Jaký byl rok 2022?

Stejně jako mnoho jiných ani já nejsem výjimkou a snažím se vždy nějakým způsobem reflektovat zakončený rok. Rok 2022 pro mě byl klíčový mimo jiné v tom, že jsem obhájil svou diplomovou práci a odstátnicoval, a získal tím pádem titul Mgr., následně jsem v říjnu nastoupil na doktorské studium. Pokusil jsem se znovu o velký rok, tedy pozorovat na území ČR co nejvíce druhů ptáků, myslím, že na dlouhou dobu naposledy. Následující text je spíše nekompletním telefonním seznamem toho, co jsem v uplynulém roce dělal a viděl, omluvte prosím, že jeho čtení nebude asi příliš poutavé. 

střízlík obecný (Troglodytes troglodytes)

Leden

Hned prvního ledna jsme se s kamarády vydali za husou krátkozobou do jižních Čech. Už brzy ráno před odjezdem jsem zaznamenal několik běžných druhů, prvním druhem 2022 byl brhlík. Po cestě jsme měli štěstí na několik dalších zajímavých druhů (samec dřemlíka, hejno jeřábů) a ani cílový druh nezklamal. V dalším hejnu hus potom čekala berneška rudokrká, do třetice vzácných hus jsme ještě u Sedlece našli v dalším hejnu bernešku bělolící. První den roku uzavřel výr velký. 

Husy velké (Anser anser) a jeřábi popelaví (Grus grus).

Hned druhý leden přinesl další úspěšné ptáčkaření. Na Šumavě se mi podařilo vidět během jednoho dne jeřábka lesního, puštíka bělavého a datlíka tříprstého. Ten den rozhodl o tom, že jsem se v roce 2022 pokusil udělat podruhé (a na další mnoho let určitě naposledy) Big Year, tedy vidět za rok co nejvíce druhů ptáků. Ten hlavní důvod byl, že datlík tříprstý znamenal mé největší trápení při Big Year v roce 2018, kdy se mi ho ani po asi dvanácti výpravách nepodařilo objevit. To, že jsem ho vloni viděl hned na poprvé mi dodalo kuráž. 

datlík tříprstý (Picoides tridactylus)

Na začátku ledna jsme se taky s kamarádem Richardem vydali na jezera na severozápadě Čech - Miladu a Most. Viděli jsme spoustu zajímavých vodních druhů, třeba dvě potápky žlutorohé nebo poláka malého. Viděl jsem i sněhule severní na polích u Nymburka. 

potápka žlutorohá (Podiceps auritus)

V lednu jsem se také poprvé v roce vydal na jižní Moravu. Podařilo se pozorovat například zedníčka skalního, racka mořského, kormorány malé nebo orla královského. Proběhlo taky tradiční sčítání vodních ptáků IWC, kde sčítám šest lokalit.  

24. ledna také došlo na první velkou výpravu za vzácným ptákem. Vlakem jsem s Honzou Studeckým a naší fenkou Tulou dojel až do daleké Ostravy, kde byl pozorován teprve potřetí v historii české faunistiky strnad tajgový. Pozorování se zdařilo. 

strnad tajgový (Emberiza rustica)

Únor

Celou první polovinu února jsem strávil na Srí Lance. Tu jsem bohatě rozepsal v předchozích příspěvcích na blogu. 

20. února se mi po návratu v Česku podařilo pozorovat hoholku lední na jezeru Most a posledního února jsem na polích za barákem Honzy Studeckého pozoroval hejno kulíků zlatých s čejkami. Koncem února jsem taky zkusil první odchyt na své kroužkovatelské lokalitě u Hradešína. 

hoholka lední (Clangula hyemalis)

Březen

Třetí měsíc roku 2022 začal zostra pozorováním husy malé na Pardubicku. Pomalu jsem začal vítat první jarní ptáky, třeba 4. března na zahradě drozda zpěvného. Při jedné z výprav mého ornitologického kroužku nás přímo v Úvalech šokoval přelet vzácného sokola raroha velkého. 

Husa malá (Anser erythropus) mezi h. velkými (A. anser) a běločelými (A. albifrons).

Pokračoval jsem v odchytech na Hradešíně, na jaře ale sítě obecně zely prázdnotou a chytalo se velmi málo ptáků, většinou jednotky za dopoledne. 

Jarním potěšením v mém rajonu byla polní louže mezi Prahou-Kolodějemi a Sibřinou (Stupice), která začala zejména koncem března ožívat tahem bahňáků. 

kvakoš noční (Nycticorax nycticorax)

Tečkou za březnem byla výprava na Jaroslavické rybníky, kde se vyskytoval lyskonoh ploskozobý, kterého jsem do té doby v ČR nikdy neviděl. Ten na mě na výtažnících Jaroslavického rybníka počkal, navíc se mi podařilo na lokalitě objevit zpívajícího rákosníka tamaryškového. Celkově mě celá výprava potěšila, protože se mi podařilo pozorovat pěkných 50 druhů. 

Racci chechtaví (Chroicocephalus ridibundus) a lyskonoh ploskozobý (Phalaropus fulicarius).

Duben

Na začátku dubna se na polní louži u Koloděj objevili první jespáci bojovní a vodouši rudonozí. Na Slatině nás s Emou potěšila krotká samice sýkořice vousaté. Přilétali další jarní navrátilci, třeba budníček větší, který rozezpíval křoviny s mými ornitologickými sítěmi na Hradešíně.

sýkořice vousatá (Panurus biarmicus)

V polovině dubna jsem podnikl nečekaný výpad na střední Moravu, kde jsem se zastavil poprvé v životě na Záhlinických rybnících. A stálo to za to, pozoroval jsem tu třeba bukače velkého, chřástala kropenatého, tenkozobce, žlunu šedou, labuť zpěvnou nebo taky morčáka prostředního. Kamarád Ondra Boháč mě pak navedl na lokalitu, kde se vyskytoval nedospělý samec motáka stepního. Než jsem se musel vrátit, stihl jsem ještě rychle zajet na Nesyt, kde se vyskytovala volavka rusohlavá. Hned následující den jsme se vydali s kamarádem Radkem Zapletalem do jižních Čech, kde jsme pozorovali rybáky velkozobé, husici rezavou nebo břehouše černoocasé. 

moták stepní (Circus macrourus)

V dubnu jsme taky začali chytat ptáky na jarním tahu na Hrabanovské černavě. To přineslo třeba chřástaly kropenaté, chřástala malého a další zajímavé ptáky. Letošní jarní tah se ale v sítích moc nepromítl a zejména pěvcovky tak zůstávaly nepochopitelně prázdné. Naopak třeba slučky plnily sítě celkem znamenitě. 

Začal jsem taky provádět ukázky kroužkování pro biologické kroužky, které mě zavedly se sítěmi na zajímavá místa. Většinou se chytilo jen pár ptáků, to ale ani moc nevadilo, spíš naopak - při ukázkách je ideální, když člověk nemusí spěchat. Duben je taky měsíc prvních kontrol programu LSD (liniové sčítání druhů) pro Českou společnost ornitologickou. Letos jsem sčítal opět tři transekty. Velmi ožila i polní louže u Koloděj. Ukázaly se třeba slučky. Čas jsem si udělal i na svou srdcovou lokalitu, rybníky u Sedlčanska. V loňském roce jsem je ale trestuhodně podcenil a podařilo se mi k nim vypravit jen velmi málokrát. 

slučka malá (Lymncryptes minimus)

Květen

Podle mě nejkrásnější měsíc v roce se nesl zejména ve znamení popularizace ornitologie a ptáčkaření. Vedl jsem hned několik veřejných akcí a taky mnoho ukázek kroužkování, kdy jsem mnoha desítkám lidí ukazoval ptáky, nebo jim o nich vyprávěl. 

Pokračovaly také odchyty na Hrabanovské černavě. Na polní louži u Koloděj se nám podařilo pozorovat a odečíst kroužek sokola stěhovavého, který sem létal lovit bahňáky. Nad zahradou se mi podařilo poprvé v životě pozorovat na tahu vlhy pestré. 

Na VN Rozkoš se nám podařilo pozorovat rybáky bělokřídlé a bahenní. Po cestě na jednu akci pro veřejnost na Šumavě se nám s Honzou Studeckým poštěstilo vidět volavku vlasatou na rybníku Polák v jižních Čechách. Na Šumavě jsme pak opakovaně slyšeli puštíky bělavé. Pozorovali jsme i tetřevy hlušce. Cestou ze Šumavy se nám v jihočeských rybničních pánvích podařilo vidět třeba bernešky velké, kolpíky a další pěkné druhy a na závěr jsme se zastavili na hnojišti u Sedlčánek nedaleko Čelákovic, kde byla k vidění koliha malá.

sokol stěhovavý (Falco peregrinus)

Ve druhé polovině května jsem vyjel na týden se svým školitelem Jirkou Reifem chytat slavíky tmavé a obecné do Polska a nasazovat jim geolokátory, abychom lépe objasnili jejich tahové chování. Při tom jsem pozoroval celou řadu dalších druhů ptáků, jako jsou třeba rybáci černí na hnízdištích. Po cestě z Polska jsem se zastavil v Olomouci na výrečcích, kde mi milou společnost dělali Patrik Spáčil s rodinou a Tomáš Kedzior. 

31. května jsem úspěšně odstátnicoval a stal se tak Mgr. Jan Grünwald. To byl pro mě zvláštní moment, protože mi přišlo, že člověk s titulem Mgr. už je fakt jako dospělý a vážený. Já si furt připadám jako by mi bylo 16 let... Studium nekončí, od října nastupuju na doktorát. Úspěšné složení státní zkoušky jsem oslavil pozorováním tří rybáků dlouhoocasých na VN Rozkoš. 

rybák dlouhoocasý (Sterna paradisea)

Červen

Na začátku června jsem stejně jako v předchozím roce pomáhal Radkovi Lučanovi s bakalářskými exkurzemi pro naši univerzitu v Milovicích. 7. června mě potom překvapilo pozorování výrečka malého v Praze na Maninách. Při závěrečném termínu sčítání LSD mě potěšil nález rodinky kalousů ušatých u Nehvizd. 

V první polovině června jsem taky dělal jednodenní exkurzi pro výpravu kanadských ptáčkařek. Za jeden den na jižní Moravě jsem jim ukázal 111 druhů. 

kolpík bílý (Platalea leucorodia)

Kamarád Jirka Vaník mě vzal na plochy v bezprostředním okolí dolu Bílina, což bylo velmi zajímavé. Krajina severočeských uhelných pánví je bezpochyby výzvou pro ochranu přírody, jelikož společenstva, která se tady právě díky této destrukci krajiny vytvořila, jsou v kontextu české přírody zcela unikátní a hostí celou řadu vzácných druhů. 

Pomáhal jsem i na celostátním kole přírodovědné soutěže Zlatý List jako ornitologický lektor. Využil jsem dlouhého dne a jedno ráno jsem před začátkem programu vyrazil do nepříliš vzdálených Jizerskohorských bučin a podařilo se mi tam pozorovat lejska malého. Pikantní je, že jsem si před výpravou zapomněl zabalit pochodové boty a na lejska jsem proto šel v obuvi známe jako Crocs. Ušel jsem v nich přes 8 km. 

29. června jsme s kamarádem Radkem Zapletalem vyrazili na Sněžku. Opět, stejně jako vloni, nás vypeklo počasí a zmokli jsme jako blázni. Z cílových druhů (pěvuška podhorní, modráček tundrový, budníček zelený) jsme navíc žádný neviděli. 

čečetka tmavá (Acanthis flammea cabaret)

Červenec

1. července, na své narozeniny, jsem vyrazil na Sedlčanské rybníky. Tam jsem sice nic moc zajímavého neviděl, ale byl jsem vděčný, že jsem se na ně mohl vypravit. Po cestě zpět jsem se zastavil u Lítožnice, protože se tu objevilo hejno volavek rusohlavých. Viděl jsem je už ze silnice a protože začalo hustě pršet, spokojil jsem se s tím a nešel jsem jim dál naproti. Druhého dne jsme museli z ekonomických důvodů zavřít kavárnu na nádraží v Klánovicích, což mi bylo velmi líto. 

V prvním červencovém týdnu jsme vyrazili s Emou na tradiční dovolenou. Tentokrát jsme ale netradičně začali v okolí Máchova jezera, protože jsme byli zváni na svatbu. Tam to bylo produktivní hlavně z hlediska vážek. Za dva dny jsme se přesunuli nejdříve na jižní Moravu, kde jsme viděli třeba orlíka krátkoprstého na Kosteliskách, a pak do Hostýnských vrchů, kde jsme úspěšně našli strakapouda bělohřbetého. Ondra Boháč nám ukázal taky orly skalní na jejich oblíbené lokalitě na střední Moravě. 

strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos)

U jezera Most se mi taky podařilo dohledat již dříve hlášeného samce lindušky úhorní. Vyrazili jsme taky s částí rodiny na dovolenou do Bieszczadského národního parku v Polsku se zastávkou ve Vysokých Tatrách. Obě lokality byly nádherné, ale ptáci nehráli prim. Za zmínku ale určitě stojí početní orli skalní v Tatrách a orli křiklaví v Bieszczadech.  

Řeka San nedaleko polsko-ukrajinských hranic.

Koncem července to začalo být zajímavé taky na polích na pomezí Středočeského a Ústeckého kraje. Ukázal se tu třeba moták stepní a káně bělochvostá. Urodilo se i mnoho rarohů. Někteří pozorovatelé jich viděli i 12 najednou. Na VN Nechranice se mi podařilo najít lyskonoha ploskozobého ve svatebním šatu. 

Srpen

Osmý měsíc roku začal tradičně týdnem s kapelou v západních Čechách. Stejně jako v předchozím roce jsem i letos skončil během tohoto týdne v nemocnici, tentokrát mě ale už alespoň na rozdíl od předchozího roku nevezla záchranka. Podotýkám, že ani jednou nešlo o otravu alkoholem ani vliv žádné jiné zakázané látky! 

Na začátku srpna jsem taky provedl několik ornitologických průzkumů maloplošných území ve Středočeském kraji. Krátké a teplé noci s počínajícím ptačím tahem mě nalákaly k nočním odchytům ptáků na Hradešíně. V polích na Roudnicku přibývali stále luňáci hnědí, v oblasti jich bylo k vidění i přes sto jedinců najednou. Objevila se taky první poštolka rudonohá, taky jsem konečně viděl orla křiklavého v ČR (teprve podruhé). 

13. srpna se chytil na Hradešíně první slavík tmavý, 26. srpna se pak chytili hned dva, jeden z nich s kroužkem Stockholm. Jde teprve o třetí záznam slavíka tmavého s kroužkem z cizí kroužkovací stanice na našem území a vůbec poprvé to byl pták starší jednoho roku. 

slavík tmavý (Luscinia luscinia)

Závěr srpna mi přinesl naprosto nepochopitelné štěstí. 28. srpna jsem z doma okna slyšel přeletující kulíky hnědé, které se mi podařilo i nahrát a pak z nahrávky potvrdit u zkušenějších pozorovatelů. Hned druhý den se mi potom podařilo na Sněžce na druhý pokus bez větších obtíží najít pěvušku podhorní. Díky informaci o výskytu jespáčka ploskozobého jsem se pak rozhodl pro dlouhý přejezd na VN Nechranice, kde jsem jespáčka zastihl a navíc jsem v závěru pozorování našel na lokalitě rybáka severního. 

jespáček ploskozobý (Calidris falcinellus)

Poslední srpnový den pak přinesl další odchyt dvou slavíků tmavých, které jsem navíc mohl ukázat svému ornitologickému učni Jarkovi, který z toho měl velkou radost. A sdílená radost je nejlepší. 

Září

Hned první zářijový den se ukázala šance konečně přidat do mého seznamu pozorovaných druhů poslední chaluhu vyskytující se na území Evropy, která mi chyběla. Paradoxně to byla jedna z těch běžnějších, chaluha příživná. Krásný dospělý pták se ukázal na Řežabinci a příkladně na mě počkal do druhého rána. 

Od 5. září jsem strávil s partou týden na odchytové stanici Červenohorské sedlo. Mnoho ptáků se nechytalo, ale nuda rozhodně nebyla. Poprvé v životě jsem vyfotil jeřábka, viděl několik ořešníků a hlavně se nám s Honzou Studeckým podařilo krásně pozorovat myšivku horskou, což je obrovská vzácnost. Z chycených ptáků stojí za zmínku snad jen kalous pustovka, velké překvapení v jinak prázdných sítích. 

myšivka horská (Sicista betulina)

Po cestě z Červenohorského sedla se nám podařilo překvapivě ještě zastihnout asi největší raritu roku, ouhorlíka černokřídlého, který se zdržoval v podstatě na trase z Jeseníků domů. Obrovské štěstí, že s hejnem čejek v pískovně vydržel i na mě. Šlo o druhý záznam tohoto druhu pro Českou republiku.

Ouhorlík černokřídlý (Glareola nordmanni) v hejnu čejek chocholatých (Vanellus vanellus).

Dva dny na to jsem vyrazil na VN Nechranice, kde se podařilo pozorovat celou řadu bahňáků, včetně jespáka písečného, kamenáčka nebo jespáků rezavých. Břehouš rudý, který se tu vyskytl den předtím, mi bohužel unikl, a tak jsem tento druh v roce 2022 nepozoroval. 

Zleva: jespák křivozobý (Calidris ferruginea), j. písečný (C. alba) a dva j. obecní (C. alpina).

Zbytek září potom patřil zejména pozorování ptáků na zahradě. Potěšil mě třeba lejsek šedý a černohlavý, spousta budníčků, králíček ohniví a celá řada dalších druhů. Na samém konci měsíce jsem zase natáhl sítě na své kroužkovací lokalitě u Hradešína. 

budníček menší (Phylloscopus collybita)

Říjen

Hned první ráno v křovinách u Hradešína bylo plodné alespoň co do pozorování tahu. Na obloze jsem postupně pozoroval 16 skřivanů lesních. Další dny přinesly na přeletu třeba bekasinu otavní, moudivláčka, husy běločelé a mnoho dalších. Odchyty byly poněkud slabší. 

8. října se mi podařilo pozorovat u Sedlčánek ťuhýka obecného, což je mé nejpozdější pozorování tohoto druhu na podzim. 12. října jsem vyrazil do polí na Roudnicku a podařilo se mi vidět hned tři lindušky rudokrké. 

sýkora uhelníček (Periparus ater)

Ve druhé polovině října jsem se dostal s tátou na jeden den do Švýcarska. Po cestě jsme udělali tříhodinovou zastávku v deltě Rýna, což přineslo 53 pozorovaných druhů, vesměs běžných, potěšila linduška rudokrká. Dopolední pozorování ve švýcarském městě Zug na břehu jezera bylo překvapivě produktivní, opět se podařilo pozorovat přes 50 druhů. 

Malá a velká. Husa velká (Anser anser) a labuť velká (Cygnus olor).

Při pracovní cestě do Ústí nad Labem jsem si přivstal a udělal ranní vycházku na Grünwaldské vřesoviště. Kromě mnoha ořešníků a dřemlíka jsem taky viděl na poslední chvíli i druh, za kterým jsem přijel, tetřívka obecného. 

Od 23. do 29. října jsem byl opět s partou na Červenohorském sedle. Podařilo se odchytit asi tisíc ptáků, pozorovali jsme spoustu dalších. Mezi nejzajímavější odchyty patřili dva ořešníci a datel. Žádná vzácná severská návštěva se ale nekonala. 

ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes)

Listopad

Můj nejneoblíběnější měsíc v roce jsem ze začátku trávil prakticky jen doma, příležitostně jsem i zajel kroužkovat na Hradešín. První výpravu za ptáky jsme uskutečnili s kamarádem Richardem na jezero Milada, kromě jedné potáplice severní a několika pilichů v polích po cestě zpět jsme ale nich zvláštního neviděli. 

Od 19. do 21. listopadu jsme si udělali s Emou prodloužený víkend v Edinburghu. Ten sice nebyl určen k pozorování ptáků, ale přeci jen jsme nějaké viděli. Potěšili mě zejména dva alkouni malí, které jsem viděl vůbec poprvé v životě. Potěšili také kormoráni chocholatí, spousta kolih a ústřičníků nebo kajky mořské. 

Moje úplně první pozorování alkouna malého (Alle alle)

Druhá a taky poslední ptačí výprava v listopadu se uskutečnila 27.11. s kamarádem Jakubem. Na VN Nechranice jsme viděli potápku žlutorohou a racka mořského. 

Prosinec

Na začátku posledního měsíce v roce mě potěšil pilich viděný při práci na počítači doma z okna. Vyrazil jsem se taky podívat na nedaleké jezero Mezi Mosty, kde se vyskytovali turpani hnědí. 

15. prosince jsem se vlakem vydal na Moravičanské jezero za turpanem černým, kterého jsem viděl. Mimo intenzivní činnosti bobrů a mnoha druhů ptáků se mi podařilo taky najít hoholku lední. 

Poměrně intenzivní zima a sněžení na několik dnů proměnili krajinu v opravdovou zimní pohádku. I když nebylo zrovna mnoho času, vytáhlo mě to ven hledat ptáky ve sněhu. Podařilo se mi tak vyfotit zasněžené koroptve nebo strakapouda malého na stromě s bílou pokrývkou. 

Vidíte je? Koroptve polní (Perdix perdix) zabalené sněhovou peřinou.

V okolí Úval jsem opakovaně pozoroval motáky pilichy, kterých zde tuto zimu bylo překvapivě hodně. 

Den po štědrém dnu jsem vyrazil do centra Prahy odečítat kroužky. Podařilo se mi jich přečíst docela dost, navíc jsem pozoroval zvláštní kachnu se znaky tzv. intersexu, tedy zvíře, které se kvůli hormonálním změnám mění svým zjevem ze samice na samce. Viděl jsem i dva turpany hnědé a poláky kaholky. 

Kachna divoká (Anas platyrhynchos), pták se znaky obou pohlaví (tzv. intersex).

Tradiční třídenní výlet spojený se srazem klubu 300 na jižní Moravě přinesl krásné počasí a i nějaká pěkná pozorování. Viděl jsem hned pět hus malých najednou, zedníčka, bernešku rudokrkou nebo raroha velkého. Překvapivě jsem za celé tři dny neviděl ani jednoho poláka kaholku. 

králíček obecný (Regulus regulus)

Konec roku se nesl v nečekaném tempu, když se hned den po mém návratu z Moravy objevili brkoslavové v Liberci a labutě malé nedaleko Žabakoru. Oba druhy se mi 30.12. podařilo pozorovat. Brkoslav severním tak byl posledním novým druhem, který jsem v roce 2022 pozoroval.

brkoslav severní (Bombycilla garrulus)

Poslední den roku jsem vyrazil na brkoslavy s Emou a západ slunce jsme si užili na vrcholku Ještědu. 

A tak skončil rok 2022.

Shrnutí

V roce 2022 jsem pozoroval 417 druhů ptáků z 88 čeledí, dohromady přibližně 260 tisíc jedinců na 411 různých lokalitách. Z toho 272 druhů na území České republiky. Za ptáky jsem nachodil přibližně 1 100 km. Do databáze eBird jsem přispěl 645 kompletními checklisty, které obsahují 13 689 jednotlivých záznamů (dohromady v této databázi přes 73 tisíc záznamů). Nejvíc druhů jsem viděl 15. dubna, a to 115. Vyfotil jsem přes 16 tisíc fotek. 

Sčítal jsem v hlavním termínu tři transekty Linového sčítání druhů (https://lsd.birds.cz/home.php). Okroužkoval jsem 1411 jedinců ptáků, 73 druhů. Vedl jsem mnoho vycházek za ptáky pro veřejnost. 

Moc děkuji všem, kdo se mnou byli v terénu nebo jinak v kontaktu a udělali tento rok nezapomenutelným.