TOP 5 ptačích pozorování v Malajsii

Dost jsem se napřemýšlel, jak zde publikovat své zážitky z Malajsie. Sepsat je tak podrobně, jako jsem sepsal svou loňskou expedici na Srí Lanku, by bylo v aktuálním časovém vytížení nemožné, respektive než bych vše dopsal, už bych dávno nic neměl v živé paměti. Rozhodl jsem se tak zveřejnit pár článků s navzájem příliš neprovázanou tématikou, do kterých se pokusím dostat alespoň něco z toho, co jsem za dva týdny na malajském poloostrově zažil. Jako první jsem se rozhodl sepsat pět největších ptačích zážitků. Nebudu lhát, vybrat těch pět "nej" bylo opravdu hodně těžké a spíš než o posloupné seřazení půjde o krátké útržky z pozorování vybraných druhů, které mi teď zrovna vyvstaly na mysl. Kdybych seznam dělal zítra, dost možná bude vypadat jinak...

pita modrokřídlá (Pitta moluccensis)

5. Timálka bezocasá

Některé druhy ptáků asi nezaujmou každého, což bude možná i případ prvního jmenovaného z vybrané pětice. Timálka bezocasá (Pnoepyga pusilla) je malý pták podobající se našemu střízlíkovi hnědým zbarvením se světlým kropenatěním, liší se ale v tom, že jí zcela chybí ocas. Pohybuje se nejčastěji nízko nad zemí v hustém porostu. Má velmi charakteristický hlas; vysoké a táhlé hvízdnutí, jedno vyšší následované nižším. A právě tomu hlasu vděčím svému jedinému pozorování tohoto druhu. 

Bylo to na rozhraní lesních cest Magger a Abu Suradi trail v oblasti Fraiser's Hill, kde bylo i malé krmítko nastražené fotografy na okázalejší druhy ptáků. Pár jsem jich tu taky viděl, potěšila mě ale i žluna žlutotýlá (Chrysophlegma flavinucha), která šplhala na vzdáleném stromě. Sešel jsem se tu náhodně s německým párem, s nimiž jsem se v Malajsii spřátelil. Čekali jsme tu hlavně na endemického timáliovce (dříve sojkovce) malajského (Trochalopteron peninsulae). Ten se ale neobjevil, zato jsem najednou zaslechl hlas, který mi byl povědomý. Ukázalo se, že to je právě timálka bezocasá a že je celkem nedaleko nás. Nakonec se mi ptáčka podařilo zahlédnout v nesmírně hustém porostu při zemi nedaleko rozpadlé budovy. Daří se mi i pár dokumentačních fotek. Domácí příprava zahrnující poslech hlasů mi tedy velmi pomohla vidět tohoto skrytě žijícího pěvce. 

Zpívající timálka bezocasá (Pnoepyga pusilla).

4. Timálie stříbrouchá

Nejsem z těch, kdo nemají rádi křiklavě barevné a někdy téměř příliš okázalé kombinace barev, i když častěji oceňuji nenápadně zbarvené druhy. Případ ptáka, o kterém chci v těchto dvou odstavcích psát, to ale rozhodně není. Timálie stříbrouchá (Leiothrix argentauris) je velmi atraktivně zbarvený druh, což mu taky přineslo velkou oblíbenost. Já ho například znal z infografik databáze eBird, kde byla zobrazena jako jedna z hlavních tváří akce Global Big Day 2020 (kdy jsme také stanovili doposud nepokořený český rekord). Na Fraiser's Hill, kde jsem timálii chtěl pozorovat, byl její motiv také všudypřítomný. Na tričkách, pohledech, v knihách, na obrazech na zdech hotelu. Přijít o její pozorování by mě tedy fakt mrzelo. 

Timálie stříbrouchá naštěstí nedělala velké drahoty. Už druhý den na Fraiser's Hillu se mi podařilo najít skupinu čtyř ptáků a o den později ještě další dva, na tomtéž místě pak další den znovu nejspíš stejné jedince. Velmi mile mě překvapilo, že na rozdíl od naprosté většiny ostatních ptáků byl tento druh poměrně vstřícný k fotografování. 

timálie stříbrouchá (Leiothrix argentauris)

3. Pita modrokřídlá

Myslím, že je jen málo tropických čeledí, které by tak fascinovaly ptáčkaře, jako právě pitovití (Pittidae). Je to právě nejspíš kombinace pestrého zbarvení a zároveň skrytého života, co dělá z příslušníků této skupiny ptáků tak atraktivní cíle nadšenců. Tito ptáci se pohybují téměř zcela výlučně v těch nejtemnějších místech, tedy při zemi v pralesích nebo jiné velmi husté vegetaci, kde je nesmírně těžké je objevit, natož pak vyfotit. Štěstí v tom všem pátracím neštěstí je, že mají alespoň dost výrazné a jednoduché hlasy, díky kterým alespoň víte, kde přibližně se pták nachází. Celkem logicky je pro každého pozorovatele cílem nově pozorovaný druh nejen slyšet, ale vidět. A tady právě přichází ten pravý oříšek...

Sotva jsem do Malajsie dorazil a už jsem hledal dva hodně zajímavé druhy. Pitu kápovitou (Pitta sordida) a pitu modrokřídlou (P. moluccensis). Hledání se odehrávalo na místě, kde by člověk asi vzácné ptáky nečekal, a to v centru Shah Alam, což je město plynule navazující na pulzující metropoli Kuala Lumpur. V srdci této části města je ale obrovský přírodní park zvaný Taman Botani Negara Shah Alam, tedy oficiálně botanická zahrada. Ve skutečnosti ale nejde o žádnou zahradu, ale o velký kus neporušeného pralesa, který je obklopen zástavbou, ale i tak si v některých místech připadáte jako v srdci divočiny. I když s příležitostným výhledem na mrakodrapy...

Nachodil jsem pěkných pár kilometrů a i když jsem měl hlasy obou pit nastudované, nedařilo se mi žádnou z nich zaslechnout. Osud mi ale přihrál do cesty nějakého ptáčkaře, který oblast zřejmě dobře znal a poradil mi, kde je hledat. Došel jsem na cestu, kterou doporučil, ale nic jsem neslyšel. Zkusil jsem tedy krátce pustit hlas. To zabralo. Okamžitě se pár metrů ode mě začala ozývat pita kápovitá svým typickým štěkavým hlasem, až jsem se skoro lekl. Navíc se po chvíli v odpovědi začal ozývat druhý jedinec. I přes hodinu pátrání jsem ptáka jen jednou velmi krátce zahlédl dalekohledem. Toho dne jsem žádnou pitu nevyfotil. 

Další den byl úspěšnější. Došel jsem hned brzy ráno k místu, kde měli fotografové evidentně připravený průsek, do kterého pity někdy vyletují (tedy spíše vyskakují) hledat potravu. Nic. Obešel jsem tedy zase kus parku, viděl celou řadu zajímavých druhů, ale pořád mě to táhlo k pitám. Ani napodruhé nic. Už jsme se chystali k odchodu, ale já se vzdát nechtěl. Poprosil jsem sestru, ať mi to promine, ale že já bez pity prostě neodejdu. No a jak to někdy bývá, poslední zoufalý pokus vyšel. U pozorovacího místa tiše seděl pár pozorovatelů a ukazovali mi, ať jdu potichu k nim. A byla tam! Pita modrokřídlá v celé své kráse. Vystavovala se asi půl hodiny, přičemž hlasitě dupala v podrostu; opravdu neznám hlasitějšího ptáka při skákání listovou pokrývkou... Jako bonus ke krásnému pozorování pity vylezl na chvíli do průseku ještě vzácný chřástal pruhobřichý (Rallina eurizonoides). 

pita kápovitá (Pitta moluccensis)

2. Křivozobka Pomatorhinus bornensis

Ptáci rodu Pomatorhinus (česky křivozobky) mi připadají úžasně zajímaví nejen svým vzhledem, kdy trochu připomínají naše šoupálky, ale zejména hlasem. Opakované trojslabičné houkání zní spíš jako od nějakého většího ptáka než od relativně drobného pěvce. S příslušníkem tohoto rodu jsem se setkal už na Srí Lance (P. melanurus) a právě tam se mi moc zalíbili. Ze setkání s jeho příbuzným v Malajsii nemám žádnou strhující příhodu. Procházel jsem už po několikáté stejnou trasu okolo japonské zahrady v oblasti Beryjaya Hills, která byla nesmírně bohatá na ptačí život. Kromě úžasného pozorování bažantů horských (Polyplectron inopiatum), jsem tu viděl desítky dalších druhů, mnoho z nich úplně poprvé. Najednou mě zaujal krásný hlas křivozobky, který se nezdál moc daleko. Stačilo chvilku počkat a vyskákal nedaleko mě hned pár těchto nádherných hnědo-bíle zbarvených ptáků s černou páskou přes světlé oči, které jim dodávají přísný výraz. Měl jsem štěstí, že ptáci zrovna kolem mě sháněli potravu a moje přítomnost jim moc nevadila. Užíval jsem si pozorování nějakých deset minut, než zase zmizeli v porostu. 

 

křivozobka Pomatorhinus bornensis

1. Kraska zelenavá

O zdaleka největší radost se z ptačího hlediska postarala kraska zelenavá (Cissa chinensis). Před asi osmi lety jsem si do svého sešitu na přírodovědně zaměřené zápisky nalepil krátký novinový článek o tom, jak Zoo Praha získala vzácný přírůstek; krasku jávskou (C. thalassina). Vyobrazený pták mě zcela uchvátil svým krásným zeleným zbarvením, výraznou černou páskou přes oko a červeným zobákem. Od roku 2018, kdy jsem právě do této zoo jako průvodce nastoupil, jsem k voliéře, kde přebývají krasky, se zájmem chodil pozorovat jejich chování. Nejen, že jsou krásní na pohled, ale stejně jako u jiných krkavcovitých ptáků jim vidím v očích - a odpusťte mi prosím toto polidšťování - jistou vychytralost a šibalství (ne nadarmo - krkavcovití ptáci patří k těm nejchytřejším). Toto spojení si mě zkrátka získalo.

Před výletem do Malajsie mě tak přirozeně lákalo pozorování její blízce příbuzné krasky zelenavé a skoro se ze záznamů na internetu zdálo, že na lokalitě Fraiser's Hill by to neměl být problém. Ukázalo se ale, že opak je pravdou. Několik dnů chození nepřineslo jediné pozorování vysněného ptáka a ani zprávy od zkušenějších místních pozorovatelů nebyly zrovna pozitivní. S kraskou je to prý těžké, jelikož zůstává v korunách stromů a v zelených listech se překvapivě dobře maskuje. 

Byl poslední den na lokalitě a já šel z kopce dolů po stezce Abu Suradi. Upoutal mě vzdálený zvuk, který mi byl povědomý. Šlo o hodně hlasité, chřaplavé a nepříliš líbezné pokřikování. Chvíli jsem přemýšlel, co to může být. Až mi to došlo; vždyť tenhle hlas přece znám ze zoo! A opravdu, hlas krasky zelenavé je její vzácnější jávské příbuzné nesmírně podobný. Teď už zbývá jen krasku v korunách stromů najít. Měl jsem štěstí, že se přesouvala směrem ke mně. Když jsem přeci jen zahlédl červený zobák v koruně stromu, byl jsem u vytržení. Nejen nadšení, ale i krkolomná pozice při focení způsobila, že jsem se během pokusů o pár snímků třásl jako ratlík. Naštěstí se ale povedlo a něco z fotek vyšlo. Soutěž o nejlepší snímek roku s nimi asi nevyhraju, ale co už... Mám svojí vysněnou krasku a to už mi nikdo nevezme!

kraska zelenavá (Cissa chinensis)

Co se (těsně) nevešlo

Během expedice do Malajsie jsem pozoroval dohromady 231 druhů ptáků. Je tedy pochopitelné, že je spousta druhů, které jsem do výběru chtěl zařadit, ale do pětky se nakonec nedostaly. Je to třeba aviceda černá (Aviceda leucphotes), sýkora nádherná (Melanochlora sultanea), drozdík malý (Brachypteryx leucophrys), vlha čevenobradá (Nyctyornis amictus), barbet černobrvý (Psilopogon oorti) nebo timálie ocasatá (Heterophasia picaoides). O pozorování koroptví perackých (Arborophilla campbelli) jsem už na blogu publikoval, mám v plánu napsat v blízké době článek v podobném duchu o bažantovi horském (Polyplectron inopiatum).

bažant horský (Polyplectron inopiatum)

sýkora nádherná (Melanochlora sultanea)

vlha červenobradá (Nyctyornis amictus)