Že se nedá shrnout všechno co souvisí s pozorováním ptáků do jedné publikace? „Příručka k pozorování ptáků“ vydaná v roce 2022 nakladatelstvím Kazda si klade právě tohle za cíl.
Většina kapitol věnujících se různým aspektům pozorování
ptáků a teoretické přípravě na pozorování je napsána sice stručně, zato velmi
informativně, četba knihy proto velmi příjemně plyne. Místy se zastavíme u
zajímavých ilustrací, grafů a informačních boxů, které text rozšiřují. Oceňuji
široký rozptyl témat, která jsou otvírána – probírá se zde jak ekologie a
vlastnosti ptáků střední Evropy, tak i pozorovací technika od dalekohledů až po
fotoaparáty. Líbí se mi například zdůraznění důležitosti nahrávek hlasových
projevů ptáků, které se často dají pořídit i snáz než ptačí fotografie, mnoho
pozorovatelů tuto možnost nicméně zcela neprávem opomíjí.
Asi polovinu rozsahu tvoří část, která se věnuje určování
druhů. Ta je obvykle v knihách podobného zaměření značně zjednodušená, což
může vést ke zmatení začínajících pozorovatelů, pro pokročilé je pak zcela
nepoužitelná. V tomto případě mě ale „druhová“ část nadchla, a to zaměřením
na ptáky, kteří jsou mezi sebou snadno zaměnitelní, přičemž s ohledem na
celkový rozsah knihy je zde určování jednotlivých druhů pojato překvapivě
zodpovědně. Khil se zde pomyslně prochází celou naší avifaunou a zastavuje se pouze
tam, kde mohou tápat nejen začátečníci, ale i zkušení pozorovatelé (např. velcí
rackové, bahňáci, sýkora babka a lužní). Určování je usnadněno kombinací kreseb
a ilustrativních fotografií, které jsou – stejně jako v celé knize –,
velmi kvalitní a nápomocné. Z osobní zkušenosti mohu potvrdit, že téměř
všechny uvedené určovací těžkosti jsem v terénu též zažil.
Zásadní výhodou této knihy je umístění do prostředí střední
Evropy (tedy do našeho geografického prostoru), což je v ornitologické
literatuře vždy žádoucí, zejména pro určovací části, kde se objevují výhradně
druhy patřící do české avifauny (ačkoliv jsou zde určité výjimky, např.
vysokohorské druhy, které se u nás vyskytují sporadicky). Důležitým aspektem je
také výborný překlad, kterého se zhostil Libor Schröpfer, odbornou korektorkou
pak byla Alena Klvaňová – oba zkušení ornitologové. Díky tomu nejsou
v textu žádné chyby pramenící z neznalosti odborných termínů nebo
nesprávně přeložené názvy ptáků, které bohužel v současné literatuře často
nacházíme.
„Příručka k pozorování ptáků“ je velmi dobrým odrazovým
můstkem pro zcela začínající zájemce o pozorování ptáků, ale i pro mírně
pokročilé pozorovatele může jít o stěžejní publikaci, která utříbí doposud
nasbírané poznatky a pomůže načerpat nové. Kniha navíc podle mě může vhodně
rozšířit sbírku literatury zkušenějších ornitologů, zejména pro pěkné
fotografické ilustrace některých těžko určitelných druhů, případně divoce se
vyskytujících kříženců ptáků.
Žádné komentáře:
Okomentovat