi kormoránů velkých (32) a z křovin okolo největší vodní plochy vábí budníček menší (33) a drsným hlasem se připomíná i střízlík obecný (34). Do "sbírky" holubů přibývá i ten nejobyčejnější věžák (35), z dálky se ozývá strakapoud velký (36) a sojka obecná (37), hojně aktivují strnadi obecní (38). Zpátky na vyvýšeném okraji pískovny připisujeme rehka domácího (39), který posedává na střeše zborcené chatrče. Slyšíme taky prvního "pištěka" - strnada lučního (40). Tempo pomalu ubírá na obrátkách, z nedalekého borového lesa se ale postupně hlásí další dva šplhavci, žluna zelená (41) a datel černý (42). To ještě netušíme, že jsme tímto zkompletovali všechny dnešní šplhavce. Velkou radost nám dělá moták pilich (43) vyletující z nocování. Pomalu směřujeme k malému borovému lesu na okraji pískovny. Po cestě ještě zaznamenáváme první červenku (44) a dlaska tlustozobého (45). Zastávka u lesíka se ukázala jako dobrý tah. Nejprve vidíme hned dvakrát krahujce obecného (46), vzápětí se ozývá sýkora lužní (47), což obvykle bývá jedna z nejhůře dostihnutelných sýkor. Z lesních druhů přidáváme taky králíčka obecného (48), kterého pečlivě hledáme mezi jehličím, abychom vyloučili pozdního králíčka ohnivého. Přidává se také sýkora uhelníček (49) a šoupálek dlouhoprstý (50)
Husy velké spěchají k jihu.
Rozhodli jsme se již pomalu vracet k autu, po cestě se nám ještě daří zaznamenat pozdního rehka zahradního (51), Honza si všímá rychle proletující samice jestřába lesního (52) a nad hlavami nám prolétá klín hus velkých (53). Dalším zaznamenaným druhem protahujícím k jihu je také skřivan lesní (54), který se z dálky prozradil svým typickým kontaktním hlasem. Na poli se ve světle nového dne ukazují i předtím skryté čejky chocholaté (55), v obci Újezdec nacházíme několik očekávaných hrdliček zahradních (56) a těsně předtím, než nasedáme do auta, protáhne nad námi dvojice zvonohlíků zahradních (57). Nečekaně fenomenální start dne!  
Strnadi rákosní byli na tahu velmi početní.
Přesouváme se jen malý kousek na zmíněné pole, kde nás čekal nebývalý nával kání lesních. Honza jich tu napočítal neskutečných 90 jen na třech sousedících polích, nikterak velikých! Mezi nimi se však žádná rarita neobjevuje, poletuje tu jen pár poštolek, hřivnáčů, na poli se prochází volavky popelavé, na drátech sedí doupňáci a nad námi stále proudí protahující pěvci. Mě upoutává souboj krahujce s motákem pilichem, zřejmě stejným jedincem, kterého jsme viděli v pískovně. Když se vracím k Honzovi, který stativákem zkoumá káně, všímám si jiného ptáka sedícího nedaleko nás. Černobílý štíhlý malý pták sedící na tlustém stéblu nějaké byliny nemůže být nic jiného než ťuhýk šedý (58). Ten se dlouho nezdržuje a odlétá někam dál. U dalšího pole prohlížíme hejno čejek. Mezi nimi je nějaký jiný bahňák! Proběhne mi hlavou výčet rarit, které mohou bloudit touhle dobou s čejkami, ale než si je stihnu všechny vybavit, ukazuje inkriminovaný pták hlavu a zobák a je jasno, rarita se nekoná. Je to totiž jespák bojovný (59), což nás ale i tak velmi těší. 
Moták pilich vyhlíží kořist nedaleko Újezdce.
Následuje přesun do polí v okolí Hospozína, což vynáší pozorování mladého motáka pochopa (60). Projíždíme usedlostí Radešínek a míjíme kukuřičné pole, které vůbec nevypadá na to, že tady před rokem lovili hned dva motáci stepní. Za kukuřičným polem vidíme prvního z mnoha dnešních luňáků červených (61). Nedaleko odtud pozorujeme hejno racků bělohlavých (62), ke kterým se přidává i jeden racek chechtavý (63). Rackové pronásledují orající traktor, spolu s nimi se tu prohání i několik luňáků. Opodál sedí krkavec (64)

Podřípská polní krajina se špačky a racky.

Rackové bělohlaví prohání luňáka červeného.
Další destinací je Lenešický rybník. Ten nás nejprve vítá uzavírkou hráze, která se naštěstí dá objet. Rybník však nestojí za moc. Na hladině plave několik desítek labutí velkých (65) a potápek roháčů (66). Kachen je tu velmi málo a protože je rybník na plné vodě, můžeme si o bahňácích nechat leda zdát. Těžko uvěřit, kolik stovek vodních ptáků tu bylo touhle dobou před rokem... Těší nás alespoň krásný dospělý orel mořský (67), který několikrát zalovil v rybníku a poté krouží nad námi. Poblíž rákosin nakonec vidíme ještě dvě potápky malé (68). Krátká procházka do křovin v okolí rybníka přináší další do "sbírky" sýkor - sýkoru babku (69). Když bez dalších přírůstků opouštíme křoviny, spatří Honza nezaměnitelnou siluetu čápa černého (70), který je jednoznačně jedním z největších překvapení dne.     
Orel mořský zalovil na hladině Lenešického rybníka.

Pozdní čáp černý překvapil.
Přesun na VN Nechranice. Stavíme pod hrází, ale už z dálky vidíme, že to nebude žádná hitparáda - nádrž je téměř zcela napuštěná, tedy pro bahňáky zde nebudou podmínky. Ale i tak se jdeme rozhlédnout po hladině. Ve výpusti připisujeme očekávaný druh, konipasa horského (71). Na přehradní stěně a manipulačních zařízeních sedí racci, kromě bělohlavých a chechtavých je tu i spousta racků středomořských (72) a stříbřitých (73). Kupodivu žádný racek bouřní. Na hladině plave několik kopřivek (74) a skupina pěti hvízdáků eurasijských (75), alespoň malá vrubozobá náplast za Lenešice. U hráze se v protisvětle koupe divný pták, kterého nedokážeme spolehlivě stativákem určit. Honza se proto vydává směrem k němu. Po nějaké době pták vzlétá a ukazuje se, že je to dřemlík tundrový (76). Chvíli létá mezi racky nad hladinou a pak usedá do koruny topolu nedaleko nádrže, kde ho už později nenacházíme. Návštěvu Nechranice ukončujeme ještě pozorováním krásného samce bramborníčka černohlavého (77) hned vedle silnice. 
Zlověstně vyhlížející racek středomořský na VN Nechranice.
Míříme k další nádrži, známé jako VN Kyjice. Po cestě se ještě stavujeme na odkalištích U Rasovny nedaleko Droužkovic. Na vodní ploše se nám daří najít deset čírek obecných (78), plave tu i jedna mladá slípka zelenonohá (79) a nepřehlédnutelné jsou tři volavky bílé (80). Procházíme ještě k dalšímu průzoru skrze rákosiny, ale další druhy už hledáme marně. Míříme tedy už skutečně na Kyjici. Je jako obvykle obklopena rybáři, jsou tu ale i ptáci a není jich málo. Na betonovém ostrůvku sedí spousta kormoránů, několik volavek bílých a popelavých. Kromě nich tu jsou ale i čtyři husice nilské (81). Nic dalšího ale nějakou dobu nevidíme, a tak jen relaxujeme na břehu a střídáme si stativák. Nakonec se Honzovi přeci jen daří najít několik jespáků, kteří jsou ale úplně na druhé straně nádrže, tedy nejsme schopni jistě říct, že nepůjde o nějaký zajímavější druh. Ještě než se za nimi vypravíme, nachází Honza ještě lindušku horskou (82). Obcházíme nádrž, abychom si prohlédli zblízka bahňáky. Jsou to skutečně jespáci obecní (83), žádný zázrak se tedy nekoná. Cestou zpět máme s Honzou oba pocit, že slyšíme opakovaně kolihu. Čekáme poměrně dlouho, než se koliha velká (84) skutečně ukáže, udělá s vytrvalým voláním oblouk kolem nádrže a mizí na jihozápad. Nedlouho poté nacházíme taky pisíka obecného (85), kterého důkladně zkoumáme, abychom vyvrátili americký původ tohoto opožděného bahňáka. Při opětovném dohledávání pisíka si všímám mezi kachnami také jedné čírky modré (86). To už se slunce chýlí neodvratně k západu.
Linduška horská na břehu VN Kyjice.
Poslední štací dne je krušnohorský les někde nedaleko hranice s Německem. Lesní prostředí nám doposud chybělo, bylo tak jasné, kam se musíme na závěr dne vydat. Hned nedaleko místa, kde jsme zaparkovali, se nám podařilo mezi králíčky obecnými dohledat i jednoho králíčka ohnivého (87). Radost z nálezu střídá zklamání z tichého lesa. Ptáci jakoby se rozhodli jít dnes spát o něco dříve. Na několikátý pokus se nám daří na nahrávku přeci jen nalákat dvě sýkory parukářky (88), které nám poté ještě dlouho nadávají. V posledních chvílích světla se snažím ze zoufalství pustit nahrávku brhlíka, kterého jsme za celý den neviděli ani neslyšeli. Už jsme si skoro jistí, že to nevyjde, proto nahrávku balíme a s tímto běžným druhem se pro tentokrát pomyslně loučíme. Nemůžeme proto skoro uvěřit, když se už za padajícího šera z netypického prostředí skutečně do ztichlé krajiny ozve energické volání brhlíka lesního (89).  
Krušnohorský les a naučná stezka Lesná.
Zakončení velkého dne bylo samozřejmě na sovách, doteď jsme totiž neviděli jediný druh. Cestou zpět k autu se ale v lese neozval ani očekávaný kulíšek, ani sýc, zato se nám krásně ozval puštík obecný (90). Pomyslnou třešničkou na dortu za užitým dnem bylo (akustické) pozorování sýčka obecného (91), který houkal na statku nedaleko dálnice D8, po které jsme se vrátili do Úval, kde jsme se s Honzou rozloučili. Letošní výsledek hodnotím jako překvapivě dobrý. Přestože některé lokality zklamaly, podržel nás hlavně ranní rozlet, navíc se nečekaně ukázali i někteří vzácnější ptáci. Počasí nám krásně přálo a dostali jsme se na místa, kam se moc často nepodíváme. Už teď se těším a jsem zvědavý, co mě čeká příští rok.     

3 komentáře:

  1. Krásné celodenní pozorování

    OdpovědětVymazat
  2. honzo, díky za krásné a poutavé čtení z tvých procházek! všechny tvé články čtu vícekrát a snažím se představovat si popsané ptáky a být na místě s nimi. snad někdy na viděnou a zdravím z moravy! tomáš kedzior.

    OdpovědětVymazat