Za husou krátkozobou do jižních Čech

Husa krátkozobá je vrubozobý pták hnízdící na Islandu, v Grónsku a Špicberkách, k zimování se pak ubírá především na Britské ostrovy, kde může tvořit i několikatisícová hejna. Zimuje taky na pobřeží Beneluxu, Německa a Dánska. Dále do vnitrozemí se v nižších počtech zatoulává vzácně, nicméně poměrně pravidelně. Svým vzhledem by se pro oko nezasvěceného laika příliš nelišila od ostatních severských hus, ptáčkař si však na první pohled všimne krátkého zobáku s růžovou ploškou na distální části, růžových nohou a světlých zad a svrchní strany křídel. Po revizi Faunistické komise ČSO byla husa krátkozobá v roce 2018 pro chybějící dokladový materiál vyřazena z avifauny ČR, aby se do ní v následujícím roce opět vrátila poté, co byl nalezen a dokumentován jeden jedinec na jižní Moravě*. Ve stejné oblasti byl jeden jedinec objeven i v následujícím roce, dva jedince pak nalezl Lukáš Hamáček v jižních Čechách nedaleko Třeboně. Stejný pozorovatel objevil tohoto vzácného severského návštěvníka i letos u Břilic v sousedství města Třeboň, kde se ho podařilo najít i v následujících dnech ostatním pozorovatelům. Tentokrát jsem se nechal zlákat a za legendární "krátkou husou"** se vydal. 

*Je zde nutné zmínit i to, že se nedávno objevilo v databázi Avif další pozorování tohoto druhu z roku 2017, který tedy bude zřejmě akceptován jako nový první záznam pro ČR. 
**Narážka na film Nadějný rok, kde tento druh hraje vcelku zásadní roli. 

Husa krátkozobá (Anser brachyrhynchus), můj 598. pozorovaný druh ptáka.

Na Třeboňsko jsme se vydali brzy ráno 11. prosince. Společnost mi dělala moje Ema a taky kamarád Richard. Posledních několik let jsem do oblasti frekventovaně jezdil na výlety za ptáky, tudíž bez pomoci map a navigací přijíždíme krátce po osmé hodině ranní k poli u Břilic, kde na nás čeká Honza Studecký, který tu kempuje už tři dny a snaží se husu co nejlépe nafotit (což se mu brilantně zdařilo). Husy vidíme, ale jsou dost daleko. Zkouším hejno prohledat stativákem ze silnice, ale přestože jsou husy docela dobře čitelné, bylo by lepší dostat se podstatně blíž. Vyrážíme tak směrem k mysliveckému posedu, od kterého už na husy velmi dobře vidíme aniž bychom je rušili. Po cestě zvedá hejno hus proletující orel, který má naštěstí jiné záměry než lov husí a tak se ptáci brzy zase uklidňují a sedají zpět na pole. 

husa běločelá (Anser albifrons)

S hledáním vytouženého ptáka to není příliš napínavé. Trvá jen pár minut, než mě ve vzdálenější části hejna praští do očí světlejší hřbet a tmavý zobák jedné z hus. Chvilka nejistoty a podrobnějšího mžourání, Honza husu kontroluje a není pochyb o určení. Je to ona. Díky tomu, že je hejno rozprostřené v kopečku před námi, máme výhled na husy opravdu dobrý, a to včetně pohledu na husu krátkozobou. Ta se celou dobu krmí, přičemž má hlavu zabořenou ve sněhu o poznání déle než okolo pochodující běločelky, je oproti nim taky rozvážnější a pohybuje se v rámci hejna pomaleji. Překvapilo mě, že ačkoliv je její hřbet skutečně světlejší, v určitém úhlu to příliš nevynikne. Zato tmavá "kapuce" v kombinaci s tmavým zobákem vyjma růžové špičky je spolehlivě rozpoznatelná ze všech úhlů. Kromě toho působí v hejnu poněkud mohutnějším dojmem. Kvůli sněhové nadílce nevidíme růžové nohy, které daly tomuto druhu anglický název (Pink-footed Goose).   

Husy pasoucí se v zasněžené krajině. Husa krátkozobá je druhá z leva.

Po pěkné chvíli strávené s husami se pomalu vydáváme zpět k autu. Vyrážíme se podívat, jestli se nám podaří najít něco zajímavého na rybnících. První je po cestě největší rybník v České republice - Rožmberk, který je ale převážně zamrzlý. Ptáků tu není málo, ale většinu tvoří kachny divoké, v dálce rozlišujeme pár hoholů severních a blízko hráze je několik morčáků velkých. Další v řadě je rybník Koclířov, kde je ptáků také poměrně hodně, všichni jsou ale velmi daleko. I tak se daří zpozorovat šest lžičáků a také jednoho morčáka malého. Nejlepší rybniční zastávkou je Velký Tisý, kde jsou morčáci malí dokonce dva, nejvíc nás ale překvapuje kormorán malý, který loví a přeletuje velmi blízko hráze. Rybníky Dvořiště, Záblatský a Bošilecký nepřináší nic zajímavého, tak se vydáváme na chvíli do polí u Borkovic, abychom trochu změnili prostředí. Nejprve vypadají vcelku prázdně, nakonec se nám ale daří mimo poštolek a kání lesních vidět i jednu káni rousnou a ťuhýka šedého. 

Kormorán malý (Microcarbo pygmeus) na Velkém Tisém.

Poslední zbývající rybník je Horusický. Obrovská vodní hladina je též z velké části pokrytá ledem, otevřené vodní plochy jsou však také dosti rozsáhlé. Na hladině u vesnice Horusice není moc ptáků, tak se přesouváme blíž k hrázi. Tady sedí několik stovek kachen, mezi nimi asi čtyři desítky lžičáků, pár kopřivek a ještě o něco méně čírek obecných. Po cestě jsme viděli i pěkného samce hýla obecného. Odtud vyrážíme opět do Třeboně abychom si koupili něco k jídlu. Dojet přímo do města se nám ale hned nedaří, protože nás zastavuje hejno hus, které se přesunulo až do blízkosti silnice a je na něj dobře vidět z odstavné plochy u jedné z křižovatek. Po půl hodině bezvýsledného hledání nás ale definitivně přemáhá hlad a tak jedeme na otočku pro jídlo, abychom se zase vrátili zpět, až nebude velká část hejna schovaná za horizontem. Strategie nakonec vychází. Po dalších asi čtyřiceti minutách mžourání stativákem opřeným o okénko auta se mi konečně daří spatřit mezi tmavě hnědými běločelkami jednu světlejší husu. Čekám až zdvihne hlavu, abych si určení potvrdil a nejsem zklamán. Husu krátkozobou pozorujeme další třičtvrtě hodinu, poté už je však skoro tma a začíná se připozdívat. Musím se zase projednou s jižními Čechy rozloučit, abych se mohl těšit na příště.  

Detailnější pohled skrz stativák na severskou návštěvu.