Zápisky ze Srí Lanky I.: Východu vstříc a Krokodýl v parku

Východu vstříc

Jsem nervózní. Už asi půl hodiny čekám ve frontě na letišti Václava Havla v pražské Ruzyni na odbavení. Kolem krku polštářek na spaní, pod ním mě trochu řeže popruh taštičky s doklady, na zádech těžký batoh, jehož výztuž ze mě na venek dělá tvora se vzezřením humanoidní želvy, v potící se ruce desky obsahující asi deset listů papíru, které mají dokázat, že si s sebou na výlet ani náhodou nevezu tu zpropadenou nemoc, která udělala z dříve vcelku snadného odbavení otravný a nervy drásající proces. Porucha v systému ruzyňského odbavení způsobila, že se moje čekání na to, jestli jsem opravdu na nějaký formulář nezapomněl, protáhla asi na tři čtvrtě hodiny. Na přepážce, kam jsem se pak konečně dostal letištní zřízenkyně vyjmenovává všechna potvrzení, které musím předložit a já je vykládám na pult jako karty na stůl. Vše sedí.

Povinné předodletové foto letadla. Airbus 319-100 Air France.

Po přistání. Z okna letadla vidím legendu aviatiky - concorde. Stojí na podstavci a připomíná zrazený sen nadzvukového komerčního létání. Tady se to stalo, konečný ortel tomuto krásnému stroji. Jsem na letišti v Paříži na čas, takže si můžu na chvíli oddechnout. Příjemným překvapením je jen symbolická pasová kontrola a pak už volnost v dalším terminálu, kde je sice výhled na letiště docela mizerný, nakonec se mi ale daří najít výhled na jednu z ranvejí. Letadla mě vždycky fascinovala, dost podobně jako ptáci, nakonec se jazýček vah naklonil k těm přírodním letcům. Čekání na nástup uteklo rychle. Západ slunce nad Evropou sleduji z paluby Boeingu 787, vím ale, že slunce tentokrát znovu uvidím dříve než obvykle, míříme mu totiž vstříc směrem na východ. 

Východ slunce někde nad Indickým oceánem.

První klesání tohoto letu. Zatím není vidět nic než moře, nad kterým se pomalu začíná rozednívat. Za chvilku jsou ale vidět ostrůvky, které vypadají jako rozházené prsteny v oceánu. Pozůstatky dávných vulkánů, atoly tvořící souostroví Maledivy. O korálových atolech jsem slyšel nesčetněkrát v hodinách biologie, ekologie a nevím, kde všude ještě, poprvé je ale vidím na vlastní oči. Na jednom z větších atolů náš zaoceánský koráb dosedá na zem, dojíždíme na stojánku a vystupujeme po pojízdných schodech. Poprvé začínám litovat rozhodnutí, že jsem si vzal do letadla dvě mikiny a dalších několik hodin toho rozhodnutí litovat nepřestanu. Na překvapivě malinkém terminálu se tísní desítky lidí, procházíme nesmírně otravnou sérií kontrol (jaký kontrast s pařížským letištěm) a pak čekám v hale na to, až dotankují náš letoun. Mezitím vidím první dva druhy ptáků (nepočítaje ty, co jsem viděl v Paříži a Praze). Kdo by čekal něco speciálního, mýlil by se. Co taky čekat na letištní ploše. Jsou tu vrány domácí (Corvus splendens) a majny obecné (Acridotheres tristis), obojí lidmi rozšířené druhy do mnoha zemí světa, já je už viděl v Izraeli. Po boku s novými spolucestujícími letím dál. 

Jeden z obývaných korálových atolů na Maledivech.

Let tentokrát uteče hodně rychle. Z Male je to na Srí Lanku jen nějakých 800 km, což je velký skok pro člověka, ale malý krůček pro moderní civilní letoun. Netrpělivě z okna vyhlížím mou destinaci na následujících 13 dnů. Nejdříve vidím jen nejasný obrys pevniny na obzoru, který ale rychle dostává konkrétní rozměry. Jak kroužíme nad povrchem Cejlonu, už vím, že se mi bude líbit. Povrch je hodně zelený, vidím mnoho mokřadů a jezírek a silnice nejsou nijak zacpané stovkami aut. První prohlídka povrchu trvá chvilku. Přistáváme. Už na letištní ploše vidím spoustu motýlů a první ptáky - vlaštovky obecné. Slibný začátek. V terminálu mě vítá očekávané horko, ale nenechávám se zpomalit. Jsem nadšený z toho, že mi přišlo i zavazadlo. Několik kontrol, směna peněz, nákup SIM karty Dialog a je to. Je poledne, 4. února 2022 a já stojím před mezinárodním letištěm v Kolombu, největším městě Srí Lanky.

Krokodýl v parku

I když jsem byl původně rozhodnutý, že si z letiště nevezmu drahý taxík a pojedu hromadnou dopravou nebo tuktukem (tříkolá motorka používaná hojně pro dopravu po celé Srí Lance a zřejmě i velké části jihovýchodní Asie), okolnosti mě nakonec donutily toto předsevzetí porušit. A nakonec jsem byl rád. Do prvního ubytování (jediné, které jsem měl předem zarezervované) to bylo přes 40 km cesty a než bych se tam dostal jinak než taxi, byl by večer. Z okna taxi bylo vidět sice spousta ptáků, ale řekl jsem si, že se jim budu věnovat lépe až odhodím zavazadla a dám se trochu do kupy. Zaregistroval jsem ale spoustu volavek, vlhy a hrdličky. V ubytování mě uvítal domácí Sameer, se kterým jsem nejdříve vyřešil oficiality a když zjistil, že se zajímám o ptáky, slíbil mi odpoledne udělat malou exkurzi po okolních parcích. Nadšeně jsem souhlasil, protože než bych se sám rozkoukal, trvalo by to minimálně do dalšího dne a nejbližší okolí nevypadalo příliš atraktivně. 

Popříjezdová pohodička v zahradě mého ubytování.

Zahrada ubytování je sice malá, ale docela hezká, běhají tu veverky indické a na stromě zpívá první pták, kterého si na této dovolené zapisuji. Jsou dva, sedí ve stromě společně, docela hezky se ozývají. Jsou to černobílí pěvci většího vzrůstu s poměrně dlouhým ocasem a bílými skvrnami v křídle. Listuji v malé příručce na určování ptáků Srí Lanky, kterou jsem si vypůjčil v knihovně v zoo. A mám ho! Je to šáma stračí (Copsychus saularis), která je příbuzná šámě bělořitné (C. malabaricus), mojí známé z pražské zoo. Ta tady na Srí Lance také žije, ale určitě ne zde ve městě. Kolem se ozývají neznámé zvuky, z nichž se ale většinu do konce pobytu naučím přiřadit k původcům. Prozatím jsou pro mě tajemstvím. Poznávám mezi nimi jen alexandry malé (Psittacula krameri) a vrány domácí. Alespoň jeden další druh si nicméně před odpolední siestou připisuji. Ve velkém stromu kousek od terasy sedí nějaká hrdlička. Je to jeden z nejběžnějších druhů Srí Lanky, který je široce rozšířen v celé jihovýchodní Asii a také v Austrálii - hrdlička kropenatá (Streptopelia chinensis). Její hlas zní jako trochu mechaničtější a poněkud obsáhlejší projev naší hrdličky zahradní (Streptopelia decaocto).  

Hrdlička kropenatá (Streptopelia chinensis)

Příliš mnoho odpočinku jsem si nedopřál. Ve čtyři odpoledne už se setkávám před ubytováním se Sameerem a jeho kamarádem, který je řidič tuktuku. Ještě než poprvé nasednu do tohoto podivného dopravního prostředku, na který si ale zároveň velmi rychle zvyknu, připisuji další početný druh, a to bulbula šupinkového (Pycnonotus cafer), který mi svým zjevem i hlasy okamžitě připomněl v Izraeli běžného b. arabského (P. xanthopygos) a b. zahradního (P. barbatus), který byl zase běžný ve Rwandě a Ugandě. Teď už je ale čas vyrazit za nějakým serióznějším pozorováním.

Veverka indická (Funambulus palmarum) je zcela nejběžnější savec, kterého jsem na Srí Lance pozoroval (nepočítaje volně pobíhající psy).

Prvně zastavujeme v parku, který se jmenuje poněkud prvoplánově Urban Wetland park, ten na mě svým vzhledem a lidským ruchem působí trochu jako náš pražský park Stromovka. Ačkoliv jde o celkem rušné místo, jsou tu i ostrůvky ponechané zcela přírodě, což je mi velmi sympatické. A okamžitě vidím nové druhy. U vodního kanálu se prochází všudypřítomné volavky hnědohřbeté (Ardeola grayii) a chřástali běloprsí (Amaurornis phoenicurus) na stromě u kanálu sedí kormoráni menší (Microcarbo niger), přes cestu pak přebíhá velká slípka šedohlavá (Porphyrio poliocephalus). Jde teprve o mé první setkání se slípkou rodu Porphyrio vůbec, ale díky její početnosti na ostrově zdaleka ne poslední. Vedle cesty postávají nebo posedávají zcela krotké čejky černoprsé (Vanellus indicus). Kromě nich seděla v kanálu i jedna volavka proměnlivá (Butorides striata), vyfotil jsem ji jen tak letmo s očekáváním, že jich uvidím ještě spousty. Ale kdepak, nakonec se to ukázalo jako jediné pozorování během tohoto výletu.

Kormorán menší (Microcarbo niger)

Ve stromech se ozývala a přeletovala spousta ptáků, které jsem ale stále nebyl schopen spolehlivě určit. Nakonec se podařilo vyfotit a určit alespoň lejska asijského (Muscicapa dauurica), dronga šedobřichého (Dicrurus caerulescens), žluvu černokápou (Oriolus xanthornus) a další šámu stračí. Mou pozornost zaujala i skupina zvědavých argií žlutozobých (Argya affinis), které jsou známé svým pospolným způsobem života, který vyjadřují mimo jiné svými neustále se měnícími hlasy. U vody pak posedávaly vlhy modroocasé (Merops phlippinus) a ledňáček hnědohlavý (Halcyon smirnensis). 

Zvědavý, sympatický a všudypřítomný pták argie (dříve timálie) žlutozobá (Argya affinis).

Celkem fascinující pro mě bylo, když jsem na ostrově na místě, kde se kanál rozšiřuje do podoby menšího jezera, uviděl vyhřívajícího se docela dost velkého krokodýla mořského (Crocodylus porosus) ve společnosti volavek červených (Ardea purpurea) a prostředních (A. intermedia). Prý se tady v různých parcích krokodýli občas vyskytují. O něco dál pak vidím prvního varana skvrnitého (Varanus salvator), který je také všude dost početný, ve městě mě ale jeho výskyt poměrně překvapil. Z hustých stromů hned vedle cesty plné běžců pak s lomozem vyletěl kaloň indický (Pteropus giganteus). Umíte si představit, jak na rybníčku ve Stromovce žije pětimetrový divoký krokodýl a na stromech byli zavěšení kaloni o velikosti káně lesní?

Velký krokodýl mořský (Crocodylus porosus) na ostrůvku v parku v centru největšího města Srí Lanky. Fotografie bez ořezu - víc se ho do mého 400 mm objektivu nevešlo.

Další dvě zastávky už tolik šoků nepřinesly, i tak jsem ještě zaznamenal pár nových druhů. Před vchodem do uzavřeného parku Beddegana Wetland park jsem viděl prvního luňáka bělohlavého (Haliastur indus) a také strdimilům příbuzného květozoba křivozobého (Dicaeum erythrorhynchos), kterého jsem měl nejprve za nevybarvené mládě nějakého strdimila. Na jezeru, které obklopuje srílanský parlament jsem pak sledoval západ slunce u impozantní kolonie ibisů černohlavých (Threskiornis melanocephalus) a kormoránů indomalajských (Phalacrocorax fuscicollis) a malých. Na stromech dalšího z ostrovů seděla dvojice pelikánů skvrnozobých (Pelecanus philippensis) a nad nimi létaly salangy indické (Aerodramus unicolor). Krásná scenérie na sklonku mého prvního dne na Srí Lance. Jo a pod tou kolonií ibisů a kormoránů byl další krokodýl...

Ibis černohlavý (Threskiornis melanocephalus) na jezeru u parlamentu Srí Lanky.

Se Sameerem a jeho kamarádem řidičem se pak zastavujeme ještě u jiného jeho kamaráda na pivu, kde prokecáme ještě další asi dvě hodiny. Sameer žil dlouhou dobu v Anglii a jeho žena je Angličanka. Má proto velmi dobrou angličtinu a konverzace mě baví. Pivo tu chutná stejně, pečené brambůrky taky. Děláme pokusy s pálivýma omáčkama. Například jsem se se Sameerem vsadil, že nesní samotnou omáčku, která mě pálila ještě předtím, než jsem ji vůbec dal na jazyk. Fakt, že ji dokázal bez okolků sníst úplně všechnu bez jakékoliv další ingredience mě měl varovat předtím, že místní úroveň pálivosti jídel bude pro mě skutečně nezdolatelná. Protože se ale učím poněkud pomaleji, nechal jsem si v ubytování od Sameera připravit tradiční rýžový pokrm. Snědl jsem tak třetinu a na to, že jsem měl pocit, že moje ústa jsou ochrnutá, už asi v životě nezapomenu. Naštěstí měl můj hostitel v domě kyblík zmrzliny, který bolest aspoň trochu otupil. A tak jsem zakončil první den v tropickém ráji.   

Na pivu se Sameerem. Carlsberg je prý jedno z jeho nejoblíbenějších piv. Povinné roušky a respirátory ve všech vnitřních i venkovních prostorech byly asi největší nepříjemností celé cesty.

Pokračování příště...