sobota 30. července 2022

Zápisky ze Srí Lanky III: Rekawa

Když se člověk snaží během dovolené vidět co nejvíc, často se zbytečně uspěchá. Já jsem přesně ten typ. Tentokrát jsem si ale řekl, že zkusím v rámci možností omezit přesuny a namísto vyhledávání nejatraktivnějších míst celého ostrova pojedu na obyčejnější místa bez zásadních turistických pamětihodností a pokusím se zjistit, jak vlastně vypadá typická krajina Srí Lanky. Myslím, že výběr, který padl na oblast Rekawa, byl podařený. Přímo před ubytováním v All View restort se rozkládají velké částečně zaplavené pastviny, na kterých shání potravu celá řada mokřadních druhů ptáků. Kolem je spousta zeleně, která je navíc většinou volně dostupná, v relativně blízkém okolí vidím na mapě celou řadu vodních ploch. Kromě toho je tu na pláži možnost nočního pozorování kladoucích mořských želv. Příležitostí pro zajímavá pozorování je tu až dost... 


První kontakt a noční obři z oceánu

První nesmělá procházka kolem ubytování ukázala, že opravdu bude na co koukat. Na mokřadu jsou desítky volavek, bahňáků, mezi nimi početní ostnáci bažantí (Hydrophasianus chirurgus), lindušky rýžové (Anthus rufulus) a další. O několik stavení dál u silnice vedoucí k resortu mě sledují se smíchem děti, kterým evidentně přijde nesmírně zábavné, když mířím dlouhou rouru objektivu na nějaké ptáky. Usmívám se na ně taky, evidentně nemají v plánu nijak narušovat mé aktivity a ve své osamělosti na této dovolené jsem za interakce s místními docela rád. Po chvíli děti volají i svého (zřejmě) dědečka, aby se taky podíval, co to tam vyvádí ten podivný běloch na jejich bažině. Fotí si vlhu indickou (Merops orientalis), blázen jeden. Na drátech usedl pták, kterého jsem ještě neznal. Dělám pár dokumentačních fotek a až později díky atlasu zjišťuji, že šlo o skalníka indického (Copsychus fulicatus). Přímo naproti vratům pozemku ubytování fotím pár strdimilů cejlonských (Leptocoma zeylonica), kteří mají zřejmě v křovinách přede mnou hnízdo. Dohromady za půl hodiny přes 40 druhů!

Samec strdimila cejlonského (Leptocoma zeylonica).

Na pokoji se po krátkém občerstvení a odpočinku, namotivován slibnou předchozí vycházkou, velmi rychle dávám dohromady a opět vyrážím ven. Pokoj je mimochodem nesmírně prostorný s velkou a krásnou koupelnou, které k dokonalosti chybí jen jednodušší ovládání teplé vody. To je na Srí Lance všude velmi komplikované. Jeden by řekl, že prosté zdvihnutí a otočení kohoutku směrem k požadované teplotě už obletělo celý svět. Skutečnost je však taková, že ke spuštění teplé vody v téhle části světa je zapotřebí provést asi pět různých navazujících kroků, které teprve vedou k horké koupeli. Osobně jsem na to přišel až úplně na konci pobytu, což mi ale v místním klimatu, kdy teploty jen málokdy klesnou pod 25 stupňů Celsia, vlastně vůbec nevadilo. Od krátké technické odbočky ale zpět k ptákům.

krejčířík obecný (Orthotomus sutorius)

Procházím branou ven z pozemku a zajímavosti z ptačí říše na sebe nenechávají dlouho čekat. Nejprve mě potěšil spolupracující krejčířík obecný (Orthotomus sutorius) z čeledi cistovníkovití. Ačkoliv jde o velmi malého ptáka, byl chvílemi k objektivu tak blízko, že jsem měl velký problém ho zabrat celého. U silnice vedle mokřadu je stánek s ovocem. S velkým objektivem a dalekohledem jsem okamžitě středem pozornosti prodavačů, kteří se mě v místním jazyce ptají na různé věci, kterým ale nerozumím. Anglicky neumí nic, tak se na sebe jen smějeme a kýveme. Jak procházím okolo mokřadu a míjím další a další volavky, bahňáky, ostnáky a všechnu tu vodní žoužel, zaujal mě pohyb v koruně jednoho z mála stromů v mokřadu. Mžourám do zelených listů a najednou se pár těch listů začíná hýbat - je to holub, skoro celý v zeleném, holub páskovaný (Treron bicinctus).  

holub páskovaný (Treron bicinctus)

Nechávám za sebou otevřené pastviny a vcházím do lesnaté, nebo lépe řečeno křovinaté, krajiny lemující pobřeží. Tady už není ptačí osazenstvo tak bohaté, ale daří se mi tu najít další druh vlhy do sbírky, a to vlhu hnědohlavou (Merops leschenaulti). Pár jich létá a loví potravu nad cestou, aby se vždy vrátily na stejnou větev, tak jak už to mají vlhy ve zvyku. Červenýma očima si mě prohlíží, když přicházím jen pár metrů pod jejich posed. 

vlha hnědohlavá (Merops leschenaulti)

Od vlh už je to jen kousek na pláž. Přicházím sem okolo turistického centra pro pozorování želv, kam se chystám večer jít. Vzápětí se přede mnou rozprostírá pohled na Indický oceán, takový, který si chce většina turistů ze Srí Lanky odvézt. Je krásný a nespoutaný. Tahle pláž není z dobrých důvodů určena pro koupání, sestup do moře je tady prudký a vlny obrovské a silné. Nějakou dobu zapomínám na ptáky a další havěť a jen koukám do dálky a najednou mě přepadají myšlenky na to, jak nepravděpodobná je situace, ve které zrovna teď jsem. Dívám se na Indický oceán. Před čtvrt rokem by mě nenapadlo, že se sem vůbec kdy podívám. Ze zamyšlení mě vytrhávají stopy v písku. Ani ne všudypřítomné šlépěje krabů, ale obrovské stopy masivního tvora. Želvy sem skutečně chodí klást vejce skoro každou noc a na pláží je to vidět. Obrovské dráhy, které vedou na okraj pláže jsou kam až oko dohlédne. 

Stopní dráha želvy.

Indický oceán

Cestou zpět k hotelu už se šeří; je okolo šesté odpoledne. V křoví vedle cesty mě najednou upoutal zvuk šustění listí. Rychle koukám na zem a najednou tam sedí klenot. Pita devítibarvá (Pitta brachyura). To je teda něco, chtěl jsem tohle zvíře hledat, ale nenapadlo by mě, že ho uvidím tak snadno a rychle. Pravda, pozorování bylo dost útržkovité a pták rychle mizí ve tmě daleko ode mě. Další pokusy o nalezení jsou neúspěšné, zůstává jen mizerná fotka v podobě fleku na snímači. Tak snad někdy jindy a lépe... 

Při večeři se seznamuji s jedním z ostatních hostů, je to Alex z Německa, který je tu taky sám. Povídáme o všem možném a mimo jiné zjišťuji, že jeho přítelkyně je Češka. Obecně jsem překvapen, že spousta lidí, které tu potkávám - tím ale nemyslím jen turisty z Evropy, ale hlavně místní - vědí, co to je Česko a ani si ho příliš nepletou s Čečenskem a dokonce nezřídka vědí, že už nejsme Československo. Asi je to tím, že Srí Lanka je skutečně docela oblíbeným turistickým cílem Čechů, jinde jsem se dočetl, že to je do jisté míry velkou vlnou pomoci našeho státu po drastickém tsunami.

Po jídle vyrážíme na pozorování želv na pláž. Chodí to tu tak, že se každý večer sejdou zájemci o pozorování v areálu na pobřeží, kde čekají, až pátrači najdou kladoucí želvy, nikdo jiný na pláž po setmění nesmí. Pokud se žádné želvy neobjeví, vrací se poplatek a zájemci se rozchází zpět do ubytování. My čekáme už více než tři čtvrtě hodiny, když přichází zpráva, že byla nalezena první kladoucí želva. Vlívá se mi energie do žil. Jsme důrazně poučeni o tom, že jsou zakázány veškerá bílá světla a fotoaparáty s bleskem. Jdeme na pláž, po které ujdeme nějakých 400 metrů a najednou ji před námi vidím - velký kolos ležící v písku. Jde o karetu obrovskou (Chelonia mydas), o jedince, který se sem vrátil už po dvanácté (karety se na rozdíl od kožatek vrací na stejnou pláž). Stojím u jejího ocasu a až po nějaké době se odvažuji ji obejít, takže vidím i hlavu. Je to neskutečný pocit, vidět ve volné přírodě tak ikonický výjev. Z vylučovacích kanálků u očí jí kanou slané slzy a já tak na vlastní oči vidím, proč se říká "bulet jako želva". Zpočátku jen apaticky leží, po několika minutách ale mocnými máchnutími předních končetin odhazuje písek, až ohodí přihlížející za ní. Takhle pokračuje další desítky minut. Kladoucí obry pozorujeme asi dvě hodiny, na pláž za tu dobu dorazily ještě další tři karety obrovské. 

Kareta obrovská (Chelonia mydas) a náš průvodce.

Cejlonský venkov na kole

Druhý den vyrážím s rozedněním opět na ptáky do okolí ubytování. Následuje přehlídka téměř sedmi desítek druhů, které se mi podařilo pozorovat během pouhých dvou hodin. Spousta z nich je pro mě zase nových, mezi nimi například suríkovec skořicový (Pericrocotus cinnamomeus), samice krmící mláďata - daří se mi najít i hnízdo. V keřích na okraji zamokřených pastvin také pozoruji kruhoočko indomalajské (Zosterops palpebrosus), divoké pávy (Pavo cristatus), ťuhýka hnědého (Lanius cristatus), kvanta všudypřítomných hrdliček kropenatých (Streptopelia chinensis) a neméně zelených holubů, jak srílanských, tak oranžovoprsých (Treron sp.). Nad hlavou mi létají vlaštovky obecné (Hirundo rustica), cejlonské (Cecropis hyperythra) a spolu s nimi salangy indické (Aerodramus unicolor) a rorýsi palmoví (Cypsiurus balasiensis). Z bahňáků mě těší dytík indický (Burhinus indicus), pro mě nový druh, a také spousta kulíků pacifických (Pluvialis fulva). Na mokřině se také pořád zdržuje jeden nesyt indomalajský (Mycteria leucocephala) a sedm druhů volavek. Strom při okraji cesty vedoucí skrze zamokřené pastviny je obsazený skupinkou klechů rezavolících (Hemiprocne coronata), kteří vypadají jako lelek říznutý rorýsem. Ptačích druhů je tu zkrátka neskutečný počet, zpátky u ubytování završuje ranní pozorování ledňáček gurial (Pelargopsis capensis) sedící na drátech elektrického vedení a pár lasoletů šedohlavých (Artamus fuscus) na listu velké palmy. 

páv korunkatý (Pavo cristatus)

vlha indická (Merops orientalis)

Snídaně je úžasná, stejně jako jídlo po celou dobu pobytu v tomto ubytování, navíc doplněná krásným výhledem na pastviny a kus lesa, kde létá spousta ptáků. Zvědavý bulbul šupinatý (Pycnonotus ater) zaletuje až na terasu, kde hledá něco k snědku, na drátech u naší budovy mému hodování přihlíží pár vlaštovek srílanských. V ubytování zůstávám až do oběda a jelikož kvůli horkému počasí není kam spěchat, odpočívám ve stínu terasy. Až okolo druhé odpoledne se přesvědčuji k aktivitě a jdu si zapůjčit jízdní kolo, které nabízí moji hostitelé zdarma. Do batohu přibaluji něco malého k jídlu, vodu a vyrážím. Nejsem zrovna zkušený cyklista, což se zpočátku projevuje tím, že je má jízda poněkud vrávoravá, to si ale sedne, říkám si. Nemohu si ale nevšimnout, že zadní kolo má nějaké potíže. Jako kdyby bylo křivé. Protože bych se cítil špatně, kdybych se hned vrátil pro jiné, snažím se v jízdě pokračovat ještě asi kilometr, kdy se ale definitivně ukazuje, že můj odhad o technickém stavu bicyklu byl příliš optimistický - vždyť to kolo má úplně vypuštěnou duši! Konečně rozumím, proč na mě místní, přihlížející mé teatrální jízdě, pořád něco ukazovali a volali... Potupně a rychle zpátky na ubytování a teď znovu a lépe. 

vlaštovka cejlonská (Cecropis hyperythra) 

S jiným kolem se to najednou sviští. Je to sice šunka s jedním převodem, ale nevadí mi to. Nikam nespěchám a jedu vyhlídkovým tempem. Vyhlížím zvířata. Protože však zatím jedu po silnici, nic extra vidět není, to až když se dostanu k další enklávě hotelů. Před nimi se totiž rozprostírá mělký rybník, na kterém to skutečně žije. Už z dálky vidím, že je tu hromada bahňáků a tep stoupá. Hned z kraje se producíruje hejnko kameňáčků pestrých (Arenaria interpres), jespáků malých (Calidris minuta), několik vodoušů štíhlých (Tringa stagnatilis). Sedám si i s kolem pod keř u břehu a sleduji dění. Je tu i jedna osamělá koliha malá (Numenius phaeopus) a hlavně hejno kulíků menších (Charadrius mongolus) a asi pět dytíků křivozobých (Esacus recurvirostris), což jsou pro mě dva nové druhy bahňáků, zejména druhý z nich mě velmi lákal už na obrázcích před cestou. Je to veliký (jak je pro dytíky typické) bahňák na vysokých nohách, který má mohutný a zvláštně tvarovaný zobák, trochu podobný zobáku afrického kladivouše (Scopus umbretta). Za necelou hodinu se ukazuje přes padesát druhů, třešničkou na dortu je pár mandelíků indických (Coracias benghalensis), zřejmě hnízdící v pahýlu palmy hned za hradbou hotelů. 

dytík křivozobý (Esacus recurvirostris)

Kulíci menší (Charadrius mongolus) a jeden pacifický (Pluvialis fulva).

Další cyklopojíždění bylo spíše vyhlídkové, dojel jsem až do ústí nějaké větší řeky, ptáci tu však byli jen velmi málo početní. Společnost mi tu a tam dělaly skupiny hulmanů, ve vegetaci nedaleko moře se pak ukázaly zvláštní vážky. Po nějaké době jsem se zase stejnou cestou vrátil k výše popsanému rybníku, kde jsem strávil více než hodinu focením a pozorováním. Pod hrozbou vzdálených bouřkových mraků jsem se nakonec začal pomalu vracet do ubytování. Jelikož se ale nakonec déšť nepřihlásil, mohl jsem se před soumrakem zastavit na místě, kde jsem předchozího večera pozoroval pitu devítibarvou. Nejdříve nacházím několik kurů srílanských (Gallus lafayettii), kteří se sice všude ozývají, ale vidět se většinou nedají, poté i skupinku velmi skrytě se pohybujících timálií černohlavých (Dumetia atriceps) a až po delší době se ukazuje i vytoužená pita. Tentokrát se mi daří i několik velmi mizerných obrázků v temném podrostu sekundárního lesa. Po setmění se ještě vydávám s baterkou do bažin, jestli se mi nepodaří najít nějaké noční ptáky nebo plazy. S plazy jsem nepochodil a nenašel nic, zato mě potěšilo několik lelků - dva džungloví (Caprimulgus asiaticus) a čtyři malovaní (Caprimulgus atripennis). Žádné sovy jsem nezaslechl. 

hulman (Semnopithecus priam)

Poslední celý den v této oblasti probíhá po vzoru toho předchozího. Nejprve ranní procházka po okolí před snídaní, pak do oběda odpočinek a po obědě výlet na kole. Ráno mi opět přineslo několik nových zajímavých druhů, například majestátního orla bělobřichého (Haliaeetus leucogaster), pár housenčíků indických (Lalage melanoptera) a hlavně dalšího ptačího endemita Srí Lanky, vangovce cejlonského (Tephrodornis affinis), který je spolu s vlaštovkou srílanskou jediným endemickým ptákem, který se dá běžně potkat mimo vnitrozemské oblasti. Návštěva Rekawa Lagoon nepřináší žádné zajímavější pozorování, snad mimo dvojice orlů bělobřichých a jednoho rybáka velkozobého (Hydroprogne caspia). Rád bych se zde ještě zastavil u jednoho specifika místní krajiny - překvapilo mě, že při procházení po cestičkách okolo pastvin člověk sem tam narazí na náhrobky, umístěné všude možně vcelku bez ladu a skladu. Hřbitovy tu zřejmě jsou řešeny poněkud jinak, než jsme zvyklí. Poblíž jednoho takového pohřebiště se mi daří pozorovat dvě promyky mungo (Herpestes edwardsii).

orel bělobřichý (Haliaeetus leucogaster)

vangovec cejlonský (Tephrodornis affinis)

Odpoledne na kole opouštím oblast turistických resortů a vjíždím do palmových plantáží, kde mi brzy začnou dělat společnost někdy i dvoumetroví varani bengálští (Varanus bengalensis), kteří v překvapeném kvapu peláší pryč z cesty podivnému cestovateli na kole, že se ani vyfotit nedají. Občas potkám nějaké domorodé obyvatelstvo a jsem mile překvapen, že se mi dostává většinou usměvavých pozdravů namísto znepokojení z mé přítomnosti daleko od míst, kam zavítá běžný turista. Kulturní krajina Srí Lanky se přinejmenším v oblasti Rekawa skládá z mozaiky rýžovišť, palmových kultur a sem tam i plošek s jinými plodinami. Nejvíce mě těší, že sem tam narazím na rybníky, které jsou hezky čisté a mají rozsáhlé litorály. U jednoho z nich nade mnou proletuje hejnko sedmí kachniček obojkových (Nettapus coromandelianus), jinak tu pozoruji druhy, které jsem už dříve znal, některé jsem ale už jinde na Srí Lance nepozoroval, například rákosníka hlučnohlasého (Acrocephalus stentoreus). 

kachnička obojková (Nettapus coromandelianus)

V jednu chvíli mě zastaví několik ptáků kroužící vysoko v termice - jsou to dva zejozobové asijští (Anastomus oscitans) a pár včelojedů chocholatých (Pernis ptilorhynchus). Jinde mě zase mezi plantážemi zaujme velký shon mnoha ptáků, kteří jakoby útočili na predátora. Jdu to prozkoumat, když tu z křoví vybíhá varan bengálský. Říkám si, že ptáci zřejmě šíleli kvůli němu, najednou ale uvidím ve stromu nade mnou pohyb většího ptáka. V namířeném foťáku se mi po zaostření objevuje krásný výreček indický (Otus bakkamoena). Docela dlouho si ho fotím, což se vyplácí, protože jsem si při tom všiml zvláštního pohybu na zemi - ejhle, pita devítibarvá! A tentokrát je tu i docela světlo. Nakonec pitu pozoruji jen na několik málo metrů. Na focení to moc není, ale zážitek je obrovský. Na dalším jezírku zase fotím vyvedená mláďata ostnáků bažantích, doprovázená jejich starostlivým otcem. Závěr mé cyklotůry patří velikým rýžovým polím, kde mimo jiné překvapuji nějaká zcela nahatá děvčata, která se tu koupou v potoce. Protože tady mezi obyčejnými poli s rýží moc turistů není, je to pro ně asi trochu šok, nicméně to nevypadá, že bych je nějak příliš pohoršil. V rýžových polích pochoduje spousta volavek rusohlavých, vyletuje i jeden bukáček žlutonohý (Ixobrychus sinensis), všude se ozývají cistovníci rákosníkovití (Cisticola juncidis) a hlavně je tu docela hodně bekasin sibiřských (Gallinago stenura), které co chvíli vyletí před nějakým zemědělcem.

pita devítibarvá (Pitta brachyura)

výreček indický (Otus bakkamoena)

S následujícím probuzením přichází čas loučení s oblastí Rekawa. Nutno říci, že se mi přesouvat vůbec nechce, projevuje se naplno moje konzervativní povaha, která mi občas brání v nových věcech. Dnes se však musím překonat - na doporučení přátel jsem zarezervoval dvě noci v hotelu přímo na hranici NP Bundala a dnes se tam přesouvám. Zabaleno mám už ze včerejšího večera. Před snídaní tradičně vyrážím na průzkum okolí - fotím si holuba kovového (Ducula aenea), kukačku koel (Eudynamys scolopaceus), krásně se vystavující klechy rezavolící v letu a pár dalších druhů, musím si ale sám přiznat, že ačkoliv se mi odtud vůbec nechce, nových věcí se mi tu už nedaří najít tolik jako v předchozích dnech. V deset hodin mi je přistaven tuktuk a já se s kufrem opět vydávám na další cestu. Tuktuk mě vykládá na autobusové zastávce, odkud jedu autobusem do oblasti Bundala. Mám štěstí, že se autobusová zastávka nachází jen asi tři sta metrů od nového ubytování. Tím je hotel Lagoon Inn, skutečně přímo na hranici s národním parkem. Má krásnou zahradu a dokonce věžičku, do které se dá vylézt a pozorovat dění nad parkem. Hostitel je moc milý. Tady to taky určitě nebude zlé... 

klecho rezavolící (Hemiprocne coronata)

Jeden z mnoha divokých psů.

Pokračování příště...  




Žádné komentáře:

Okomentovat