Recenze: Získal "Svensson" vážnou konkurenci?

Kniha "Europe's Birds - An identification guide" od autorského kolektivu Rob Hume, Robert Still, Andy Swash a Hugh Harrop spatřila světlo světa už v roce 2021, český překlad tohoto díla pod názvem "Ptáci - Příručka k určování všech evropských druhů" zamířil do našich polic v červnu roku 2023. Již na první zalistování jde o seriózní příručku, která se řadí mezi nejlepší dostupné knihy na určování ptactva. Na úvod bych rád řekl, že nejsem vševědoucí a je možné, že neznám zcela všechny příručky, které jsou na trhu pro dostupné, zatím jsem si skoro vždy vystačil s notoricky známým "Svenssonem", jak se trochu nespravedlivě k ostatním autorům knihy Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého Východu mezi ptáčkaři říká. A právě to, že jsem poprvé za dlouhou dobu prakticky bez rozmyslu přidal knihu do poličky mezi další určovací příručky, je pravým důvodem, proč jsem se rozhodl krátkou recenzi publikovat zde na blogu. Kniha má 640 stran a český překlad obstaral Robert "Dodin" Doležal, který má na svědomí značnou část českých překladů ornitologické literatury. 

Nová česky psaná příručka k určování evropských ptáků.

Je "Svensson" v ohrožení?

Doposud platilo, že kdo chtěl všepojímající příručku na určování ptáků, doporučil jsem bez váhání Ptáky Evropy, severní Afriky a Blízkého Východu od kolektivu kolem Larse Svenssona. Tato kniha se v nedávnu dočkala svého třetího vydání a bude tak i po další roky zcela aktuálním a klíčovým hráčem na poli průvodců zaměřených na ptáky. Nová příručka probíraná v tomto článku u mě v tomto postoji ale znamená zemětřesení. Doposud jsem byl přesvědčen, že lepší kniha než tzv. "Svensson" (v cizině se setkáte hlavně s pojmem Collins) bude vážnou konkurenci hledat ještě dlouho. Z pochopitelných důvodů tak budu v následujících odstavcích často narážet na srovnání této starší, leč příležitostně restaurované legendy a nového fotografického průvodce. 

Hned na začátek je dobré si říci, v čem se tyhle dvě publikace liší. První nápadný rozdíl je v ilustracích, "Svensson" je kreslený, nová příručka je fotografická. Liší se i geografická oblast, kterou knihy pojímají. Zatímco "Svensson" je použitelný v celém západním palearktu, nová příručka je zaměřena pouze na ptáky v Evropě. Pokud se chystáte pozorovat ptáky třeba v Izraeli nebo v Maroku, je třeba tuto skutečnost vzít v potaz. Jestli se ale zaměřujete na ptáky jen u nás, případně v sousedních zemích, na žádné problémy nenarazíte s žádnou z knih. Nyní se ale už zaměřím na konkrétní aspekty nové příručky.  

Kresby či fotografie - to je oč tu běží!

Hlavní rozdíl recenzovaného titulu oproti ostatním určovacím příručkám, které mi leží na polici, je, že jde o fotografického průvodce. Fotografie jsou až na několik málo pochopitelných výjimek (např. koliha tenkozobá, zřejmě vyhynulý druh) ve špičkové kvalitě, což je výsledkem přispění více než šesti stovek fotografů. Ptáci jsou vyobrazeni ve všech důležitých typech opeření (pohlaví/věk) a ve většině případů, zejména je-li to žádoucí z hlediska určení, i v letu z různých úhlů. To umožňuje pomoc při určení nejen do druhu, ale často pomůže i zjistit, do jaké věkové kategorie námi pozorovaný jedinec patřil. 

Mezi pozorovateli je pochopitelně velká debata, zda jsou lepší knihy ilustrované kresbami či fotografiemi. Osobně si nejsem vědom, a budu případně rád vyveden z omylu, že by již na trhu pro naši geografickou oblast byla dostupná takto komplexní fotografická příručka zaměřená na všechny druhy ptáků. Z vycházek pro veřejnost jsem si vědom existence knihy "Ptáci Evropy" od Roba Hume (jednoho z autorů nové příručky), která je sice fotografická a z toho mála, co jsem byl schopen si zapamatovat i pěkně zpracovaná, zobrazuje ale pouhých 320 druhů ptáků, což zdaleka nemůže pojmout všechny Evropské druhy tak, aby vystačila zkušenějšímu pozorovateli, zejména pokud má v plánu po Evropě cestovat (pro srovnání - nová příručka obsahuje 928 druhů). Z toho důvodu je tohle poměrně vzrušující příležitost poprvé porovnat ilustrované příručky s touto fotografickou. 

Jelikož jsem si plně vědom, že otázka "fotka či kresba" je čistě subjektivního charakteru, zkusím nastínit svůj názor. Výhoda fotografií tkví ve zcela realistickém výjevu, kterého ruka sebelepšího umělce nemůže dosáhnout. Zejména u značně vnitrodruhově variabilních druhů může být ale zobrazení konkrétních jedinců vcelku na obtíž, jelikož v jedné nebo i více fotografiích je možné zobrazit jen omezený výběr jedinců, všechny nesoucí si svůj jedinečný proměnlivý vzhled. Kresba se v tomto směru liší od fotografie v tom, že může vlastnosti polymorfního druhu jaksi "zprůměrovat", tedy vzít v potaz všechny možnosti a ukázat jedince, který se blíží všem možným formám zbarvení, se kterými se lze v přírodě setkat. To stejné ale může někdo jiný považovat za výhodu. 

Rozvržení

Na začátku knihy nás nepřekvapí krátký úvod, který se zabývá tím, jak knihu používat, topografií ptačího těla a docela podrobně se zabývá i pelicháním ptáků, zejména pěvců, což není v příručkách samozřejmostí. Dále už se vše odvíjí, jak bychom čekali, nejprve seznamem skupin ptáků v knize a pak už tabulemi s druhovými popisy. Před každou skupinou druhů je malý úvodník, kde jsou uvedeny hlavní znaky celé skupiny, počet druhů ve skupině a další obecné informace o daném řádu/čeledi nebo jinak vymezené taxonomické skupině ptáků. Nechybí ani odkazy na možné podobně vypadající druhy ptáků. 

Samotné popisky druhů jsou spíše heslovité a celá kniha hovoří především fotografiemi, které jsou opatřeny přehlednými popisky hlavních určovacích znaků. Ptáci jsou vyobrazeni ve všech zásadních typech opeření. Velmi hojně jsou v knize srovnání podobných druhů, a to jak v letu, tak v sedě, v závislosti na tom, co je pro dané druhy vhodnější. Malou výtkou by zde z mé strany bylo, že u některých srovnání chybí popis znaků, které dané druhy odlišují. Ty jsou sice uvedeny u jednotlivých druhů, člověk ale nejčastěji potřebuje znaky vidět právě při přímém porovnání a listování tam a zpátky proces značně omezí. U každého druhu je uveden status ohrožení podle červeného seznamu. Novinkou je také označení příslušnosti k typu pelichání u pěvců, což se může hodit třeba i kroužkovatelům.  

Mluvíme-li o rozvržení publikace, nelze opomenout pro mě poněkud nezvyklé řazení druhů, kdy jsou vzácní zatoulanci zařazeni až na konec publikace. Tato volba má světlé i stinné stránky. Pozitivním důsledkem, který jistě kvituji, je nezahlcená hlavní část, kde se může pozorovatel soustředit na ty nejpravděpodobnější varianty bez toho, aniž by byla kniha tříštěna pasážemi o velmi zřídka se vyskytujících druzích. Problém může být neustálé přelistování mezi hlavním obsahem a závěrečnou částí knihy, pokud se čtenář snaží porovnat přímo druhy ze sekce vzácných zatoulanců a běžnějších druhů. Obecně vzato mi nicméně toto řešení přijde dobré, jelikož druhy zahrnuté v závěru jsou tak vzácné, že jen málokdo (a tím spíš v ČR) bude skutečně řešit možnost výskytu těchto rarit. Kromě vzácných zatoulanců jsou na závěr knihy zařazeny i endemické druhy Makronésie a introdukované druhy. 

Vyměním "Svenssona"?

Je tedy dosavadní král oboru svržen? Odpověď je na každém z vás. Osobně jsem novou fotografickou příručkou upřímně nadšen a můžu ji jednoznačně doporučit ke koupi, rozhodně za to stojí. V každém případě bych obě tyto příručky doporučil zejména přinejmenším mírně pokročilým pozorovatelům; začátečník se v záplavě druhů může snadno ztratit. Pro začínající pozorovatele můžu z osobní zkušenosti doporučit Ptáci Evropy: určovací atlas, Atlas ptáků České a Slovenské republiky nebo Ptáci od Waltera Černého. 

Nová příručka je dosti "vykrmená", takže vám v poličce přeci jen nějaké místo zabere...